19. září 2009 v 10:57 | Anett, Simka
|
2.
Seděli jsme oba v kuchyni u stolu, on neklidně poklepával prsty o kuchyňskou desku, já měl v ruce sklenici vody a dost křečovitě jí svíral. Díval jsem se na něj a čekal na jakýkoliv náznak toho, že se Gerard zvedá a jde ke mně.
Strachem se mi stáhl žaludek. Člověk se pak nemá divit, že když jí tak jde pak na záchod a zvrací. Ale mám toho víc, z toho jak stále někdo chodí kolem pokoje už ani nespím, prostě vždycky jen čekám, kdy on přijde a zase to udělá.
Přestal poklepávat a já zbystřil. Podíval se na mě, ale nic neříkal. Tiše jsem vyčkával a sledoval každý jeho pohyb. Sesedl si a šel ke mně. Já jsem se jen potichu modlil, aby prošel kolem a šel do obýváku. Moje prosby nejspíš byly vyslyšeny a on tak skutečně učinil. Ovšem když procházel kolem tak mi přeběhl mráz po zádech.
Jen si semnou určitě hraje a čeká, co já udělám. A já jen dál seděl se sklenicí v ruce, ani jsem si nevšiml, že mi krvácí ruka. Asi jsem jí držel tak moc, že mi ta sklenice rupla v ruce.
"Do prdele." Zaklel jsem. Šel jsem rychle ke dřezu a pustil si na ní proud vody. Pomalu jsem vytahoval střepy a u toho syčel sprostá slova. Nejspíš to Gerard slyšel a přišel ke mně.
"Ježiš Mikey, co blbneš?" vzal nějakou utěrku a začal mi jí obvazovat. Jak jen může bejt tak klidnej? Jak jen může dělat, že se prostě nic neděje. Podíval se na mě se soucitem v očích a já si říkal, jestli je opravdový nebo ne. Aniž bych to čekal, objal mě. Stále se občas choval jako bratr a v těch chvílích jsem ho měl nejraději.
Někdo zazvonil a on mě pustil. Šel otevřít a slyšel jsem, jak s někým mluví a pak přišel s voňavou pizzou.
Stále to štípe, ale vôňa pizze ma nútila myslieť na niečo iné. Konečne som sa pustil do jedenia sediac s krabicou v obývačke. Vedľa mňa sa usadil, ako inak, on a zadumane prežúval kúsky pizze. Toto dlho nevydrží. Je to ako ticho a napätie pred búrkou a tento stav trvá už príliš dlho na to, aby búrka nebola silná. Mal by som na to prestať myslieť, venujem tomu až príliš času.
,, Pustím telku?" opýtal sa Gerard celkom kľudným, až milým hlasom.
,, Jasné... ak je niečo dobré."prestal som jesť a pohodlne sa usadil na pohovku. Hm, mohol som čakať, že Gerard vyberie nejaký krvák- aspoň sa tak odreaguje (z časti). Ani som nemal poňatia, čo beží, vyzeralo to, ako by mojím hororom bol Gerard, ktorý si celý čas získaval moju pozornosť.
To, ako sa jeho oči viditeľne rozjasnili pri brutálnych scénach, neustále klepkanie jeho prstov- všetko to vypovedá o tom, že dnešný deň sa nezdaril. Nazrel som si pod utierku a vstal.
,, Hneď som tu." a už som aj zmizol v kúpeľni. Skutočne ma až tak netrápi, že som sa porezal, len mám pocit, že sa to blíži. Kto z nich je vlastne skutočnejší? Môj brat, alebo Frankov Gerard?
Kurva, nehýb sa ....! Prejde mi mráz po chrbte. Pozriem sa do zrkadla nad umývadlom a musím sa pousmiať. Teraz si robím starosti pre nič, ale pokiaľ niečo skúsi, niečo spravím.
Teda, pokúsim sa. Pomaly zo seba sťahujem oblečenie a okuliare pokladám na práčku. Vojdem do sprchového kúta a pustím vodu. Tak príjemne teplá.
Dokonaly...i kdyz mám obcas potize stou slovenstinou:D