Labyrint XI.

25. září 2009 v 18:32 | Anett with Baarny |  Cooperation -> Labyrinth
"Stát! Stát!" ozvalo se, když už jsme se blížili k lávce. Ze křoví vyběhl nějakej chlápek. Docela jsem se zděsil, když jsem ho viděl. Měl na sobě policejní uniformu, ale ne ledajakou policejní uniformu Byla jako vystřižená z magazínu se sado-maso potřebami. Na zadku měl dvě díry, místo košile jen jakýsi šílený kožený pásy omotaný přes svalnaté tělo. V ruce třímal bičík a plácal se s ním do dlaně druhé ruky. Postavil se nám do cesty a úchylně si nás prohlížel.


"P-promiňte, ale my... Musíme projít, nemáme moc času." vykoktal jsem ze sebe a raději jsem od něj ustoupil krok zpátky.

"Ale ale, fešák by chtěl na druhou stranu hmmmm??? No já ti nevím, kamaráde… Tady se vybírají poplatky!" řekl a mě zatrnulo. Jediná cennost co jsem tu měl, byl ten náramek, kterej jsem dal Hogglovi a následně jsem ho hodil do kasičky tomu afromanovi.

"Ou, ale… Ale já bohužel nic nemám, nemám u sebe ani vindru a... Ani žádný šperky…" začal jsem se vymlouvat, ale ten chlápek mě přerušil.

"Já nestojím o peníze, kamaráde!" vyvalil jsem oči. Sjel jsem ho od hlavy až k patě. Stejně tak sjel on mě. Už, už jsem se k němu začal přibližovat a opravdu jsem na něj dostával chuť, když v tom jsem opět ucítil Hogglovu vrásčitou ruku na mé dlani.

"Ne Franku! Já vím, že nemáš duši a tak ti v tom nic nebrání, ale na tohle prostě není čas!" zakřičel na mě. Měl pravdu. Kruci… Proč je to tak těžký? Chvílema si říkám, že bych se za tou duší vůbec neměl honit. Zastavit se u prvního frajera na kterýho narazím a zpříjemnit si s ním čekání na Gerarda…

Ale nakonec jsem si zase vybavil svůj dosavadní život, kdy jsem byl celkem slušnej člověk, nikoho jsem nebil, nikomu jsem neubližoval a nechtěl jsem se vyspat s každým na potkání. Možná stálo za to se ještě o tu duši pokusit bojovat…

"No jo, ale... Ale co mu mám teda dát?" zamyslel jsem se.

"Já bych o něčem věděl!" pronesl ten chlápek opět úchylně. Zvědavě jsem se na něj podíval.

"Co takhle tvoje spoďáry?" řekl a sjel mi pohledem přímo do rozkroku. "Potíš se tu už pěknou chvíli, budou krásně aromatický, hmmmmm." mumlal ještě spíš sám pro sebe a mě se opět zvedl žaludek. Ale proč ne. Vzhledem k tomu, že jsem neměl žádný zábrany a taky… Taky jsem se rozhodně neměl za co stydět, stáhl jsem si kalhoty i se spoďárama přimo před nima. Bob zůstal jen zírat s otevřenou pusou, Hoggl se nervózně otočil a chlápek s bičíkem spokojeně zamlaskal.

"Tady jsou!" mrsknul jsem po něm svýma boxerkama a natáhl jsem si džíny na ostro. Chlápek boxerky okamžitě vzal a běžel se s nima někam schovat. Proboha… Co s nima asi dělá? Konečně jsme mohli přejít lávku...

"Ale né, to není fér!" zakřičel jsem popár metrech.

"Co není fér?" zeptal se Hoggl.

"Víš, jak těsný jsou ty džíny? A víš jaký to je chodit v těsnejch džínách na ostro? Uh... Ta cesta mi dá ještě zabrat…" postěžoval jsem si. Hoggl jen zakroutil očima a postrčil mě, abych pokračoval.
Pěkně se mi to zařezávalo a já se cítil, jak no bylo to hodně nepříjemné, už vím, proč jsem nikdy nechodil na ostro a ke všemu ten zápach.

Tenhle svět je prostě vážně divnej. V pořádku jsme přešli lávku a dostali se opět do nějaký šílený divočiny. Přísahám, až se vrátím domů tak zůstanu zavřenej jen ve svém pokoji s počítačem!

Jak jen mi chybí i normální mobil! V mysli se mi hned vybavil Gerard, jak sedí na svém trůnu a čeká na mě. Ano, určitě čeká jen na mě! Zapomněl jsem okamžitě na jakoukoliv elektroniku a začal snít o tom, jaké to bude, až se k němu dostanu, co mu mám zatraceně říct? Budou na něj platit ta stejná slova jako v té knížce? Jenže co když to nepůjde? I tady to je přeci jiné, nemám bratra, kterého by mi sebral, vzal mi sprostě duši.

Dobře, koledoval jsem si o to ale stejně, začínám panikařit! Co když se mi to nepovede? Co když svou duši zpět nezískám a budu nadosmrti bloudit timhle divnym labyrintem s pidi mužem co mě miluje a obrem, co moc rozumu nepobral? Zakručelo mi v břiše. Až teď jsem si uvědomil, že jsem celou dobu, co tu jsem nejedl vůbec nic.

"Kruci hoši já, mám hlad." Musel jsem si postěžovat i na hlas. Co když pak náhodou něco vykouzlí? Tady je to místo plné překvapení. Oba se zastavili a koukli na mě. Bob trošku nechápavě a Hoggle no nějak jinak, nějak divně, jako by nevěděl, co má říct nebo udělat.

"Víš… no ehm. Něco tu pro tebe mám." Začal a já si vzpomněl, že mi chtěl něco dát už předtím. Začal zase šátrat v kapse a pomalu začal něco vytahovat, strašně se mu klepala ruka, by mě zajímalo proč.

"Jéé jablko! Teda Hoggle, jsi vážně přítel k nezaplacení." Podal mi ho a v očích měl strach. Vůbec jsem si toho ale nevšímal a hladově se zakousl do jablka. Bob se otočil a začal odcházet, Hoggle se na mě ještě se strachem podíval a taky se zdráhavě otočil. Já si ještě jednou kousnul, ale přišlo mi, že bych žvejkal gumu.

Svět se semnou začal točit a já si připadal jak sjetej. Bylo mi špatně, ale cítil jsem se i vesele. Sedl jsem si k nejbližšímu stromu, protože jsem doufal, že tím závrať poleví, ale byla ještě horší.

Kolem se začaly zjevovat bublinky, to tu měl někdo bublifuk? Byly větší a větší a já v nich viděl světlo a lidi, co tančili na parketu. Skoro mi to připomínalo můj oblíbený gay bar. Jedna ta bublina se dostala až ke mně a já tam viděl Gerarda.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 FraGee FraGee | 26. září 2009 v 1:56 | Reagovat

už ochinchinovka? :D

2 Tery Tery | 26. září 2009 v 10:17 | Reagovat

ježiši, že gay bar :D:D:D:D tak to jo :D...kdybych měla mladšího bráchu tak bych mu to četla místo pohádek na dobrou noc :D...

3 Geewayli Geewayli | 26. září 2009 v 12:12 | Reagovat

:D :D to je drsné :D

4 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 26. září 2009 v 16:06 | Reagovat

ah, chudaacik frankie..ale zase je to tak debilne seknute....wrrr xD

5 Pip Pip | 7. října 2009 v 10:45 | Reagovat

ty spodky... fuuuuuj:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama