close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

věčnost

1. března 2009 v 20:27 | Anett |  Like a Writer
Psáno za podivných myšlenek, za poslechu tklivých melodií a periferním poslechu této věty z jednoho z nejlepších filmů na motivy ještě lepšího komixu.


Není nic, co by rozdělilo dva lidi, co byli stvořeni jeden pro druhého - The Crow

Každou mou molekulou v těle jsem ho chtěl čím dál tím víc. Každou buňkou. Toužil jsem po tom, dotýkat se jeho těla, hladit jeho tvář, šeptat jeho jméno. Byl jsem zamilovaný a cítil jsem se jako blázen.


Den, kdy mi řekl, jak moc po mě touží, byl zapsán do historie jako ten nejlepší den vůbec. Nehnul jsem se od něj na krok, musel jsem být v jeho přítomnosti, jinak jsem se cítil tak nějak zvláštně. Né neúplný, to říká každý, ale zkrátka jinak. Zvykl jsem si na pocit, jak se naše těla dotýkají, jak naše srdce buší jako jedno.

Hrdě jsem s ním chodil po ulicích a vystavoval naší lásku na obdiv celému světu. Všichni mi ho museli závidět. Dodnes nemohu pochopit, jak jsem dokázal to, že právě mě miluje někdo takový.

Jeho rty chutnaly jako mandle, jeho dech vyvolával na mém těle lehkou husí kůži, jeho hlas zněl tak andělsky. Byl jsem závislý na jeho těle, na jeho blízkosti.

Den, kdy mi ho vzali, byl pro změnu zapsán jako konec světa. Můj život se zhroutil tak snadno, jako by snad ani vůbec neexistoval. Brečel jsem pro něj celé hodiny, dny, týdny, měsíce. Nechtělo se mi žít, né bez něj. Teď jsem si připadal neúplný, teď mi někdo vyrval moje srdce a poplival ho. Moje city odpluly na výletní lodi někam do ztracena.

Čekám na den, kdy ho konečně uvidím znovu, věřím, že se ještě střetneme, musíme. Jsme si souzeni. Jenže jak léta ubíhala, přestal jsem věřit v něco, jako je osud. Byl jsem sám, nikým nemilován, utápěn ve své vlastní depresi.

Ale jednou přišlo osvobození a já jsem ho vítal. Prostupoval mnou chlad a já věděl, že je konec. U dveří se objevila postava, celá v bílém, zářila. Byl to on, byl. Po mých vrásčitých tvářích se mi kutálely slzy.

"Pojď, jdeme domů." Zvuk jeho hlasu mi na tváři vyčaroval úsměv, už jsem totiž zapomněl, jak zní. Konečně jsem byl zase šťastný. Zavřel jsem oči, ač nerad, bál jsem se, že o něj opět přijdu, nestalo se tak. Byl tu stále, usmíval se a natahoval ke mně ruku.

Byli jsme opět spolu, teď, teď už nás nic nerozdělí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jannica Jannica | Web | 1. března 2009 v 20:53 | Reagovat

Celou dobu u toho melancholicky vzdychám...

Krásný, jako vždy.

Líbilo se mi, že to bylo takový krátký, skvěle popsaný a vlastně tam ani nebylo, jestli spáchal sebevraždu nebo tak.. Jenom jak ho potom potkal...

Prostě nádhera.

2 sveetwampire sveetwampire | 1. března 2009 v 22:19 | Reagovat

to je nádherný...já fakt už nevim co řikat na tvoji tvorbu,píšeš prostě nádherně!

3 Baarny Baarny | Web | 1. března 2009 v 22:48 | Reagovat

ACH....... Nádherný jako vždy. Mám pocit že dneska plodím fakt šílený komentáře, ale nic jinýho mě nenapadá... Prostě krásný.

4 Jessie Jessie | 2. března 2009 v 6:39 | Reagovat

fuck...rano sa takto dorazit som tiez nemusela ale nevadi....je to krasne, fakt moc....

5 Zuzu Zuzu | Web | 2. března 2009 v 8:23 | Reagovat

moc pěkné moc.. aaaa tak mě napadá že bys mi ten filmek mohla vypálit a ve čtvrtek přinýst co??? jo a taky si zapoměla přivést ten komiks *agresion* chci vidět umělce ve Vráně :-D

6 Lucia Lucia | Web | 2. března 2009 v 12:03 | Reagovat

aach krásne...:)

7 BRUTAL DEPENDENCE BRUTAL DEPENDENCE | Web | 2. března 2009 v 19:29 | Reagovat

To je nádherné...:´)

8 Geewayli Geewayli | E-mail | 4. března 2009 v 18:44 | Reagovat

ó krásné

9 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | E-mail | 5. března 2009 v 12:36 | Reagovat

krásný, nádherný, dokonalý

10 Geenka Geenka | Web | 5. března 2009 v 13:04 | Reagovat

do téhle chvíle jako stvořené..

takřka identické s mými pocity...

po tvářích se mikutálý slzy a enní kdo by to vysvětlil

miluju tvou melancholickou nostalgii

miluju ty řádky s beztvarým místem pro bujno ufantzaii s lehce vytyčeno ucestou..MILUJU

11 Eliza Eliza | 13. března 2009 v 13:25 | Reagovat

*chvíli sedí s roztřesenýma rukama a pocitem, že se brzo rozpláče*

Tyjo. Toje neuvěřitelný kolik se v těch slovech skrývá citu..

nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama