close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

=duše=

7. března 2009 v 21:22 | Anett |  Like a Writer
Uhodil znovu, už ho začínaly pálit klouby, ale mlátil přesto dál. Potřeboval se nějak zbavit toho, co ho tíží. Potřeboval ze sebe vypustit tu přebytečnou páru, co ho svazovala. Viděl před sebou všechno, co ho za poslední ten týden trápilo.

Škola, osobní život, všechno na bodu mrazu. Čím víc byl nahněvaný, tím víc mlátil do pytle. Začínal se potit a po obličeji mu začaly stékat první kapky potu, ovšem ty byly míšeny s něčím jiným, s něčím co mělo slanou konzistenci.

Slzy si razili cestu jeho obličejem. Opisovaly linii jeho tváře, až se dostaly k bradě a pomalu skáply dolů až k jeho nohám. Začal dávat ještě větší rány pytli, jako by to snad mohl být jeho osud, vše, co se mu kdy nezdařilo a on se teď snažil pomstít.

Kolena se pod ním podlomila a on si sedl do tureckého sedu a začal usedavě plakat. Tíha světa jako by snad teď na něho dolehla. Hnusil se sám sobě, za to, že tu brečel jak nějaká malá holka, ale přesto věděl, že musí. I když se snažil, příval nového záchvatu pláče potlačit, nepodařilo se mu to.

Připadal si jako nicka, co nic nedokáže, nebyl ani natolik chlap, aby vše přešel a dál se smál na svět tím naučeným gestem, co pro něj znamenalo ochranu před ním.

Podíval se na své ruce a viděl, že krvácí. Snažil se zvednout, ale nedařilo se mu to, jako by mu nohy chtěly dát jasně najevo, že tohle ještě neskončilo. Musí se poprat se vším, co ho trápí a musí to udělat teď. Uvědomil si, že tohle je jen přirozený řád věcí, cítil se lehčí, jako by z něj všechno, co bylo špatně odplouvalo na míle daleko.

Po pár minutách, nebo snad dnech? Nevěděl, připadalo mu to nekonečně dlouho, se zvedl a šel si dát obvaz na ruce. Přál si, aby to, jak si tu ovazuje ruce a jak doufá ve vyléčení, byl i prostředek pro léčení jeho pochroumané duše.

Šel se omýt a ven, čekalo ho pár přátel. Zpocené oblečení hodil do špíny a navlékl na sebe něco čistého. Z domu odcházel se smutnou tváří, ale s lehčím srdcem. Nasedl na autobus a díval se, jak svět se kolem něj míhá.

Byl přesvědčen, že bude na své kamarády ošklivý a že si určitě všimnou jeho zasmušilé nálady a zeptají se co s ním je. A on by moc rád jim všem pověděl, co ho trápí. Ale jakmile vešel do dveří od kavárny, tak opět nasadil ten naučený úsměv, který říkal jsem okay, jsem jedním z vás. Tím šťastným jedincem, co má rodinu, kamarády a dobré známky ve škole.

Nebral v potaz to, co se stalo asi před hodinou, bylo mu to jedno, tak jako to bylo jedno lidem okolo. Ti si žijí své naučené, nalajnované životy a nijak se nesnaží z nich vystoupit, tak proč by měl i on? Byl přeci jedním z nich, jeden ze stáda, co si jen tupě jde za svým a nehledí na to, že ho to všechno stojí, jeho duši.

Ale to, co se mu dnes stalo, jeho výbuch zlosti, smutku nebo čeho to bylo, bylo natolik jiné a natolik znepokojující, že se rozhodl to řešit, řešit jediným východiskem, co pro něj přicházelo v úvahu.

Když domů přišel tak si sedl k počítači a začal psát, začal psát omluvu všem, co potřebují slyšet, že to není jejich vina. Je to vše jen jeho chyba, to on nedokázal to těžké břemeno unést. Je zbabělec, co raději uteče, než aby se zastavil a bojoval.

S lehkým srdcem to vše vytiskl a nechal ležet vedle sebe. Nebál se, věděl totiž, že ho čeká osvobození.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 JajPi JajPi | Web | 7. března 2009 v 21:43 | Reagovat

ach.. moc tomu sice nerozumím, ale.. Je to krásné..

2 Baarny Baarny | Web | 8. března 2009 v 9:54 | Reagovat

Proboha..... Tohle mě... tak trochu.... Vyděsilo.......

Je to skvěle napsaný...

3 duskaa duskaa | 8. března 2009 v 10:46 | Reagovat

bozeeee:( mohol sa radsej pozbierat a ist dalej....suhlasim ze je to pekne napisane:)

4 Zuzu Zuzu | Web | 9. března 2009 v 8:23 | Reagovat

skoro mi to zastavilo dech...

5 NaTTali NaTTali | Web | 10. března 2009 v 18:25 | Reagovat

je to krásný,i když tomu zase asi moc nerozumim,to sem celá já xD,ale moc se mi to líbí x)

6 Eliza Eliza | Web | 13. března 2009 v 13:33 | Reagovat

po těch posledních větách mi začal běhat mráz po zádech.

Ano, skvěle napsáno. Miluju tvuj styl psaní:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama