6.
Gee´s POV
"Jo tak tohle se ti moc nepovedlo Gee. Teď si ho pěkně naštval." říkal jsem si v duchu. Ani nevím proč jsem mu to neřekl. O něm jsem věděl, že je gay. Kdybych mu řekl pravdu o mě a Andym určitě by to pochopil. Nechápu, že jsem mu to neřekl. Uslyšel jsem bouchnutí dveří. "Kam jen mohl jít?" ptal jsem se sám sebe. Zvedl jsem se a šel za ním. Celou cestu jsem si říkal, že vlastně ani nevím proč za ním jdu, ale prostě jsem musel. Vešel do jedné putiky na rohu ulice. Sednul jsem si na lavičku, abych viděl na vchodové dveře. Doufal jsem, že brzy vyjde ven, ale to jsem se mýlil. Asi po hodině jsem se odhodlal a vešel dovnitř.
Seděl na baru a pil nějakou whiskey. Patrně už několikátou. Rozhodl jsem se, že půjdu za ním. Věděl jsem, že mě může vidět jen on a to mě celkem uklidňovalo. Když jsem ho oslovil a řekl mu, že bych neměl tolik pít naštval se a slušně mě poslal někam. No tak to jsem nezvlád už vůbec. Vypil poslední skleničku a mlčky odešel. Teď už jsem neměl sílu za ním jít. Chvilku jsem tam ještě seděl a pak se šel projít do parku. Přemýšlel jsem o Andym. Patrně bych s ním ještě chodil kdybych žil. Nevzpomínal jsem si, že bychom se rozešli. Jenže teď jsem už ani nevěděl proč bych s ním dál byl. Jedinej na koho jsem myslel byl Frank. "Ježiš Gerarde to je ujetý!" v duchu jsem si nadával. Přál jsem si abych byl na živu a mohl všechno vyřešit. Nic jiného jsem v tu chvíli fakt nechtěl.
Frankie´s POV
"Ach bože já jsem idiot. Proč tolik piju, když vím, jaká je ranní kocovina." vyhrabal jsem se z postele a šel si udělat silný kafe. Zapnul jsem varnou konvici a s velkou námahou se posadil na židli. Začal se mi vybavovat celý včerejší den. "Ježiš já sem kůň proč jsem na něj tak vyjel. Vždyť jsem na to ani neměl právo. Achjo musím se mu omluvit." položil jsem si hlavu na stůl a čekal až bude ta voda. Zalil jsem si kafe a šel do obýváku. Ani mě nenapadlo zapínat televizi. To by mě asi zabilo. Ale pustil jsem si potichu radio. Doufal jsem, že se Gerard nenaštval a nepřestane se mnou mluvit, ale celý den nikde nebyl. Šel jsem celkem brzy spát. Přece jenom jsem ještě pořád potřeboval dospat. Před spaním mě něco napadlo. "Jo hned zítra se do toho pustím, stejně nemám co na práci."
Ráno jsem se probudil a šel si udělat snídani. Gerard pořád nikde nebyl. Mrzelo mě to, ale po několika týdnech jsem zase měl co na práci a to mě hrozně těšilo. Vylezl jsem na střechu a pořádně si to tam prohlídnul. "Jo Frankie. To bude skvělá zahrada a navíc Gee ji vždycky chtěl. Odkrokoval jsem si střechu na šířku i na délku, abych přibližně věděl rozměry. Potom jsem šel dolů a uklidil stůl v kuchyni. Byl jediný v bytě, u kterého by se daly dělat návrhy. Vzal jsem si všechno co jsem k tomu potřeboval a sednul si ke stolu. "Ne tohle není všecho." pousmál jsem se a šel do obýváku. Po chvilce začla hrát věž. "Jo, Iron Maiden jsou dost dobrá volba" vzal jsem do ruky tužku a začal. Už jsem skoro zapoměl jak mě moje práce baví. Když dohrálo první cédéčko, měl jsem kompletně rozkreslenou střechu a hrubý návrh toho, jak by to na střeše mohlo vypadat. V severnější půlce bude větší altán a v něm zahradní houpačka. Kytky dořešíme časem. Zabral jsem se tak do práce, že jsem si ani neuvědomil kolik je hodin. Pracoval jsem do devíti večer a to jsem měl jen malé pauzy na jídlo a pití. Tomu se říká workoholismus. Ani jsem si neuvědomil, že tu není Gerard. Když jsem si na něj vzpoměl, položil jsem tužku a prošel celý byt. Nikde nebyl. "Gerarde? Kde jsi? Potřebuju s tebou mluvit. Ukaž se prosím!" bylo to však marné, chvilku jsem tam ještě chodil a pak to vzdal. Asi se mnou fakt nechtěl mluvit.
Hmmmmm.... Teď jsem zvědavá jak moc bude odlišnej ten konec... začínám být netrpělivá!!! :D