
"Hele Berte já… já..neber si to nějak špatně nebo uh no…víš já opravdu nejsem gay, ale ty se mi zdáš jako fajn kluk, takže můžeme bejt kamarádi, co ty na to?" v jeho hlase byl slyšet strach, nejistota a asi i stud.
"Takže vykouřit by sis ho nechal, a bylo by ti úplně ukradený, že jsem kluk jo? Gay nejsi a líbat se taky nemůžeme…váážně zajímavý." ironicky jsem se uchechtl a zakroutil hlavou.
"Hele Berte, típni to, tady v autě se nekouří." Špitl najednou, jakoby se probral ze snu a podíval se mi do očí.
Vzdaloval jsem se od jeho auta pořád víc a víc a zanechával za sebou jen oblak dýmu z cigarety. Neslyšel jsem ani jeho hlas, zoufale volající mé jméno, ale ani zvuk motoru, takže situaci jsem dokázal ještě hůř vyhodnotit. Přál jsem si vědět, co v autě dělá….buší do volantu a nadává na mě? Pozoruje, jak se pomalu zmenšuju, až zmizím úplně?…nebo si snad kouše ret a každou chvíli vybuchne a poběží za mnou?.....a pořád je tu varianta, že nastartuje a odjede..ano, té jsem věřil opravdu nejvíc. Protože JÁ nejsem taková osobnost, jako byl Colin..a nikdy nebudu. Zůstanu tím malým ustrašeným Bertem…tím…malým a…
"Berte, počkej prosím" uslyšel jsem najednou a málem se zalknul právě vdechovaným kouřem. Zastavil jsem se, ale neotočil se k němu. Přistihl jsem sám sebe, jak jsem zavřel oči a skousl spodní ret, v nejistém očekávání, co bude za prostým zvoláním na mě následovat.
"Pojď zpátky, mohli bychom ještě někam zajet, než budu muset domů." Zavolal znova a slyšel jsem, že jde ke mně. Stále jsem váhal, jestli se otočit, nebo ne, ale než jsem si to rozmyslel, chytil mě za loket a otočil k sobě.
"Slyšíš?" fňukl tiše a zas se na mě podíval tím pohledem, jako prve na parkovišti. "No tak jdeme." Povzdechl jsem si, dal mu ruku kolem ramen a vedl ho k autu.
"Začali jsme asi špatně tak…si to vynahradíme, dobře?" zase mi vychovaně otevřel dveře spolujezdce a usmál se.
"Tak jo JD." Mrkl jsem a nasedl. Dokonce se už ani neohradil, že mu tak říkají jen kamarádi.
"Takže kam mě vezmeš, co?" usmál jsem se a dal mu vlasy za uši. Sice se trošku ošil, ale pak se hned usmál.
"Takže ty se mnou chceš přemýšlet jo? Na to nejsem moc dobrej." Zasmál jsem se a pohodlně se na sedadle uvelebil.
"Woow super, tak to se mi líbí." Zavrněl jsem a pozoroval ho.
"Hele brzdi jo, nezačínej zase." Káravě se na mě podíval a zvážněl.
"Prozatím" špitl jsem si spíš pro sebe a díval se z okýnka. "Berteee"
Áááá konečně... Sem četla na fb že jsi taky něco napsala, tak jsem si to přečetla.. Jen sem trochu mimo, jak sem to dlouho nečetla