5. ledna 2009 v 8:06 | Zuzu
|
Tak Vás všechny po svátkách zdravím a omlouvám se za mou nepřítomnost, ale v mém skromném příbytku bohužel nemám internet. Takže další dílek povídky. Doufám, že jste nezapoměli ten první. Jo a chci upozornit, že zmiňovaný film (mimo jiné jste se skvěle trefili) je pouze předloha a nebude to přesně podle něj. Tak já už se nebudu dlouze vykecávat a tady to je :-)
Gee´s POV
"Je mi jedno jak jste tohle sakra udělal, ale vypadněte. Měl jsem náročný den a nehodlám se připravovat o zasloužený odpočinek. A nekoukejte na mě tak blbě." to snad není možný. On si tu s klidem stojí a kouká na mě jak na idiota. "Vy jste mi nerozuměl? Mluvím snad španělsky nebo čínsky? Nebudu to opakovat! Zavolám polici!" V tu chvíli jsem si vzpoměl na to, co se stalo před několika minutami. Nemohl jsem ten telefon zvednout. Nevím proč, ale prostě to nešlo. Je to určitě nějakej trik. Normální telefony jsou určitě schovaný a tady zůstal jen tenhle, kterým mi projde ruka. Zajímalo by mě, kolik práce mu to dalo. Když se po několika dalších výhružkách nehodlal odebrat pryč, prostě jsem si řekl, že na to kašlu. Udělám mu z toho tady takový peklo, že radši odejde sám. Sebral jsem se a šel do pokoje.
Frankie´s POV
Když se ten chlap otočil a odešel do pokoje, začal jsem mít hodně špatný pocit. Jakto, že mu ta ruka prošla teleonem. Rozhodl jsem se, že si s ním ještě promluvím. Vydal jsem se za ním do pokoje. Dveře byly pootevřené. Nakoukl jsem dovnitř. Zrychlil se mi tep. Nikdo v pokoji nebyl. Nedokázal jsem si to vysvětlit. Okno bylo zavřené, takže z něj skočit nemohl, jiné dveře tam nebyly. Prostě zmizel. Šel jsem si sednout na gauč a chvilku jsem přemýšlel. "Mě tady snad straší a ještě ke všemu panovačnej nepříjemnej chlap. No to mám radost." zvedl jsem se a šel do kuchyně pro pivo.
"Vy jste tady pořád!" vyjekl na mě v kuchyni. Málem jsem skočil do ledničky, jak mě vyděsil. "Bože, chcete abych dostal infarkt? Jasně, že jsem tady a budu tady pořád." odpověděl jsem s klidem. "Copak nedokážene pochopit, že je to můj byt? Když budete chtít, vyjmenuju Vám všechny věci ci jsou v tomhle bytu a kde jsem je koupil. Nechápu, jak Vám někdo mohl říct, že je to tady k pronájmu." zase se začal vztekat. Nevěděl jsem jak mám reagovat. Z duchem jsem fakt nikdy před tím nemluvil. Rozhodl jsem se jednat na rovinu, konec konců je to duch a když se nemohl dotknout telefonu tak mě snad nic neudělá. "Ale já už to asi začínám chápat. Jste prostě mrtví." odpověděl jsem s klidem a koukl na něj. Vytřeštil na mě oči. "Děláte si srandu? Něco takového bych si snad pamatoval. Nemohl jste si vymyslet něco lepšího?" trochu nejistě mi odpovídal. "Dobře tak mi tedy podejte ruku, já jsem Frank." začal přede mnou couvat. "Ne já nejsem mrtvej, jste blázen. Jak Vás to vůbec mohlo napadnout." když došel až ke stolu, tedy spíš do stolu, zvednul jsem obočí a on se jen podíval kolem sebe. Když si toho všimnul vykřiknul a udělal několik kroků stranou. "Ne to není možný, nemůžu být duch!" nevěřícně na mě koukal.
"Nechci být nějak bezcitný nebo neohleduplný, ale jste! Odpověděl jsem mu. Otočil se a odešel dveřmi na chodbu. Nakoukl jsem tam. Zase nikde nikdo nebyl. Šel jsem si sednout do obýváku. Musel jsem si tohle promyslet. "Proč ještě nezmizel?" přemýšlel jsem na hlas a nevím proč, ale chtěl jsem mu pomoc. Už bylo celkem pozdě, takže jsem se rozhodl jít spát. Zítra dojdu do knihovny a půjčím si nějaký knihy o duchách.
Tvoje nepřítomnost mi neva...mohla ys tottu zrušit, je to tu trapný jak kšandy