Ředitelství. Několik vteřin na to se ozvalo zabzučení a vrátka se lehce otevřela. Vstoupil jsem, vyběhl rozbité schody a dal se po šipkách. Zaklepal jsem na dveře kanceláře a ozvalo se tlumené 'Dále'. Vešel jsem do malé, čtvercové místnosti, kde na zdi viselo pár obrázků, evidentně kreslených dětskou rukou. V celém tomto domově nebyly děti starší než osm let. Za přeplněným stolem seděla starší paní a něco zapisovala do tlustého notesu.
"Dobrý den."pozdravil jsem slušně a čekal, až mě vyzve k sezení. Dost mě totiž bolely nohy.
"Dobrý den, posaďte se."řekla a ukázala na židli. Na štítku před ní bylo napsáno: 'Karen McDoellová ředitelka.' v duchu jsem se usmál. To působilo vážně... vážně.
"N-ne, já se přišel zeptat na svého bratra."vyhrkl jsem. Ředitelka se na mě podívala a před brýle si mě změřila.
"Bohužel, důvěrné informace poskytovat nesmíme. Je mi líto."odbyla mě, ale já se jen tak vzdát nechtěl.
"Prosím vás. Je to můj bratr! Adoptovali nás oba přibližně stejně. V osmdesátém. Byl mu rok. Prosím, nemůžete se někde kouknout. Já… je to pro mě důležité!"naléhal jsem a dal si záležet na tom, abych zněl opravdu zoufale. Karen na mě chvíli zírala, ale nakonec se napřímila a vyhrabala zpod papírů myš od počítače.
"Jak se jmenujete?"zeptala se a já si znatelně oddechl.
"Díky… Gerard Way."odpověděl jsem. Chvíli něco hledala, několikrát tiše zaklela, ale nakonec spráskla ruce, opřela se do židle a usmála se na mě.
"Našla jsem ho. Chcete adresu jeho rodičů?"optala se a já nadšeně přikývl. Na lístku jsem dostal načmáraných pár údajů, ale to mi dokonale stačilo ke spokojenosti. Děkoval jsem bohu za svůj šťastný den a vydal se zase zpátky domů k Mikeymu. Za bráchou jsem se rozhodl vydat až zítra.
"Kdy tam jdeš? A kde vůbec bydlí? A můžu jít s tebou?" popadl jsem ho za ramena a přinutil ho, ať si sedne, sednul jsem si k němu a vzal jeho hlavu do dlaní.
"Srdíčko, tohle je no jen na mě. Nechci tě od toho distancovat, ale prostě chci to vyřídit sám. Zejtra se tam chci stavit. Prosím, nebuď na mě naštvaný jen, no prostě to je moje věc." čekal jsem, že se naštve, ale jen se soucitně usmál.
By bylo zajimavi kdyby mu tu adresu ukázal ... Ale ještě zajimavějši bude až přijde k tomu domu a dozvi se, kdo že je jeho bratr .. ;)))