close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

One last kiss before I go (6)

24. června 2009 v 17:27 | Anett |  Frerard -> One last kiss
Pááni, tak já ten díl fakt napsala, jsem dobrá. No tak tady ho máte.

6.

Díval jsem se ven oknem a pozoroval déšť. Jak jednotlivé kapičky dopadaly na sklo, nebo jak se odrážely od listí, chodníku. Vždycky mě tohle fascinovalo a fascinovat bude.

Podíval jsem se na hodiny, co mi zrovna ukazovali čas na prášky. Zvedl jsem své nemocí uchvácené tělo z postele a šel do koupelny. Otevřel skřínku a vzal si další podělanou várku prášků.

Nikdy jsem si nezvykl na to, že musím denně polykat tolik sraček. Jako by už samo o sobě nestačilo, že prostě umřu, ještě jsem si musel organismus otravovat tímhle svinstvem. Paradoxní ale je, že zrovna tohle mě drží ještě při životě.
Podíval jsem se na sebe do zrcadla a zděsil jsem se.

Už ležím týden doma se skurvenou chřipkou a přitom vypadám, jako bych už skutečně byl na umření. Propadlé tváře, tmavé kruhy pod očima, vlasy mastné a rozcuchané. Usoudil jsem, že skutečně je čas na pořádnou sprchu a né jen na takové to ošplouchnutí aby se neřeklo.

Otevřel jsem ten náš mini sprchovej kout a začal si nastavovat teplotu vody. Shodil jsem ze sebe ten kus hadru, co mi sloužil jako pyžamo a vlezl si do sprchy. Teplá voda začala dopadat na moje tělo a já si připadal, jako v dešti. Jen s tou výjimkou, že snad po tomhle neonemocním.

Bylo příjemné se osvěžit a konečně se pořádně umýt. Víte, nesnáším ty nemocenské stavy, kdy stěží vylezete z postele, nemůže prostě vůbec nic. Umyl jsem si hlavu a konečně se cítil jako člověk.

Během celého týdne mě stále navštěvoval Frank, jeho starost mě skutečně dojímala. Nezažil jsem ještě nikoho, kdo by se o mě takhle bál, nebo staral. Dobře, Mark, ale to je kamarád, on je někdo naprosto cizí. Vůbec mě nezná, a přesto se bojí.

Mark přišel večer a hodil mi na postel čínu s tím, že skutečně vypadám hrozně a musím jíst. Poděkoval jsem mu a hodil po něm polštář. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale to jídlo bylo naprosto bez chuti.

"Hele, vždyť to nemá vůbec žádnou chuť." Postěžoval jsem si. Mark se na mě otočil s pochybovačným výrazem, vzal si ode mě tu krabičku a ochutnal.

"Je to naprosto normální, trošku překořeněný, ale normální. GeeGee, tady je chyba nejspíš v tobě." Teď už trošku zvážněl. No výborně, takže se mi ztratila chuť k jídlu. Jak já tuhle nemoc nesnáším. Ale už se mi to stalo dřív, zvláštní, že mě to nenapadlo, ale vždycky na takovéhle věci zapomínám. Při tom všem snažení být "normálním" zapomenu na takovéhle jednoduchosti, jako že se vám občas vypaří jeden ze smyslů.

Dojedl jsem teda tu gumovou věc, co chutnala naprosto odporně a zalehl. Vzal jsem si sluchátka do uší a opět jsem se propadal do tajů deprese. V takovýchto chvílích to jde naprosto snadno a naprosto samo.

Jediné co mě ale teď drží při životě, nebo spíš při zdravém rozumu je to, že Frank by mohl opět večer přijít.

Jenže jak den ubíhal, tak moje nálada se nezlepšovala a já ztratil chuť s kým koliv se družit. A tak když zase v sedm zaklepal na dveře našeho pokoje, tak jsem poprosil Marka, ať mu řekne, že jsem třeba odjel k moři nebo něco na ten způsob.

Mému vtipu se nezasmál, ale udělal, co jsem po něm chtěl. Já se jen otočil ke stěně, schoulil se do klubíčka a opět poslouchal linoucí se tony ze sluchátek. Jenže mě někdo vyrušil, cítil jsem, jak se někdo dotkl mého ramene. Otočil jsem se a tam byl Frank. Vypadal smutně, ale přesto bojovně, jako by mi snad musel říct něco velice důležitého.

Z donucení okolní situací jsem si vyndal sluchátka z uší a řekl mu tiché ahoj.

"Proč se necháš zapírat, když vím, že se nemůžeš ani hnout z pokoje." Začal s těmi výčitkami. Posadil jsem se a zadíval se do jeho očí.

"Protože možná nechci dneska nikoho vidět, možná nechci vidět tebe. Vypadni Franku a nech mě být. Mám už dost toho tvého strachování se o mě. Vůbec nic o mně nevíš, a přesto se staráš. Nech mě v klidu umřít." Chrlil jsem na něj všechno, co mě napadlo. Jenže jediné co mi nedošlo, bylo, že bych mu tím mohl třeba ublížit, ale to mi bylo jedno, potřeboval jsem na někoho vylít svůj vztek a on se mi tu nabízel jako snadná kořist.

Viděl jsem mu v očích, že vůbec nechápe, co se děje, ale že ho to mrzí, dokonce jsem viděl, jak se mu oči začaly lesknout. To mě konečně sneslo na zem. Bože jak jsem se to k němu choval? On mě má evidentně vážně rád a já ho odháním, a přitom ho tolik potřebuju. Natáhl jsem se k němu a chtěl ho obejmout, ale nedal se, tak jsem to zkusil ještě jednou a s větší razantností.

Začal plakat, ale plakal velice tiše, vůbec žádné štkaní nebo podobné věci, co patří k hysterickému pláči, ne, jen se mě držel za rukáv a plakal. Asi po pěti minutách se na mě podíval.

"Co se teda s tebou děje Gee? Chci to vědět." Tak a je to tady, ta otázka na kterou jsem podvědomě čekal, ta otázka, na kterou jsem ani nechtěl odpovědět. Podíval jsem se po Markovi, stále tam byl, stál u dveří a díval se na tu scénu jak vystřiženou z nějaký pitomý telenovely. Jen se usmál a odešel. Fajn, tak se budu chovat jako v telenovele, uvidíme, jak to nakonec dopadne.

"Víš Franku, je tu vážně něco, co ti musím říct." Začal jsem velice pomalu, jako bych se bál, že to nějak pokazím, ale co se dá pokazit na větě, víš franku, mám aids? Asi nic. Utřel si oči a podíval se na mě, pořádně, udržoval náš oční kontakt, dodávalo mi to sílu.

"Fajn, tohle bude trošku těžší, pravdou je, že jsem nemocný, hodně nemocný. Ksakru proč chodím kolem horké kaše? Mám AIDS! To se vlastně děje." Tak a je to venku. Skoro jsem čekal, že se probudím a zjistím, že všechno byl jen ošklivý sen, jenže to se nestalo.

Viděl jsem, jak se Frankův pohled mění. Z prvotního překvapení se stal strach, pak vztek a pak něco, čemu jsem nerozuměl.

"Hmm, fajn. Já, já promiň, musím jít." Vysmekl se z mého sevření a odešel. Tak tohle vůbec nedopadlo jako v nějaké telenovele, normálně by se řeklo, všechno spolu zvládneme, ale teď to tak nevypadalo. Prostě odešel, ale já ho chápu. Naprosto ho chápu.

Brečel jsem pak celej večer. Ani Mark mě neuklidnil, tak takhle se mi, milí vážení sere život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 24. června 2009 v 18:56 | Reagovat

No ani jsem nedoufala že se tu objeví další díl... doufám že příští interval nebude tak dlouhej.. jsem zvědavá na konec...

2 Jannica Jannica | Web | 24. června 2009 v 20:10 | Reagovat

Taky ho chápu... lekl se. Doufám, že se vrátí, ale to se asi nedozvim, když nenapíšeš pokračování!
Tak prosim další díl o trochu rychleji, tohle je vážně dost dobrá povídka. Snad se dočkám:)

3 jinx.x neboli Čak jinx.x neboli Čak | 24. června 2009 v 20:26 | Reagovat

jééé, no že ti to trvalo:D..šupito presto:P

4 Geen' Geen' | Web | 24. června 2009 v 20:47 | Reagovat

já s tim chlapem založil nějakej klub posranejch plánů :/:D

Hrozně mě tahle story baví a mrzí ěm že to tak dlouho trvá:(
Je to prostě skvělý,co lepšího už mám říkat enž to jak to tu děsně zbožňuju a hrozně mě mrzí,že to tu enní už tak aktivní.:(
Těším se na pokráčko x)

5 JajPi JajPi | Web | 25. června 2009 v 18:29 | Reagovat

tak.. teda vážně jsem nečekala, že to na něj vybafne už v šestém díle, ale tak :D Super... DOufám, že na další pokráčko nebudeme muset čekat tak dlouho, jako na tohle, hehe..

6 Eliza Eliza | Web | 28. června 2009 v 12:02 | Reagovat

ach....to sem nečekala...
ach... doufám že se frank vrátí!

7 Nicky Way Nicky Way | Web | 29. června 2009 v 10:38 | Reagovat

krásnýýý...těšim se na pokráčko xDD

8 Geewayli Geewayli | 29. června 2009 v 22:38 | Reagovat

jo dobrý a těším se na další díl který doufám bude dřív :)

9 Lucia Lucia | Web | 9. července 2009 v 17:59 | Reagovat

ach...ale on sa určite vráti že?: ale už bude neskoro?nie?:ach...rýchlo pokračovanie.:)

10 marijen marijen | Web | 10. července 2009 v 18:58 | Reagovat

Tak to by chtělo pokračování... Vážně! :)!

11 Baarny Baarny | Web | 16. července 2009 v 14:29 | Reagovat

Tak jsem se k tomu konečně dostala... uzffff... Frankino! Vrať se!

12 Anett Anett | 17. července 2009 v 16:35 | Reagovat

[11]: no toto trvalo Batmane!!!

13 Lulusha Lulusha | 24. července 2009 v 22:21 | Reagovat

ach můj bože...:(

14 Mimush Mimush | Web | 25. července 2009 v 1:30 | Reagovat

Dúfam, že dojde dáky.... Bert? Napr. :D
Nech sa mi Frank ani na oči neukazuje! Kkt jeden!!!

:D:D Veľmi dobre napísané. :D:P

15 krvavá Romance krvavá Romance | 7. září 2009 v 15:37 | Reagovat

to je smutný!ale Franka chápu,měl strach

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama