close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

like a toy

5. srpna 2009 v 14:47 | Anett |  Like a Writer
trošku starší jednorázovka a náplast za to, že mi všechno moc dlouho trvá.


Zmatení, to je to jediné, co vím. Protože jinak netuším, co mám cítit, co si myslet. Všechno se to tak najednou změnilo, ze dne na den a já nevím, zdali tuhle změnu vítat, nebo vzít nohy na ramena a utéci.

"Netušil jsem, že ho tak vezme." Stále tuhle větu slyším, odráží se mi v hlavě jako hopík, stále sem a tam. Netušil? NETUŠIL? Nechal si mě se zamilovat a pak si mě opustil, roztrhaného, zničeného, bez srdce, které jsem ti daroval, ale které se asi po cestě ztratilo.

A to, co je mezi námi teď, je co? Ze začátku jsem nesnesl tvůj dotek, pohled na tebe, pak jsme se opět staly čím, kamarády? A teď, to je tedy co? Připadám si jako hračka, kterou si opustil, protože tě přestala bavit a teď, protože se zase nudíš, jsem jen hadrová panenka. Děvče na zavolání.

Chtěl bych se zeptat, zatraceně proč mi to teď zase děláš, ale jsem asi moc velký srab na to. Anebo mi to je jedno. No, jedno mi to kurva není, pouze já už v sobě nedokážu najít tu osobu, co se vyptávala na všechno, tu osobu, co už dávno odešla. Změnil jsem se a ta změna se mi nelíbí.
Jeden den jsi schopný si semnou psát i volat, další den ani neodpovíš. Ikdyž bydlíš hned vedle, tak tě vidím jen jednou do týdne. V jednu chvíli tvrdíš, jak moc mě miluješ a jak si nedovedeš už beze mě představit budoucnost a že je jen naše a hned v další slyším něco úplně jiného.

Zraňuje mě tolik věcí, že je ani nedokážu spočítat, ale přesto, by tu stále měl být ten rozhodující faktor - láska.

Jenže já už si vůbec nejsem jistý, jestli jí cítím. Kde je to mrazení v zátylku, ta příjemná nevolnost, kdykoliv tě vidím, kde je ten třes v kolenou? KDE JE ZATRACENĚ TO SILNÉ BUŠENÍ SRDCE, co se snaží vylétnout z hrudi?

Miloval jsem tě jako ještě nikoho a tys to zničil a teď se mám najednou tvářit, jako že se nic nestalo? Že jsme šťastný zamilovaný pár? Vždycky jsem si přál, abych pro toho druhého byl na prvním místě, ale vážně ironií osudu je, že jsem si pokaždé našel někoho, u koho jsem já až někde daleko za obzorem.

Alespoň jednou bych si přál, abych byl ten jediný, ten milovaný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 5. srpna 2009 v 15:18 | Reagovat

Hmm moc pěkné... rozumím co si tím chtěla říct...

2 Lulusha Lulusha | 5. srpna 2009 v 15:41 | Reagovat

Co an to říci mami, asi jen že.. něco mi to připomíná.. :) je to pěkně napsaný..:)no ostatně jako všechno ostatní že?? :)

3 Anett Anett | 5. srpna 2009 v 15:47 | Reagovat

[2]: příliš pěješ chválu dcero. ale děkuji

4 Pip Pip | Web | 5. srpna 2009 v 18:10 | Reagovat

ano, pěkné, velice pěkné...

5 devilishe devilishe | 5. srpna 2009 v 21:52 | Reagovat

krásne !! nadherne!!! uzasne!!! asi budem plakat....... mam velice citlivu chvilku a este toto do toho...

6 LittLe-PANSY-Ivušák LittLe-PANSY-Ivušák | 5. srpna 2009 v 23:00 | Reagovat

moc pekné je to :) take sutne-pekne :) a dobre sa to číta .. teda je to dobre napísané :)

7 Cecily Cecily | Web | 9. srpna 2009 v 10:34 | Reagovat

moc pěkné...<3

8 duskaa duskaa | 9. srpna 2009 v 21:07 | Reagovat

je to krasne..a myslim ze to chapem...

9 radey radey | Web | 13. srpna 2009 v 1:11 | Reagovat

Kráásné : ) A skoro mi přijde že sem se dostala do stejné situace..nu což.. : )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama