poslední vzpomínka, poslední rozloučení
14. října 2009 v 22:40 | Anett | Like a WriterKomentáře
Asi se ani nehodí k tomu něco říkat... jen jako vždy krásně napsané...
Vzpomínky... :) Omlouvám se za toho smajlíka s úsměvem, ale kdykoliv takhle na někoho vzpomínám, tak se prostě usměju... Už to ani jinak nejde... Krásný...
nadherne smutne...clovek sa az tlacia slzy do oci, ked cita tak pekne sformulovane vety do perfektneho pribehu..=( tvojho dedka je mi luto =/
absolutně nevim co na to napsat....
je to... prostě... bože.. moc hezky napsaný.
neumim si představit kdybych tohle prožila s babičkou..
vážne nádherne napísané :( ... je mi lúto :((
Jde to ze srdce.. Když jsem to četla, nemohla jsem se ubránit slzám. Možná proto, že můj milovaný a věčně ubručený děda měl jednou hodně blízko smrti, možná proto, že jsem byla včera na pohřbu své kamarádce.. Drž se a uchovej ty vzpomínky, co máš
překrásně napsaný. měla jsi úžasnýho dědu, kterýho by ti kdekdo mohl závidět:).. drž se♥
[9]: oh ne páni, mysh si přečetla mojí jednorázovku, páni, děkuji za koment a už je to dlouho, tedy měsíc, nějak tak, děkuju ale <3
Já brečím , možní pro to že jsem měla dědu který bydlel asi 12 kilometrů od nás. zkrátka kousek ale já tam moc nejezdila . Myslím že jsme si ani moc nerozumněli ale jako malá jsme se s ním dívávala na zprávy protože to mám již od 4 ve zvyku , že sleduju zprávy .
No a te´d , bojím se že mi brzy umřou i prarodiče z maminy strany ke kterým mám nohem mnohem blíž. Prostě jsem s nima bývala celé prázdniny atd...
Nádherné ...
ježiši...já bulím :'(...nádherně jsi to napsala...a tvého dědečka je mi líto :'(