Sen, co se pomalu vytrácí
21. dubna 2009 v 20:25 | Anett | Like a WriterVěnováno Zuzce. Protože nikdo nestojí za to, abychom plakaly
"Potřebujeme si promluvit." Zaznělo z tvých úst. Díval jsem se na tebe a snažil se zadržet slzy. Už od začátku jsem věděl, že je něco špatně. Velice vlažně si mě přivítal a přitom ostatní si objal jako by nic. V duchu jsem se modlil, ať to je jen špatnou náladou, ale stejně v hlouby duše jsem cítil, že se tohle už nenapraví.
Nevím, co mě bolelo více, jestli to, že jsem si dovolil tě milovat, nebo to, že chceš skončit něco, co ani nezačalo. Proč se to stalo právě mně? Pokaždé si člověk říká, nechci se zamilovat, nechci cítit, je to jen bolest. Ale jakmile ses mě dotknul, jakmile si spojil naše rty, tak jsem byl ztracen. Věděl jsem, že se chci dotýkat jen tebe. Dlaní tě hladit po vlasech, přejíždět rty po tvé tváři.
Vidět ten zasněný pohled v tvých očích. Pokaždé si mi na tváři vykouzlil úsměv blázna, hned jak jsem si na tebe vzpomněl, nebo když mi zazvonil telefon. Byl bych pro tebe snesl modré z nebe. Udělal bych všechno. Vždyť o tom láska je, obětovat se pro druhého.
Jenže všechno je teď jinak. Vpíjíš se do mých očí a já tě vidím rozmazaně. Nedokázal jsem zadržet slzy. Držíš mě za ruce a jediné, co dovedu vnímat je bolest, co vystřeluje z mého srdečního svalu.
"Takhle už to dál nejde, nechci ti ublížit." Mám chuť na tebe zakřičet, že na to je už pozdě. Spadl jsem do toho až po uši. Jenže já se jen dívám, a jediné, co mi v hlavně zní je ufňukané NE. Začnu kroutit hlavou, jako bych se snažil odehnat tenhle den, všechno co se stalo. Vezmeš mou tvář do dlaní.
"Podívej se na mě." Ale moje rty jsou semknuté, pohled upřený na protější zeď. Nemůžu se na tebe dívat, jinak bych se utopil v tom, co se teď děje. Moje hlava se snaží tohle všechno popřít, ale srdce ví, že je konec. Snažím se uklidnit, nechci být troska, co tu pláče. Nedaří se mi to. Setřesu tvé dlaně a sám si obličej schovám do svých. Potřebuju, aby vše odplulo, ale stále se mi pláč vrací.
"Tohle jsem nechtěl, takhle to být nemělo. Miluji tě, ale nejsem teď na tenhle druh vztahu připraven." Všechno to jsou jen prázdné řeči, nic z toho mi teď nepomůže. Ne teď, když jsem konečně šťastný. Všechno mi to spadlo na hlavu a já se nedokážu z toho vyhrabat. Už tady nedokážu být, nemůžu tu být s tebou.
"Řekni něco." Naléháš. Konečně se na tebe podívám, ani slza. Asi to pro tebe nic neznamená. Vzpomněl jsem si, jak si jednou tvrdil, že jsi jako kus ledu. Teď už chápu, co si tím myslel. Byl jsem na tom stejně.
Jsem na tom stejně, ale myslel jsem si, že se to všechno s tebou vyřeší. Ale tohle mě teď sráží na kolena. Co ti mám říci? Co chceš slyšet? Že jsem se zamiloval, dal ti srdce na dlani a ty mi ho teď vracíš S ne díky? Vstávám, ani nevnímám svět, nic nechci vnímat.
"Neodcházej." Zaslyším tvé zakňučení. Opět se mě snažíš dotknout, ale tvůj dotek nechci, nechci, aby se mě kdokoliv dotýkal, tím méně ty. Odcházím. Teď si přeji jen být sám. Vyšel jsem na ulici, byla tma, alespoň to jsem poznal. Šel jsem podél silnice a nevnímal troubení aut. Někdo mě stáhl zpět.
"Proboha chlape, dávej pozor." Řekl mi nějakej mladík. Až teď jsem si všiml, že stojím vedle kolejí od tramvají. Zašeptal jsem tiché díky. Dal jsem si sluchátka do uší a pomalu kráčel cestou domů. Těšil jsem se jen na postel a spánek, aspoň na chvíli zapomenout na to, co se teď děje. Utřel jsem si tváře, z očí mi stále padal vodopád slz, ale naštěstí už vysychal.
Doufal jsem, že ráno bude lepší, než dnešek. Jenže moje vyhlídky nebyly moc růžové. Ale jakmile jsem se probudil, cítil jsem krásný klid. Sice moje myšlenky stále patřily tobě, ale bylo mi nádherně. Nikdy bych nečekal, že po tom co vám někdo zlomí srdce, se budete cítit tak volně. Stále na tebe myslím, stále mě tak píchne u srdce, když tě vidím, ale všechno, co bylo se mi teď zdá jak sen. Sen, co se pomalu vytrácí.
Komentáře
To bylo nádherný, dojemny, uzasty a...a a dál už nemám slov
Děkuju Anett... jednou to skutečně zmizí. Ta bolest zmizí a my se budeme smát tomu jak jsme byly směšně naivní.
Awww...nádherný já newim co říct prostě wážně nádherný
pripadam si, jako bych nemela pravo to komentovat..
ale je to nadherny..
vždycky začnu číst a všechn ojakoby zapadalo do mého života
Dejavue nebo jen ta tvá moc dokonale psát
<3
chudák...ale je to nádherný..