Labyrint XV.

5. října 2009 v 19:02 | Anett with Baarny |  Cooperation -> Labyrinth
Předposlední díl naší pohádky děti!! Doufám, že se vám líbila a všem, co neviděly film, tak doporučuji, protože Bowie tam vypadá táááák moc dokonale :D

"Ale jak to chceš udělat?" řekli jsme s Hogglem oba společně. Bob se otočil zády k nám a sáhl do nějakýho koše. Vypadalo to jako koš na prádlo. Chvíli se v něm hrabal a nakonec se zase otočil naším směrem. Vůbec jsem nechápal co chce dělat obr jako Bob s růžovou sukní pro Baletky, síťovanejma silonkama a růžovou mašlí.



"Frank - ne obětovat! Bob obětovat!" zahučel hrdinsky a rychle se začal oblíkat. V tu chvíli už na dveře dopadaly první rány. Já a Hoggl jsme jen nevěřícně zírali na to, co Bob dělá. Opravdu... Natáhl na sebe punčochy, sukni a mašli si dal do vlasů. Potom rychle z police sebral rudou rtěnku a namaloval si rty. A potom mě objal.

"Franku, utíkat!" řekl a vyběhl nahoru do patra. Potom jsem jenom slyšel, jak nahoře otevřel okno a zahučel něco směrem dolů. Všichni ti perverzové co toužili po zákazníkovi se na něj podívali a dív nezačali šílet. Jak by taky ne. Bob musel vypadat jako opravdu lukrativní zákazník. Jako šílenej perverz co má vysoký nároky.

Pak jsem ještě slyšel jak Bob sbíhá po požárním schodišti. A venku zavládl zmaatek. Všichni se hrnuli za barák, aby Boba dostali. To byla má jediná možnost. Jen teď jsem mohl uniknout.

Podíval jsem se za roh a to co jsem viděl, byla doslova Sodoma a Gomora, ani nemůžu popsat to, co se tam dělo. Radši jsem se znovu otočil, podíval se lítostivě na Hoggla a ten se díval moc vyděšeně tak jsem ho popostrčil a šli jsme opět směr hrad.

Sem tam jsme ještě někoho potkali, tak jsme se schovali za nejbližší barák, takhle nám ta cesta trvala snad půl dne, alespoň mě to tedy přišlo. Jen jsem furt někde doufal, že mám nějaký ten čas na to, získat zpět to, proč jsem tady.

Konečně jsme se dostali k bráně hradu, byla pootevřená, což bylo štěstí, jinak to vypadalo, abychom jí asi neotevřeli, byla dost masivní. Vešli jsme do nějaké kamenné chodby.

"Tudy, rovně, jeho trůn nebo prostě tu jeho místnost, je támhle na konci chodby." Řekl Hoggle, radši jsem ani nechtěl vědět, proč to on ví. Došli jsme do takové kruhové místnosti, pomalu mi to přišlo jak oválná pracovna, taky měl na druhé straně místnosti trůn, teda né že by ho tam měl prezident, ale Gerard ano. Byly tam i hodiny.

"Kurva, už ani né deset minut!" vykřikl jsem zděšeně. Kde tady dohře mám najít Gerarda? Ale co jsem tak koukal tak tu byl jen jeden východ, jedna chodba. Vydal jsem se k ní ale Hoggle šel zamnou. Otočil jsem se a zarazil ho.

"Víš Hoggle, no nemůžeš semnou jít dál." řekl jsem mu smutně. Podíval se na mě tak vylekaně a okamžitě se mu začaly hrnout slzy do očí.

"Notak, Hoggle, pochop to! Prostě nemůžeš, tohle musím vyřešit sám. Mám tě rád." S tímhle jsem se otočil a vběhl do té chodby napravo

Když jsem se konečně celej udýchanej dostal z chodby, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Dostal jsem se do podivné místnosti. Totiž... Jak to specifikovat. Ta místnost byla tak podivná, že se ani popsat nedala. Všude byly schody. Ale ne jen tak prostě schody jak je známe. Byly všude a vedly do všech směrů... Na horu a dolů a do stran a taky vzhůru nohama a jedny navazovaly na druhý a další zase nenavazovaly na žádný...

A po jednom z těch schodišť se kutálela skleněná kulička. Nevím proč, ale cítil jsem, že to je to, co mi schází. Že to je to, proč jsem tady. To je má duše. Kutálela se dolů po schodech směrem přímo ke mně, ale potom změnila směr na vedlejší schody a najednou hopsala nahoru na těch schodech, co jsou vzhůru nohama a pak přeskočila na další schody… pořád jsem ji pozoroval a přemýšlel, jak ji dostanu.

Když se ale zastavila u něčích nohou. A vyskočila vysoko. Tomu člověku přímo do ruky. Ano, byl to on. Stál tam Gerard. V celé své kráse. Dokonalý jako vždycky. Zvláštním způsobem si nechal mou duši povalovat na ruce, tam a zpátky.

Takhle by to nedokázaly ani žongléři. Hrál si s ní, jako kočka s myší. Tak jednoduše, ale zároveň tak krutě! Bylo to od něj vážně ošklivý... Nebo... Nebo to od něj nebylo ošklivý? Bylo to vůbec krutý? Co vlastně dělal? Nabízel mi výměnou za život bez duše... Sebe?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 6. října 2009 v 13:13 | Reagovat

že se nestydíte.. chudák Bob... ale zabili jste mě jen co je pravda :-D

2 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 6. října 2009 v 16:13 | Reagovat

tak tohle mě naprosto rozsekalo :D ten bob ... chudák!! :D no, klaním se, protože něco takhle zábavnýho jsem potřebovala už pěkně dlouho :D

3 Pip Pip | 7. října 2009 v 12:24 | Reagovat

bobeeee :D:D

4 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 8. října 2009 v 15:34 | Reagovat

ouu jee tak toto je teda apsolutne genialne.....chudak bob chudak frank xD strasna skoda ze toto je uz predposledny diel.....bud emi to chybat xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama