Labyrint X.

21. září 2009 v 20:32 | Anett with Baarny |  Cooperation -> Labyrinth
Frankie

Bob byl pryč, Hoggle byl pryč a já byl v tomhle zatracenym labyrintu sám a ztracený. Jak mi to jen Gerard mohl udělat? Vždyť jsem dělal všechno, co chtěl! Jsem jen jeho, teda mohl bych být, chtěl bych být! Kurnik tohohle všeho mi je čert dlužnej!

Kolem byl jen nějakej les, spíš mi to přišlo ale jak prales. Všude samé liány a takové ty divné stromy co tam jsou. Motal jsem se určitě v kruzích, protože mi to všechno přišlo tak, stejný! Ale po pár minutách jsem slyšel hrát hudbu. No konečně nějaká záchrana!

Když jsem došel na místo, všimnul jsem si, že to je nějaké divné místo, takové neuvěřitelné. V divočině z ničeho nic vyrůstalo podium, skryté takovým tím baldachýnem, vedle byl bar. Přišlo mi to jako takové ty saloony z kovbojek, jen bez zdí a střechy.

Během chvíle se začali kolem mě motat různí lidé. Jeden začal hrát na klavír, další si stoupnul k mikrofonu a takovej hubenej jen kolem pobíhal a najednou začal tančit. Všechno za zvuku docela chytlavé písničky.

Ten hubenej přiskočil ke mně. Na očích brýle, takové špinavě blond vlasy a začal kolem mě tancovat. Ze začátku to byla sranda, jenže pak se přidal zbytek a už se mi to přestalo líbit.

Každej na mě šmatal, začali mi sundávat oblečení a já začal panikařit. Tohle se mi prostě nelíbilo!
Začal jsem volat o pomoc a běžel jsem někam pryč. Jenže oni byli jak žvýkačky, všude za mnou! Doběhl jsem k nějaké zdi a byl v pasti.

"Hej Franku!" podíval jsem se nahoru a viděl tam Hoggle! Nikdy bych nevěřil, že ho rád uvidím.

"Hoggle! Pomoz mi prosím!" někam se ztratil a já se začal bát, že se už nevrátí. Ti divní lidé se víc a víc přibližovali a já se začal víc bát toho, co by mi asi mohli udělat! Jenže pak mě něco praštilo po hlavě a já si všimnul, že to byl provaz. Začal jsem šplhat a Hoggle mě i vytahoval, ale moc mu to nešlo, byl malej a neměl sílu.

"Neutíkej! Nechceš být v našem kabaretu?" ještě na mě volala ta divná sebranka, ale já už naštěstí byl nahoře s Hogglem. Oddychl jsem si.

"Oh Hoggle, tys mě zachránil. Jsi vážně kamarád!" a chtěl jsem ho obejmout, jenže on se začal vykrucovat, nevím proč, ale stejně jsem ho objal.

V ten okamžik jsem neměl půdu pod nohama a někam jsem padal. Byl jsem jak na horské dráze, někam jsme sjížděli. A pak jsem ucítil ten šílený zápach.

"Proboha co je to za smrad?" Zeptal jsem se, se zacpaným nosem potom, co jsme přistáli na nějaké hodně úzké římse.

"Bažina věčného zápachu."

"Panebože… něco takovýho jsem nikdy necítil!" tvář se mi musela křivit do neuvěřitelných grimas. Když jsem se podíval pod sebe, udělalo se mi fakt špatně. Pod římsou byl asi desetimetrovej sráz a dole... Proboha... Dole bylo něco nechutnýho, bublajícího, smrdutýho... Ano, bažina věčného zápachu. Viděli jste někdy žumpu? Nebo pravej fekál? To všechno je oprati tomuhle nic. Zvedal se mi žaludek s každým nádechem.

"Jistě že necítil! Říkal jsem ti, že bažina věčného zápachu smrdí tak, že si to ani nedokážeš předtavit!" mrmlal Hoggl a nervózně se ošíval. Vypadal opravdu naštvaně. Založil jsem ruce a podíval jsem se na něj s tázavým výrazem.

"Co jsi tím jako chtěl dokázat co?" zeptal se Hoggl, když viděl, jak na něj koukám.

"Čím myslíš?" nechápal jsem.

"Tím objetím! Ještě jsi mi k tomu musel dát pusu na čelo! Jsi normální?"

"Ale Hoggle, neříkej, že jsi takovej drsňák. Jsme přece kamarádi a..."

"Ne to nejsme! Já jsem si jen přišel... Přišel ti jen něco dát." řekl Hoggl a sáhl si do kapsy.

"Co? Co to je?" ptal jsem se nedočkavě. Určitě si dělal srandu s tím, že není můj přítel a přinesl mi nějakej dárek! Byl jsem hrozně zvědavej. Hoggl se ale zarazil, chvíli nechal ruku v kapse i s tím co držel... Potom pevně zavřel oči, pustil to a ruku vytáhl.

"Ale nic. Nic to není." řekl nakonec.

"Ale Hog…" zarazil jsem se. Slyšel jsem další hlas.

"Smrááád! Smrááád!" ozývalo se kousek nad náma. Zvedl jsem hlavu a nahoře na srázu seděl Bob.

"Bobe! Bobe!" křičel jsem a škrábal jsem se za ním nahoru. Pomohl jsem i Hogglovi. Měl jsem docela radost, že zase nejsem sám. Ale ten smrad se už vážně nedal vydržet.

"Hele! Koukněte! Támhle je nějakej most! Jdeme tam!" zakřičel jsem, když jsem se rozhlídl a opravdu jsem uviděl něco jako lávku přes bažinu. Rozešli jsme se teda tím směrem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 21. září 2009 v 21:38 | Reagovat

juu vy jste se nějak rozepsali :-D super... no jako bažina věčného zápachu mě fakt zabíjí :-D

2 FraGee FraGee | 22. září 2009 v 20:30 | Reagovat

hmm a pak se někdpo diívý, že má Gerard takový vlasy, v týhle bažince je vykoupal :D

3 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 22. září 2009 v 21:29 | Reagovat

waaa ja uz ani nemam slop proste dokonale....xD

4 Geewayli Geewayli | 23. září 2009 v 12:29 | Reagovat

to je suprové :D

5 Pip Pip | 7. října 2009 v 10:37 | Reagovat

jáá se bojíííím:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama