Frank:
Už už jsem se chystal vstát a namáčknout se na toho sexy chlápka, když v tom někdo rozrazil dveře.
"To jsi ty?!" Skoro jsem vykřiknul, když jsem si všiml, že nás vyrušil ten zvláštní skřet, kterého jsem potkal na začátku labyrintu.
"Ano, já… Já věděl, že budeš v maléru."
"V maléru? Hoggle! Já rozhodně nejsem v maléru…" řekl jsem podrážděně. Sexy chlápek to všechno pozoroval a vypadal dost naštvaně.
"Pojď se mnou, jestli chceš ještě někdy svou duši, když se tady budeš zdržovat, nikdy se do hradu nedostaneš." řekl Hoggl a já se na chvíli zamyslel. Podíval jsem se na něj. Pak jsem si představil klidnej zbytek života se svou duší.
Podíval jsem se zpět na toho chlápka, co mě tolik rajcoval a nemohl jsem se rozhodnout. Pak jsem ale ucítil drsnou kůži na své ruce. Hoggl mě držel za ruku a táhl mě ke dveřím.
"Ale…" zalapal jsem po dechu, jenže než jsem stačil nějak protestovat, byli jsme najednou venku v nějaké chodbě. Bylo tu plno prostitutek nebo co. Pomalu skoro plazivě se pohupovaly a zíraly někam do blba.
"Měl bys mi být vděčnej. Pomáhám ti k tvý vlastní duši. Ani nevím, proč to dělám." řekl najednou Hoggl a já se na něj podíval. Měl pravdu.
Kdybych tam zůstal s tím chlápkem, kdoví kolik času bych ztratil a třeba bych pak už nikdy nemusel do středu labyrintu dojít.
"Máš pravdu Hoggle. Díky, jsi kámoš." řekl jsem mu a usmál jsem se na něj. Měl jsem pocit, jakoby zrudnul.
"Ká-kámoš?" vykoktal ze sebe a zmateně se usmál.
"Jasně." potvrdil jsem, co jsem řekl. "A když mi pomůžeš, co nejdál to půjde, sem si téměř jistej, že budeš ten nejlepší kámoš, kterýho jsem kdy měl. Na," natáhl jsem k němu ruku se svým náramkem.
"To je jen malá odplata za to, že mi pomáháš."
"Po-pomáhám… Jistě… Pomáhám. Jsme přece… K-kamarádi." řekl opět Hoggl a najednou se otočil, jako by chtěl jít jinam, než původně.
Jen stydlivě sklopil hlavou a vydal se někam tou chodbou. Následoval jsem ho.
"Dál nechoďte, zemřete!" řekla rádoby erotickým hlasem jedna z těch kurviček. Hoggl šel dál, tak jsem se snažil nevěnovat tomu moc pozornosti.
"Tahle cesta vede do jisté záhuby!" vypískla další. Skoro mě to vyděsilo, ale Hoggl jejím směrem jen mávl rukou a řekl jí, ať drží hubu.
"Hoggle, neměli bychom je poslechnout? Zní to dost upřímně." řekl jsem pořád trochu vyděšeně.
"Ale né, snaží se nás zmást. V labyrintu je takovejch plno. Hlavně když jdeš správným směrem." řekl Hoggl a myslím, že dost upřímně na to, abych mu věřil.
Najednou se před námi objevila nějaká postava.
"Ale né…" zašeptal Hoggl. Postava nejadnou vystoupila ze stínu a já v ní mohl poznat Gerarda. Málem se mi podlomily kolena. Jen jsem na něj mlčky zíral a skoro mi ukápla slina.
"Ale ale, copak to tu máme?" zeptal se Gerard a podíval se na Hoggla.
"J-já pane… Vedu ho na začátek, přesně… přesně tak jak jste mi řekl, pane…" vykoktal ze sebe Hoggl.
"Ale Hoggworte! Co ten náramek na tvé ruce? Víš, co jsem ti říkal! Jestli mě zradíš, pošlu tě do bažiny věčného zápachu!" křičel Gerard.
"A co ty Frankie?" řekl, když se uklidnil. "Jak se tobě líbí můj labyrint?" Nechtěl jsem před ním vypadat jako dement co si neví rady s labyrintem a tak jsem mu trochu zalhal.
"J-je to pro mě h-hračka." řekl jsem.
"Tak hračka jo? Okay, tak tedy zvýšíme naše sázky!" řekl, objevily se před ním hodiny, které odpočítávaly můj čas v labyrintu a on je přetočil o hodinu napřed.
"Né, to není fér!" zakřičel jsem.
"Není to fér? Používáš to moc často, Franku, zajímalo by mě, proč myslíš." řekl a znovu se otočil k Hogglovi.
"A jestli je pro vás labyrint hračka, jsem zvědav, jak si poradíte s tímhle!" mávl rukou někam nakonec chodby a zmizel. Oba jsme se otočili směrem, kterým mávl, a se zděšením jsme zjistili, že se na nás valí jakási jedoucí stěna plná různých mečů a břitev. Okamžitě jsme se otočili a dali jsme se na zběsilý úprk.
aa dobre ze s tym chalpm frank nic nemal xD je to naoozaj super dufam ze uz za chfilu bude dalsia cast