Labyrint 13

2. října 2009 v 16:12 | Anett with Baarny |  Cooperation -> Labyrinth
Frankie´s POV

Otevřel jsem oči. Ležel jsem na své posteli, ve svém pokoji a křečovitě jsem objímal svého oblíbeného plyšáka.


Ovládl mě zvláštní pocit. Moc zvláštní pocit… Posadil jsem se na postel.

"Kdy jsem šel spát? Jak jsem se dostal do postele?" pomyslel jsem si… "Mám pocit, jako… Jako bych usnul, zatímco jsem něco hledal… Ale co?"

No, spíš mám asi jen hlad a chtěl jsem najít něco v lednici, vstal jsem a vydal se ke dveřím, jenže jakmile sem je otevřel tak se mi nenaskytl pohled na naší chodbu, ale na horu plnou odpadků. Kurnik kde to jsem? Že je tohle jen sen? Notak, Franku, probuď se! Snažil jsem se sám sebe vzbudit, ale nešlo to.

Rychle jsem zavřel dveře a snažil se uklidnit, určitě jsem měl jen nějaké halucinace. Snažil jsem se rozvzpomenout, co jsem v poslední době jedl či pil či kouřil, ale neshledal jsem nic, co by mělo takovéto účinky. Nadechl jsem se a vydechl a otevřel dveře znovu. Jenže zase to tam bylo! Ty odpadky.

"Ale, ale notak brouku, kam se chystáš?" nalítnul najednou na mě nějakej kluk, měl na sobě jen župan, v ruce košík a cpal mě zpět do pokoje, teda nevim co to bylo ale můj pokoj rozhodně ne. Posadil mě k mému psacímu stolu.

"Jenže já jsem pro něco šel." Chtěl jsem se ohradit, ale on se jen tak kouzelně usmál, tedy alespoň myslím. Položil přede mě ten košík, co měl stále v ruce a začal vytahovat jídlo, teda přiznám se, pěkně mi kručelo v břiše. Ale stále tu byl ten vtíravý pocit, že tohle není to, co jsem chtěl. Začal jsem kroutit hlavou na znamení nesouhlasu.

"Tohle není to, co jsem chtěl." Ta divná osoba se zase usmála a šla dál do pokoje, já se díval na svůj stůl, bylo na něm spousta věcí načmáranejch, vyřezaných. Noťas, a další věci, co k tomu patří, ale stále to nebylo ono.

"Určitě si hledal tohle." A dal mi plyšáka do ruky, přesně toho, se kterým jsem spal. Jenže já jsem zase začal kroutit hlavou a tak začal kolem mě obskakovat a dávat mi kolem dokola spoustu věcí, co znám i neznám. Já začal šmejdit ve stolku a našel jsem malou knížečku červenou, bylo na ní napsáno Labyrint, to jsem znal, tohle já určitě znám, něco ve mně křičelo.
Otevřel jsem jí a začetl se.

"Jsou to všechno jenom krámy." Zašeptal jsem. Ta osoba se na mě podívala nějak nešťastně a naštvaně.

"Jak tohle můžou být krámy? Jsou to tvoje věci, a tohle přeci není krám!" vzal do ruky elektrickou kytaru, co stála v rohu a podal mi jí. Podíval se na ní a najednou mi přišlo, že to všechno je falešné.

"Ale je, je to všechno jenom krám!" zakřičel jsem a najednou se všechno začalo bortit, všechno začalo padat na zem, stěny se začaly rozkládat a naproti mému stolu se objevila díra, začal jsem jí ještě víc zvětšovat a uviděl jsem tam najednou Hoggla a ten mi pomohl.

Chytil mě za ruku a vytáhl mě ven z tý díry plný odpadků.

"Oh Franku, jsi v pořádku?" zeptal se, když jsem konečně seděl na pevné zemi.

"Frank být zpátky!" slyšel jsem Bobův hlas hned vedle mě. Konečně jsem byl zpátky. Na všechno jsem si vzpomněl. Zatracený jablko… Za to všechno mohlo to jablko, který mi dal Hoggl! Ale nemohl jsem se na něj zlobit. Poslal mi ho po něm Gerard jen proto, aby mě zdržel. Hoggl neměl na vybranou. A teď jsem se musel soustředit na to, abych co nejrychleji dohnal ten skluz.
"Podívej Franku!" řekl Hoggl a ukázal prstem kamsi před nás.

Támhleto je brána do města ve Středu Labyrintu. Přímo uprostřed města je Gerardův hrad. Tam se musíš dostat.

"Skvělé! Tak jdeme!" řekl jsem. Hoggl sklopil oči a následoval mě. Během chvíle jsme se dostali přímo k bráně. Před ní ale stáli dva opravdu udatní chlápci. Oba vypadali jako chodící hora svalů. Na sucho jsem polknul.

"My...myslíte, že nás pustí?" zašeptal jsem směrem k Bobovi a Hoggovi. Oba jen pokrčili rameny.
"No, nezbývá, než to zkusit. Rozhodl jsem se nakonec.

"Ehm, dobrý den, my... Potřebovali bychom se dostat do hradu ve středu labyrintu, mohli byste nás pustit dovnitř?" zeptal jsem se.

Oba chlápkové se napřímili a stoupli si přímo před bránu. Ruce měli složený na hrudi a jenom se škodolibě usmáli.

"Dovnitř neprojdete!" řekli a najednou spustili ruce k tělu a zatli svaly. Měl jsem pocit, že slyším jak se to v nich napíná. Popravdě řečeno škoda, že na tyhle přehnaný svalovce jsem fakt nebyl. Jinak bych je oba zatáhl do křoví a tam je během chvíle tak unavil, že by nás pustili, i kdyby nechtěli. Ale mě pohled na ně opravdu nevzrušoval. Bohužel. Tak nezbývalo, než se pokusit je nějakým způsobem obejít.

Snažil jsem se tedy předstírat, že je ignoruju a obejít je ze strany. To ale nezabralo. Jeden z nich vymrštil ruku, chytil mě za triko a hodil mě zpátky před ně. Podíval jsem se na Boba a na Hoggla. Oba jen kývli hlavou. Myslím, že jsem nemusel nic říkat. Bylo jim jasný, že prostě musí udělat cokoliv, abychom se dostali za bránu.

Bob skočil po chlápkovi napravu a zakousl se mu do ruky. Musím říct, že jsem si byl jistej, že tohle zabere. On Bob totiž taky nebyl zrovná pápěrka a sílu měl určitě dost, takže toho chlápka zabavil jistě na dost dlouhou chvíli. Hoggle se s rozběhem vrhl na toho druhýho chlápka. Skočil přímo na něj, objal ho nohama, bušil do něj pěstí a pokaždé, když se ho ten chlápek snažil odtrhnout, tak se do něj taky zakousl.

Musel jsem se začít smát nad tím, jak to vypadalo. Opravdu jako z nějaké grotesky. Na jednom obrovi zavěšenej druhej obr, na dalším obrovi zavěšenej hysteriskej trpaslík. Když si Hoggl všiml, že se jen směju opodál, hodil na mě vražednej pohled, takže jsem se vzpamatoval a vzpomněl jsem si, že se potřebujeme dostat do městečka. V klidu jsem tedy prošel přímo k bráně, teď mi v tom nikdo nebránil. Zabral jsem vší silou a brána se konečně otevřela. Naskytl se mi zajímavej pohled.

Všude byly neony svítící přímo do očí a hlásající Gay bar nebo Gay club. Jeden Gay bar za druhým, sem tam obyčejná hospoda, sem tam se u nápisu Gay club vyskytovala taky zmínka "S&M", prostě všude samej bordel. Chodník byl plnej šlapek v pánském podání. Někteří vypadali jako drsňáci, jiní zase skoro jako slečinky s červeným boa kolem krku.

Když jsem se z té podívané konečně vzpamatoval, otočil jsem se za sebe a zakřičel jsem na Boba s Hogglem.

"Poběžte, rychle, jsme vevnitř!" Bob okamžitě povolil skousnutí a než ho ten chlápek stačil chytit, už byl těsně u mě a Hoggl jak by smet. Zabouchl jsem za náma bránu, aby nás ti chlápci už dál neotravovali. Všichni tři jsme se opět otočili čelem k městečku, což mě docela vyděsilo. Všichni ti chlápci, kteří předtím postávali na chodnících a evidentně čekali na nějakýho zákazníka, teď zírali naším směrem, natahovali k nám pracky a vypadalo to skoro, jakoby slintali.

"Aleeee, zákazníček, pojď ke mně, udělám ti dobře!"

"Nene, se mnou to bude lepší, uvidíš!"

"Zapomeň na ně, pojď ke mně, já tě dostanu do ráje!"překřikovali se navzájem.

"Ajéje... Ti tu asi dlouho neměli hosta. Prasata nadržený." řekl jsem, zatímco jsem musel sm sebe dost hlídat a neustále myslet na svou duši, protože někteří z nich opravdu nebyli k zahození. Musíme se přes ně nějak dostat...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sally Sally | 2. října 2009 v 22:46 | Reagovat

dufam ze franka neznasilnia :D to by bolo krutee

2 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 3. října 2009 v 9:04 | Reagovat

tak tohle bude zajimave :D

3 Zuzu Zuzu | Web | 3. října 2009 v 12:40 | Reagovat

chi chi prej hysterickej trpaslík :-D uaaa dalšííí :-D

4 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 3. října 2009 v 21:50 | Reagovat

chaaa Franka moze znasilonovat jedine gerard....xD

5 Simka Simka | 4. října 2009 v 14:32 | Reagovat

xD super časť! sorry, že nekomentujem pravidelne, ale čas stále ubúda a ja sa skoro neviem pohnúť z miesta......hmm, napadlo mi: bude Hoggle ešte podstatný? a čo Bobie? xD no...  ako to dopadne? jednoducho, baví ma to! ^^

6 Pip Pip | 7. října 2009 v 10:58 | Reagovat

nejvíc mě ovšem rozsekala "ta divná osoba" :D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama