close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Pro Tebe

12. února 2009 v 20:55 | Anett |  Like a Writer
Příběh psaný pro Pip. Doufám, že si ho užijete i vy.

Slyším dusot vlastních nohou, dívám se na cestu a říkám si, mohla by vést někam dál? Do jiného světa, do jiných dimenzí? Nakonec stejně stanu před prahem vlastního baráku. Podívám se po okolí. Je zajímavé, kolik se toho tady změnilo za těch osmnáct let, co tu bydlím.


Moje první pořádná vzpomínka na toto místo je vysoká tráva. Jak v ní běhám, rukou se dotýkám těch vysokých klasů. Kdykoli jsem se podíval nahoru, přišlo mi, že jsou vysoké jak stožár. Dětský smích se ozýval ozvěnou a já si přál, aby se ta bezstarostná léta vrátila zpět.

Vyzul jsem si boty a sundal kabát, byl jsem opět v teple. Dneska je venku dost sychravé počasí, už od rána je mlha. Skoro to vypadá, jako by byl nějaký podzim, vůbec to nevypadá, že to je předzvěst jara. Bratr se mě ptá, co jsem půjčil.

"Mlhu." Odpovím. Viděl jsem tolik zpracování, četl tolik knih, ve kterých vystupuje mlha. Povětšinou jsou v ní nějací zákeřní tvorové usilující nám o život. Ale v jedné knížce se hlavní hrdina dostal do jiné dimenze, do spousty jiných světů. Kéž by to tak jednoduše šlo i pro mě.

Stále se dívám ven skrz okna. Na zem padá další večer. V záři pouličních lamp vypadá mlha tak nějak, zlověstně. Ne, nebojím se jen je to trošku nepříjemné. Jdu do svého pokoje a lehnu si na postel. Zavřu oči a v mysli si bájím své vlastní příběhy o tom, co se v té mlze skrývá.

Asi pod tíhou toho, že je únor a příští týden Valentýn, nebo jen čistě tím, že jsem tak dlouho sám jsem si v mysli začal představovat příběh opravdové lásky.

Jak jdu sám po ulici, svítí jen pouliční lampy, a jak do mě strčí on. Ten můj pan vysněný. Jakmile bych se mu podíval do očí, věděl bych, že jsem nadobro ztracen. Mile by se usmál a mně by se podlomila kolena. O tom, jak bych měl ten divný pocit v břiše, co by se dal rovnat nervozitě, ale přesto to nervozita není?

Pozval by mě třeba na čokoládu do nedaleké čajovny. Sedli bychom si k sobě a během pěti minut zjistili, že se hodíme jeden pro druhého.

Je krásné, že si něco takového dovedu vysnít, ale takhle reálný život nefunguje. A přeci stále žiji v těch růžových brýlích a někde ve skrytu duše doufám, že se něco takového stane.

Skoro cítím doteky horkých rtů na těch mých. Nechci se z toho snu probudit.

Jenže skutečnost bohužel není tak barevná jak se jeví ve snech. I další den je ve znamení mlhy, ovšem dnes vypadá no nějak jinak, tak nějak krásně. Nic mě doma neudrží, navléknu se a jdu ven, doma jsem byl už hodně dlouho.

Slyšel jsem ptáčky zpívat, stromy spolu mluvit ve větru. Všude byl klid a mír. Zní to jako klišé ale pro mě to je balzám na duši. Prošel jsem kolem koupaliště a sedl si na lavičku. Díval jsem se po okolí. Skoro nikde nikdo nebyl. Jen pár rodin, nevšímal jsem si jich. Jak jsem tak pohledem projížděl druhý břeh jezera.

Uviděl jsem siluetu kluka. Seděl, stejně jako já, opuštěn na jedné vzdálenější lavičce. Vítr zafoukal trošku víc a nahrnul mi vlasy do očí. Dal jsem si je zpět za uši, asi je budu muset ostříhat. Pohledem jsem opět zavadil o tu postavu. Nevím, ale zdálo se mi, že máme k sobě nějak blízko. Že snad sdílíme stejný osud nepochopených.

Dlouho jsem se odhodlával vstát a jít za ním. Říkal jsem si, vždyť je to hloupé, objevit se před ním, vždyť mě nezná tak, proč by se semnou měl bavit také. Jenže zase to něco mě přesně donutilo vstát a vydat se za ním. Periferním pohledem jsem stále kontroloval, jestli je na místě.

Pomalu jsem se k němu blížil. Čekal jsem, že budu cítit tu nervozitu, ale nic z toho se nedostavilo, cítil jsem se naprosto normálně. Jak jsem se k němu víc a víc blížil tak jsem rozeznával jeho rysy. Vlasy dlouhé skoro jako já barvy mědi mu povlávaly kolem hlavy, vůbec se neobtěžoval s tím, aby si je dal za uši tak jak před chvílí já.

Jeho ruce byly schované pod rukávy bundy, tiskl si je k tělu, aby se zahřál. Dostal jsem tak velkou chuť si k němu sednou a vzít ho do náručí a zahřát ho vlastním tělem. Jak jsem se k němu blížil tak asi slyšel moje kroky a pohlédl na mě. Nikdy jsem neviděl tak krásně jasné modré oči. Zavrtal do mě svůj pohled a já se cítil jako omámený.

Kdyby neexistovaly zákony gravitace tak bych přísahal, že poslední zbytek cesty jsem se k němu "donesl". Sedl jsem si k němu a neřekl ani ahoj, nepřipadalo mi to důležité. Jenže po pár minutách to všechno bylo nějaké divné, tak jsem si sedl tak, abych se mu mohl dívat do obličeje.
Otočil ho na mě a já si všiml, že je v obličeji lehce posetý pihami. Jeho linie byly tak jemné, že jsem se bál, že se dívám na malovaný obrázek. Přesně v ten okamžik jsem věděl, že jsem se zamiloval.

"Jsem David." Skoro jsem chtěl vyhrknout, já vím, jenže on se zatvářil tak nějak, jako by i ON věděl, jak se jmenuju, takže jsem to asi řekl nahlas.

"Chris." Stále jsem se mu díval do očí. Do těch jeho dokonalých modrých očí. Seděli jsme tam nekonečně dlouho a jen se dívali jeden na druhého.

**

Uběhlo několik dní a já jsem stále musel myslet jen a jen na něj. Bláznil jsem z něj. Napsal jsem mu, jestli se nechce stavit, prý ano. Byl jsem nervózní jako školačka. Jenže takhle se maj ti zamilovaní chovat ne? Konečně jsem si přišel jako někdo na tomhle světě.

Přišel do deseti minut, jsem nevěděl, že bydlí tak blízko. Už jsem si v duchu maloval to, jak za ním budu chodit, jak on bude u mě, choval jsem se jako hlupák.

Jen co vešel do mého pokoje, dostal jsem neuvěřitelnou chuť ho konečně políbit, konečně ochutnat ty jeho rudé rty, šílel jsem. Ale byl to on, kdo udělal první krok. Přišel ke mně tak blízko, že jsem jasně cítil tlukot jeho srdce.

Dal jsem ruku na jeho záda a konečně si ho přitáhl k sobě. Konečně jsem se rty mohl dotýkat těch jeho. Byl jsem na pokraji šílenství. Ten polibek byl něco dokonalého. Cítil jsem, jak dal ruku na můj zátylek a jak se snaží dostat se ke mně ještě blíž. Jenže víc už to nešlo.

Všechno to pak byl skoro jako sen. Nezaregistroval jsem, jak jsme se dostali k posteli, jak si přetahujeme trička přes hlavy. Opíral jsem se rukama nad tím a dával se na jeho dokonalou tvář. Konečně jsem mu mohl dát vlasy stranou. Znovu jsem spojil naše rty.

Cítil jsem, jak začíná zrychleněji dýchat. Vzdychal mé jméno a jsem na tom byl podobně. Byl jsem v ráji a on tam byl semnou.

Konečný příval slasti přerušilo jen moje sténání o další polibek. Leželi jsme vedle sebe, naše srdce se snažil uklidnit si tep, což se jim po několika minutách povedlo.

Podíval jsem se na okno, venku byla mlha, ovšem teď jsem se nechtěl dostat do jiného světa, do jiné dimenze.

Právě teď jsem v ní byl. Políbil jsem ho na tvář a spokojeně usnul.

END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sveetwampire sveetwampire | 12. února 2009 v 21:26 | Reagovat

ježiš...to je uplně krásný..:-)..nemám slov

2 Geewayli Geewayli | E-mail | 12. února 2009 v 23:28 | Reagovat

toe tak krásný já nemám slov-krásná povídka po tak dlouhém nepsání:) chválím

3 Eliza Eliza | Web | 13. února 2009 v 9:54 | Reagovat

*tleská* Je to vážně nádherný, úplně sem se do toho začetla. A jsem moc ráda že píšeš dál :) ráda si čtu všechno co stvoříš.

Je to vážně nádherný...už nevim co napsat:) nemám slov

4 Lucia Lucia | Web | 13. února 2009 v 10:37 | Reagovat

nádherné

5 Pip Pip | Web | 13. února 2009 v 10:51 | Reagovat

oooh, jak už jsem říkala, krása:-*

6 Zuzu Zuzu | Web | 13. února 2009 v 11:15 | Reagovat

aaaa mě tak chybělo tvoje psaní.. krása fakt :-) uplně se to prožívala s ním

7 Baarny Baarny | Web | 13. února 2009 v 12:40 | Reagovat

Awwwww..... Jo.... Já to uplně viděla... Jak kdybych tam stála. Miluju mlhu :) A vysnívání si vlastního života... Kéž by to tak šlo taky prožít....... :)

8 kisss kisss | Web | 13. února 2009 v 13:53 | Reagovat

Jéééééé ... To bylo hezůů ..

9 JajPi JajPi | Web | 13. února 2009 v 14:23 | Reagovat

Je to pěkné... každý si rád vysnívá svůj život, a kdyby se to mohlo stát, jako tady... ách jo...

10 Piratka Piratka | Web | 13. února 2009 v 19:11 | Reagovat

jo, tohle je sen...krásnej sen....

11 klaudiqa klaudiqa | Web | 14. února 2009 v 18:11 | Reagovat

bolo to uplne krasne a vobec mi nevadilo ze tam neni frank a gee...aj tak to bolo uplne super...len tak dalej :D

12 duskaa duskaa | 14. února 2009 v 21:18 | Reagovat

presne..bolo to paradne aj ked to nebol frerard:) super...hlavne s tym snivanim a realitou...keby to tak dopadlo aj v skutocnom zivote...:)

13 NaTTali NaTTali | Web | 14. února 2009 v 21:45 | Reagovat

To je úžasný... jsem to přečetla...skoro ani nedýchala....xD

krásnej sen...asi všichni si vysnívaj svůj život

je to krásný.....sem strašně ráda,že zase píšeš :) .....

14 Nathalie Nathalie | Web | 19. února 2009 v 0:54 | Reagovat

krása ... tečka.

15 Nathalie Nathalie | Web | 19. února 2009 v 0:54 | Reagovat

k tomu se nedá něco napsat ....

vezme vám to dech !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama