close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

One last kiss before I go (4)

27. dubna 2009 v 19:26 | Anett |  Frerard -> One last kiss


Páni, věřily byste, že se tady tahle story ještě zjeví?? Já ne, no doufám, že jí ještě někdo stále čte...




4.
Seděl jsem na tvrdé židli a vůbec nevnímal výklad profesora. Opíral jsem se o dlaň a přemýšlel nad tím, co se to všechno v té jídelně stalo. Ve své podstatě vlastně nic, ale pro mě to bylo jako objevit Atlantidu. Přišel ke mně, ke mně!! Jediné, v co jsem teď doufal, bylo, že se ještě někdy setkáme a že si bude pamatovat moje jméno.

Drcnul do mě kolega odvedle, protože moje hlava už se nebezpečně blížila desce. Podíval jsem se co se děje, všichni už odcházeli. No asi jsem byl zasněn víc, než bych čekal. Popadl jsem svoje věci a vyšel na chodbu.

Měl jsem ještě asi další dvě přednášky a před sebou volné odpoledne. Netušil jsem ještě přesně, jak toho času využít, ale nějakou mlhavou představu jsem měl. Jak znám Marka tak ten odešel už po pár minutách z první přednášky a šel někam chlastat.

Takže budu mít pokoj jen pro sebe. Mohl bych si pustit hudbu nahlas a přitom třeba poskakovat po pokoji. Jenže jakmile bych to udělal, tak by přišel domácí a vyhodil by mě, prý že ruším klid, který studenti potřebují na učení. Ale to, že na pokoji 605 se pořádají "dýchánky" s trávou a podobnýma věcma je mu šumák.

Šel jsem pomalu do další učebny na další přednášku. Stejně jsem po většinu času nedával ani pozor, co profesor vykládal. Pořád jsem totiž musel myslet na ty obrovské hnědé oči. Díval se na mě, bavil se semnou a vůbec se mě nijak neštítil!! Jenže určitě jakmile se dozví, že jsem ten, co za chvíli umře a může nakazit další lidi tak mě bude obcházet obloukem.

Ale já se v něm určitě mílím, určitě takový není. Utěšoval jsem se. Bouchl jsem do stolu. Vždyť je to stejně jedno, nebudu se s ním už dál nikde stýkat, tak nevím, proč to řeším. Podíval jsem se na hodinky a s potěšením jsem zjistil, že zbývají poslední dvě minuty do konce přednášky.

Začal jsem si balit. Jakmile ukončil profesor hodinu tak jsem vylítl z posluchárny a zamířil na koleje. Odemkl jsem si a hodil bágl do křesla. Vešel jsem do našeho společného pokoje a pustil si věž, aspoň na chvíli jsem chtěl pocítit tu svobodu, než na mě začnou ťukat, že si to mám ztišit.
Podíval jsem se ven, bylo tam krásně, mírně foukal vítr a pohrával si s korunami stromů. Slunce svítilo docela mírně, tak jsem popadl skicák a uhel a šel ven. Měl jsem docela to štěstí, že jsem si vybral univerzitu na takovém pěkném místě.

Vyšel jsem do nejbližšího lesoparku a našel si vhodnou lavičku daleko od všech lidí a cest. Neměl jsem moc rád lidi a jejich společnost. Jen se překřikovali, nadávali si, ne, tohle jsem já neměl zapotřebí. Podíval jsem se nad sebe a viděl stromy, jak si potichu šeptají nějaký dávno utajený příběh. Zavřel jsem oči a poslouchal to uklidňující šumění.

Po chvíli jsem otevřel oči a podíval se po okolí. Vládl tu takový pěkný klid. Škoda že já ho nemám i v duši, tam bych ho potřeboval nejvíce. Přistihl jsem se, že opět přemýšlím nad sebevraždou. Vím, tohle bych měl už mít za sebou, jenže pokud byste byli v mé kůži tak byste věděli, že to jen tak nepřekonáte. Zkrátka ta smrt nad vámi visí, ať chcete, nebo ne.

Jednou jsem dokonce byl až tak moc přesvědčený, že umřu, že jsem sepsal poslední vůli. Je to dost hloupé, když teď nad tím tak přemýšlím. Neměl jsem žádnej pořádnej majetek, vlastně to nemám ani do teď, jen jsem potřeboval napsat, aby se můj bráška postaral o moje cd… ano, v té době jsem to bral jako ten největší majetek na světě.

A taky rodiče museli vědět, že to nebyla jejich vina. Nechtěl jsem jim prostě přidělávat ještě větší starosti. A také jsem jim tam napsal, co semnou je. Jenže po pár dnech přemýšlení jsem usoudil, že tenhle dopis není zrovna ten nejlepší způsob, jak se mají rodiče dozvědět, že jejich syn je HIV pozitivní. Dopis jsem spálil a pár dní na to odešel.

Zaměřil jsem se teď na realitu a vzal do ruky papír a uhel a začal kreslit to, co jsem viděl. Život. Ten je zkrátka všudypřítomný a nesmí se zkazit. Nakreslil jsem nejbližší sasanku, jak se pere s ostatníma o ten kousek světla, co tu prosvítá skrz stromy, ptáčka, jak loví žížalu z půdy ve snaze nakrmit se a přežít dalších pár dní. Pak slunce, ten životodárný kruh světla, co je od nás vzdálen několik tisíc mil.

Až když mi začala bejt zima tak jsem se sebral a šel zpět na kolej. Cestou jsem se zastavil si nakoupit pár věcí, protože jak znám Marka, tak opět zapomněl doplnit zásoby. Už jsem byl v našem křídle, když jsem uslyšel, jak na mě někdo volá. Otočil jsem se a málem upustil tašku s jídlem. Viděl jsem Franka, jak na mě mává a usmívá se. Tep se mi až nebezpečně moc zrychlil.
Došel ke mně a na tváři vykouzlil něco, z čeho jsem odplul do dalekých krajů.

"Ahoj Gerarde! Vidím, byls nakupovat." Prohodil směrem k igelitové tašce, co se mi houpala v rukou.

"No jo, Mark určitě vyjedl všechno, co jsme tam měli." Bezva, umím krásně komunikovat.

"To znám, naštěstí bydlím sám. Ty Gerarde, tak mě napadlo, nechtěl bys někam někdy zajít?" teď jsem si připadal jak nějaká kreslená postavička od WB, protože jsem rozhodně cítil, jak mi brada klesá až někam, kde mám nohy. Nevím, jestli jsem slyšel správně, ale určitě jo, tohle bych si přeci nikdy nemohl vymyslet.

"Jestli bych nechtěl někam zajít? Rozuměl jsem správně?" no musel jsem se ujistit, ale hned jsem toho zalitoval, Frankovi se vytratila z tváře veškerá barva a dokonce trošku zrudnul.

"Teda, jistě že bych rád někam zašel." Frank se na mě podíval, jestli si z něj nedělám ještě větší prdel. Ale asi když shledal, že nevypadám zrovna tak, jako bych si z něj střílel, tak ta nachovost trošku ustoupila.

"Tak to jsem rád, žes odpověděl kladně, už jsem se totiž připravoval na to, jak mě s tím pošleš někam. Víš, jako že začneš vykřikovat, že jsem nějakej hnusnej buzerant nebo tak." A dokonce začal i koktat!!

"Já nejsem ten, co hned všechny soudí a posílá je s tím k šípku. A ikdybych třeba teplej nebyl, tak kvůli tobě bych to změnil." Tak, teď jsem hořel já. Ale Frank se zase usmál tak sladce, že bych pro to udělal cokoliv, jen aby ten úsměv na tváři měl častěji.

"Dneska v devět v tom baru kde jsem tě minule viděl?" nadhodil.

"To se mi hodí." Přitakal jsem. V očích bylo vidět, jak mu tam tančí veselé jiskřičky. Bože ať se propadnu, ale přísahám, že jsem se zamiloval.

"Domluveno, zatím." A odcházel. Asi jsem přimrzl k tomu místu, kde jsem stál.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sveetwampire sveetwampire | 27. dubna 2009 v 19:46 | Reagovat

tak neveřila jsem že se tady ještě oběví..a už sivubec nepomatuju co bylo minule:-D..ale tenhle díl je pěknej:-)

2 kisss kisss | Web | 27. dubna 2009 v 19:49 | Reagovat

No ty si piš, že ji čtu ;)) A taky komentuju, ale nevím co ti k tomu říct. Líbilo se mi, jak si popsala jeho kreslení života ... To tedaaaa joo ;)

3 Pansy.xo Pansy.xo | 27. dubna 2009 v 19:57 | Reagovat

Yees... to je skvěšlý

4 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 28. dubna 2009 v 9:17 | Reagovat

úžo:))

5 Zuzu Zuzu | Web | 28. dubna 2009 v 9:28 | Reagovat

Juuu ten konec byl cute :-) tak sup suo dal uz sem skoro zapomela o cem ta story je :-)

6 JajPi JajPi | Web | 28. dubna 2009 v 10:07 | Reagovat

awww :D tak tuhle story jsem vážně nečekala.. Je to vážně supr.. Jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál..:D

7 Baarny Baarny | Web | 28. dubna 2009 v 13:46 | Reagovat

ňůůů ňůůůů :D:D:D Jsem fakt zvědavá jak pokročej :)

8 TriSH TriSH | 28. dubna 2009 v 15:04 | Reagovat

tahle story nemůže dopadnout dobře..

9 Evee Evee | 28. dubna 2009 v 21:18 | Reagovat

Věřila jsem že se objeví:D a spíš se modlila:D Je to supr story:))

10 Frankovka Frankovka | E-mail | Web | 30. dubna 2009 v 18:17 | Reagovat

jéé... to je hezký! A ty cd v závěti :D igdyž myslím, že gydbych psala závěť ty cd by byly taky velkou částí :D

11 Jannica Jannica | Web | 1. května 2009 v 10:24 | Reagovat

No tak myslim, že svý CD bych klidně nechala napospas osudu a nebo bych se s nimi nechala pohřbít.
Je to stále fajn, konečně spolu začínají nějak komunikovat... těším se na to jejich rande:)

12 Ivushka Ivushka | E-mail | 3. května 2009 v 20:39 | Reagovat

superrr....XD

13 Geen Geen | Web | 4. května 2009 v 21:01 | Reagovat

asi začnu poskakovta jako jisřička já
štěstím že už je další díl :D
je to skvěl éskvělé
ovšeme ti to píšu vždyvky ale vždy jsem tka okouzlena
vyvolává to ve mě vzpomínky na mé doučování v té podivné budově úzkých pokojů na studentské koleji.do jedné do rána učení matiky an přijímačky co sem stejně zas enzvládla..psycho :D
áá dlaší dííííl!plosíím :'(

14 Mimush Mimush | Web | 5. května 2009 v 20:18 | Reagovat

Ach :)
Dočkala som sa :D:D
Dúfam že to pôjde takto pekne krásne ďalej :)
A strašne sa mi páči veta -A ikdybych třeba teplej nebyl, tak kvůli tobě bych to změnil. - :D :)

15 Geewayli Geewayli | 6. května 2009 v 17:11 | Reagovat

kráása :)

16 Lulusha Lulusha | 24. července 2009 v 21:50 | Reagovat

bože..já tuhle story žeru..:P

17 krvavá Romance krvavá Romance | 7. září 2009 v 14:36 | Reagovat

slintám!úžasná storka!jak je s Franka hotovej..kéž by to bylo i v reálu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama