A dnes, jsem dopsala konec, takže to vidím ještě asi na dva díly, ať vás napínáme co nejvíc :D
Vypravěč
Zatímco se všichni zaměstnanci podniků ve městě vrhli na nově přicházející, jeden z podnikových vedoucích rozpoznal, o koho se jedná a běžel rovnou do hradu.
"Vaše Výsosti, Vaše Výsosti! Ten kluk!" křičel, když zahlídl Gerarda sedět na svém trůnu.
"Co s ním?" zeptal se Gerard nechápavě a spokojeně se usmíval. Když totiž zařídil, aby Frank na všechno zapomněl, bylo jasné, že teď už nestihne zachránit svou duši a bude jen jeho.
"No ten kluk, co měl všechno zapomenout… On, nějakej divnej velikán a ten skřet co ho měl dostat na začátek labyrintu… nějak se dostali do města! Jsou už za branou!"
"Co? Dostali se za bránu? To už jsou tak blízko k hradu? Cože? Frank si vzpomněl? Proboha zastavte je! Dělejte cokoliv! Použijte všechny svý děvky, jenom je zastavte!" křičel Gerard rozzlobeně.
"Um... ano. Myslím, že to nebude problém pane... Uděláme co je v naších silách..." odvětil podnikový vedoucí a vyběhl ven z hradu.
Gerard šel k nejbližšímu oknu a podíval se dolu na situaci pod sebou, Franka neviděl, no jak by také mohl, ale nějak mu zatrnulo. Tohle se nemělo stát, on tady neměl být, měl zapomenout a až by uplynul čas, Gerard by si ho našel a udělal z něj svojí hračku, ale takhle, takhle se to všechno mohlo zvrtnout!
Frank mezi tím byl už téměř na nádvoří a cítil takové podivné mravenčení, za chvíli bude konec, věděl to, že za chvíli bude mít svou duši a konečně bude celá tahle noční můra za ním. Jenže chtěl, aby tohle bylo za ním? Chtěl hlavně Gerarda a nevěděl, jak ho získat.
Byli už skoro u brány do hradu, když se na ně vyrojilo několik set lidí, kurva kam se podíváš. Frank začal zmatkovat.
"Ale né, tohle není fér Gerarde." Vykřikl směr k hradu a otočil se a začal utíkat směrem zpět do vesnice, Hoggle i Bob se drželi za ním.
Gerard všechno tohle sledoval ze svého hradu. Slyšel Franka a uchichtnul se, opravdu by ho zajímalo, proč Frank pořád tohle říká, co je smysl toho. Podíval se na hodiny, zbývala mu necelá hodina, tohle už Frank nestihne, těšil se. A až mu uběhne čas, tak za ním půjdu a bude ho tu mít.
Frank´s POV
Když už jsme se blížili k hradu a já cítil tu jistotu, že každou chvíli tam budu, už už jsem přemýšel o tom, jak v té zbývající hodině nejdřív plácnu Gerardem o zem a pořádně si ho vychutnám, než si vezmu zpátky svoji duši. Ale v tom se před nás nahrnulo tolik lidí, že jsem hrad za nima skoro neviděl. Okamžitě instinktivně jsme se všichni otočili a běželi zpátky do města.
Kruci, co budeme dělat?
Potom jsem uviděl dům s otevřenýma dveřma v jedné uličce, kolem které jsme probíhali. Měli jsme zatím ještě pořád náskok, tak jsem tam okamžitě zamířil, protože byla šance, že se v domě schováme dřív, než si toho někdo vůbec všimne.
Když jsem vběhl dovnitř, ozvaly se za mnou ještě dvoje další kroky a potom rána. To jak Bob zabouchl dveře. Opřel jsem se o stěnu a ztěžka dýchal.
"Uf... Co... Co teď?... Máme... Máme hrozně... hrozně málo času... Uf..." zasýpal jsem.
Hoggle se bezradně škrábal na čele a nenápadně vykukoval z okna.
Bob se začal procházet kolem dokola po domě a vypadal dost zamyšleně. Jen já neměl ani páru co teď dělat a jak přikovenej jsem pořád stál u stěny.
"Ale néééé!" zasyčel Hoggl a rychle si přidřepl pod okno.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
"Asi... Asi nás objevili..." řekl a já přišel blíž k oknu abych viděl do ulice. Měl pravdu. Ta banda úchylů a perverzáků se pomalu přibližovala k domu.
"Hmmmm, že bych se obětoval?" pronesl jsem zamyšleně, když jsem v davu viděl jednoho fešáka.
"To ne! Frank musí do hradu! Frank musí pro svou duši!" zakřičel Bob.
cool dess ;-)