19. října 2009 v 20:18 | Anett
|
Nějak se mi zachtělo si tuhle story otevřít a opět kus dopsat. A mohu vás potěšit, píšu a baví mě to jen co vás zase na druhou stranu nepotěší, za chvíli bude konec. Hold já nejsem na dlouhé příběhy a tenhle příběh měl být jen na chvíli...
8.
Následující dny jsem si připadal zase jako ve snu, nebo až teď to byl ten správný sen? Vždycky když se přeje večer "měj sladké sny" tak si každý představí něco jiného, ale většina z nás chce právě tohle. Mít osobu, kterou by miloval. A já teď jeden takový sen žiji. Být s Frankem bylo to nejlepší, co jsem jen kdy zažil.
Když spolu máme hodinu tak sedíme zásadně u sebe a pokaždé, když já chybím, což se kvůli zimě teď stává častěji, tak mi nosí úkoly. Mohl bych si snad přát něco lepšího, někoho lepšího?
Nemohl. Mark si také konečně začal žít svým vlastním životem. Vlastně jsem ho jen zaměstnával já a teď když má klid tak je konečně sám sebou.
Pokaždé večer jsme chodili na romantické procházky po kampusu nebo jen tak probrouzdáva-li město. Chodili jsme i do kina, ale né do těch velkých, komerčních, ale do menších, kde byla taková ta příjemná atmosféra.
Vždycky jsem se těšil jako malé dítě na jeho návštěvu, až ho uvidím. Pokaždé, když nebyl semnou jsem se cítil tak osamělý. Tak rychle jsem si zvykl na jeho přítomnost, na to, že se jeho tělo dotýká toho mého, na to, jak mě hladí, jak mě líbá. Být s ním bylo pro mě něco naprosto nového. Nic z tohohle jsem zatím ještě nezažil, a přesto jsem si to užíval plnými doušky. Ale i tak jsem se něčeho bál, něčeho, kvůli čemu jsem tam, kde jsem.
Sexu.
Ach ano, tuhle základní lidskou pudovou věc ještě za sebou nemáme. Pokaždé jsem se bál, že bych ho mohl nakazit a ikdyž mě přesvědčoval, že je všechno okay a že když se použije kondom tak to bude dobré tak stejně jsem měl vždycky námitky a nikam dál to nezašlo.
Vždycky jsem si pak připadal hloupě a pokaždé jsme oba byli rozmrzelí. Já z toho, že jsem zklamal Franka a Frank, no nevím, vždycky mi přišlo hloupé se ho na to ptát.
Jak rád bych se s ním miloval. Naše láska by tím byla naplněna, jenže je tu také strach, ten obrovský strach co svírá všechny moje útroby. Pokaždé, když už jsem byl schopen a připraven se mu oddat, tak vždycky tu začal blikat ten alarm nemoci.
Snažil jsem se o tom mluvit i s Markem, a ikdyž mi radí, že mám jít dál, tak stejně já nemůžu. On to nemůže pochopit! Nikdo nemůže, ani Frank.
Z mého přemýšlení mě vytrhl právě Frankie, který zavrtěl se v mém náručí. Dneska spal u mě, prý bylo moc pozdě na to, aby se vracel do svého pokoje. Což byla pravda… byl jsem rád že zůstal.
Dal jsem mu pusu na čelo a začal si hrát s jeho vlasy, měl je tak hebké. Zbožňoval jsem, když jsme se spolu sprchovali a jeho mokré vlásky lemovaly jeho obličej, ale to jsem už možná říkal.
"Mm to už je ráno?" uslyšel jsem jeho hlas. Podíval jsem se na hodinky.
"Podle toho co myslíš ránem. Jsou tři a vyber si buď ráno, nebo v noci." Kouknul jsem na něj. Mdle se usmál, a víc se k mě stulil. Už nic neřekl po chvíli začal opět pomalu oddechovat. Dal jsem mu znovu pusu do vlasů a pokusil se také usnout. Nechtělo se mi už nechat si otravovat mysl.
ani se mu nedivím, ale i tak ...
achjo, bojím se konce :(