alespoň na chviličku

1. listopadu 2009 v 23:18 | Anett |  Like a Writer
Věnováno Barče a hlavně mému manželovi Páje, protože jen tyhle dvě vědí, kdo tu vystupuje a vědí, na koho já teď mám závislost. A doporučuji poslechnout si k tomu tuto písničku, protože to je psáno za jejích zvuků


Podíval jsem se na budík, hlásal teprve půl osmé ráno. Znovu jsem zavřel oči a pokoušel se ještě spát, ale nešlo mi prodrat se zpět do říše snů. Pracně jsem tedy vstal z postele a došel si do koupelny. Umyl jsem si obličej a podíval se na sebe do zrcadla. Měl jsem menší kruhy pod očima, když co jiného jsem také mohl čekat, když jsem nespal celou noc?

Vyšel jsem z koupelny a šel zpět do ložnice. Potichoučku jsem zavřel dveře, abych nevzbudil osobu spící u mě v posteli. Ano, v mé posteli, nikdy bych si nemyslel, že někdy k sobě někoho vezmu, ale jak se to říká, když ho miluješ, není co řešit? A já také neřeším, tedy asi jen jediné, jak to říci světu, jenže teď na to nechci ani myslet.

Hero, ležel přikrytý jen zpola, nebylo snad ani znát, že dýchá. Mohl bych se tu hned na místě rozplynout jen kvůli tomu, jak neuvěřitelně roztomile vypadal když spal. Nejspíš se mu něco zdálo, protože se neklidně zavrtěl a víčka se malinko zatřepotala.

Mohl bych se na něho dívat takhle celé ráno. Šel jsem si lehnout zpět do postele, sotva jsem se přikryl peřinou, už jsem cítil jeho dlaň na svém hrudníku a to, jak se ke mně přisouvá, hlavu si položil na mé rameno a tiše si vzdychnul.

"Víš, že nemám rád, když mě pozoruješ, jak spím." Dal jsem mu stranou pár vlasů, co mu spadly do očí a políbil ho na nos.

"Evidentně si nespal a navíc, dokonalost pozorovat člověk prostě musí." Trošku pozvedl koutky úst, v menší úsměv a přitulil se blíže ke mně tak, že jsem teď jeho hlavu měl mezi bradou a ramenem. Ústy se otřel o můj krk, a já se při tom doteku malinko otřásl.

"Tak strašně se vymlouváš." Zašeptal a asi odplul zpět do toho svého snu. A já si akorát tak uvědomil, proč jsem se do něj zamiloval. Kvůli jeho velkým očím, jsem si ho prvně všiml, kvůli nim mi nevyvanul z mysli. Když se prvně na mě usmál, věděl jsem, že to je jen pro mě. Když jsme byli mezi tolika lidma, stejně jsme se dokázali najít a alespoň chvíli na sebe jen tak koukat a plout společně někde mimo tuhle realitu.

Ani jsme si nemuseli říkat ty dvě slova, co člověk slýchává dnes a denně z televizních obrazovek. Prostě jsme to věděli už od první chvíle. Neříkám, že bych je nechtěl slyšet, ale pohlazení, objetí, je pro mě daleko víc, než jen tahle fráze.

Ač na sebe nemáme tolik času, kolik bychom chtěli, tak přesto každou volnou chvilku trávíme spolu, na procházkách, nebo jen tak doma, zachumláni v peřinách. Čas jako by se s ním pokaždé zastavil, ale přesto neúprosně běžel dál a pokaždé nám dal nějak vědět, že tu stále s námi je.

Netuším přesně ani, proč tu jsem zrovna já s ním, jak jsme si už mnohokrát řekli, nikdy by nás nenapadlo, že jednou skončíme s chlapem. Ale prostě, když láska přijde, když přijde ten příjemný pocit v žaludku, ta závrať, ta slabost v kolenou, nelze jí jen tak odmítnout a to my neudělali.

A tak jsme teď tady, ležíme tu jako normální milenecký pár, ale přesto tak moc normální nejsme. Oba jsme mediální hvězdy, titulky novin zdobí naše fotky, alespoň jednou do měsíce jsme i v televizi, a i přes tohle všechno, máme tu naší chvilku soukromí, kdy můžeme být na chvíli normální.

Pokaždé, když vidím jeho fotku v nějakém časopisu, tak se jen usměju a v hlavě mi začne silně řvát je jen můj jen můj. Nemám ani potřebu to všude rozkřikovat do světa, můj svět je teď a tady. Podíval jsem se na něj, abych se ujistil, že to není jen sen a on tu stále semnou je.

"Miluju tě." Zašeptal jsem tak potichu, že jsem si i myslel, že to byl jen výplod mé fantazie. Hero se ke mně ještě víc přitiskl a já jsem alespoň na chvíli mohl doufat v to, že mě slyšel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baarny Baarny | Web | 1. listopadu 2009 v 23:19 | Reagovat

<3<3<3 na něm prostě nejde nemít závislost... Ne, to nejde :D A tohle, je tak nádherně sladký :) Fakt, ta předsavivost co mi to přehrávala do obrazu se málem zavařila dokonalostí :)

2 Pája Pája | 1. listopadu 2009 v 23:31 | Reagovat

ooooh ty vado sladké a dokonalé..jako..ano také jsem to uplně viděla před sebou a...uuh jo dobře ty anettko ! fakt jo :-* ted se asi nezmůžu na lepší koment,chci si to přečíst ještě jednou :D  a díky za hezounké věnování

3 Niwy Niwy | Web | 2. listopadu 2009 v 1:02 | Reagovat

to bolo fakt krásne :) také zlatunké, veľmi sa mi to páčilo :)

4 LittLe-PANSY-Ivuš LittLe-PANSY-Ivuš | 2. listopadu 2009 v 17:29 | Reagovat

krásne napísané :)

5 JajPi JajPi | Web | 3. listopadu 2009 v 21:38 | Reagovat

pěkné :)

6 Kathy W. Kathy W. | 13. listopadu 2009 v 2:03 | Reagovat

Krásné :)

7 Vojta Vojta | E-mail | Web | 26. března 2012 v 14:45 | Reagovat

Jo jo , moje řeč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama