Gerard: Jannica
"Uhm... Franku?" Úsměv zmizel.
"Zapni si poklopec." upozornil jsem ho. Zarazil se a zmateně si ho zapnul. A mně se do očí zase hnaly slzy. Jsem ubulená buzna. Nechtěl jsem, aby poznal, že mám na krajíčku, tak jsem jen pokračoval v chůzi. Cítil jsem na zádech jeho pohled. "Posraná děvka to je, vůbec ti za to nestojí..." šeptal jsem si pro sebe, zatímco jsem už potřetí prošel kolem jednoho kýčovitého obrazu s růžovým pudlíkem. Podíval jsem se na hodinky. Za deset minut mám být u Chrise. To nedám. Nedokážu si s ním jen tak v klidu povídat, když mi před chvilkou ojel Gerarda. Nebo spíš Gee jeho. Změnil jsem směr a za chvilku jsem stál přede dveřmi. Zaklepal jsem.
"Dále!" uslyšel jsem jeho hlas. Tak jsem vstoupil. Měl to tam vážně moc pěkný, ale já stejně akorát tak přemýšlel, kde si to rozdali. Na zemi? V posteli? Na sedačce? Nebo ho prostě ohnul přes stůl? V mozku se mi odehrávalo neskutečné množství okamžiků, kde to do sebe strkali. Zatřepal jsem hlavou a pokusil se odněkud vydolovat úsměv. "Ahoj."
"Čau Frankie. Tak co bys chtěl dělat?"
Nejradši bych vzal támhletu sošku a omátil ti jí o hlavu. "Nevím. Co bys chtěl dělat ty?"
"Třeba se projít? Kousek odtud je moc pěkný park."
"Fajn, to zní dobře." Počkal jsem, až se Chris obuje a společně jsme vyšli ven.
"Jak se máš?" zeptal jsem se. Jo, idiotská otázka, ale když mě nic nenapadá...
"Super." odpověděl až moc rozjařeně. Jojo, to známe. Taky jsem si tak připadal po noci strávené s Geem. "Jo, já se mám taky moc krásně." významně jsem se na něj podíval, aby mu bylo jasné, že je to díky němu. "Nesedneme si?" ukázal jsem na lavičku před námi.
"Tak jo." Přisedl jsem si dost blízko k němu, že se moje stehno lehce otřelo o to jeho. Pak jsem se maličko odtáhl a koukal na něj. "Proč jsi vlastně udělal tuhle soutěž? Na kluka jako seš ty se musí lepit všichni." další drobný kompliment.
Maličko se začervenal. "No... Chtěl jsem poznat někoho, koho bych opravdu miloval. Všichni něco předstírají, většinou kvůli penězům. Už mě to unavovalo, chtěl jsem mít opravdový, upřímný vztah."
Chápavě jsem pokýval hlavou. "Je asi hodně těžký poznat, kdo to s tebou myslí vážně."
"Někdy ano." mile se usmál. No, trochu toho Geeho chápu, něco na něm je. Podíval jsem se mu zpříma do očí a vpíjel se do nich. Neuhnul pohledem. "A proč ses přihlásil ty?"
Chtěl jsem tě sbalit a oškubat. "Z podobného důvodu. Doufal jsem, že třeba konečně poznám toho pravého. Taky to je zkušenost. A můžu se celé dny koukat na National Geographic." On se jen tak zamyšleně zatvářil a pak se uchechtl. "Co je?"
Trošku se zavrtěl. "Nic, jen jsem si na něco vzpomněl." koukal před sebe se zasněným výrazem. Kurva, na co asi tak myslí... "Tak ty se rád koukáš na dokumenty?"
"No jasně." zakýval jsem hlavou. Co je na tom? A proč se u toho tak divně tváří? "Já taky. Hele, máš rád kečup?"
Proč se na to ptá? Chce mě někam pozvat? "Jo, mám. Ale dresing nesnáším. Když jsem tu byl poprvé, tak mi takovej chlápek, Gerard se myslím jmenuje, sehnal salát. Mě bylo blbý to odmítnout, tak jsem to jedl. A bylo to napěchovaný dresingem."
Při zmínce Geeho se zase pousmál. "Tak jsem to chtěl něčím zapít. Hádej, čím. Já si nevšiml, že to, co beru do ruky, není pití, ale flaška s tím hnusem. Málem jsem se poblil, když jsem to do sebe kopnul."
Začal se trochu smát. A pak jsme se rozpovídali o všem možném. Je fajn. Ale Geeho nepředčí.
"Je mi s tebou moc hezky." řekl jsem na konci naší schůzky.
"Mě taky." usmál se. Teď, nebo nikdy. Rychle jsem se k němu naklonil a něžně ho políbil. Trochu cukl, ale neodtrhl se. Já ho při tom vzal za ruku a snažil jsem se, aby to byl co nejkrásnější polibek. Pak jsem se odtáhl. "Tak zítra." zamával jsem mu a nechal ho zaraženého sedět na lavičce. Hahá!
Gerard:
Frankie pokračoval v chůzi a já zaraženě zůstal zírat na jeho záda. Proč mě musel takhle vidět? Určitě mu došlo, že jsem se s Chrisem vyspal. Musím mu tím strašně ubližovat.. ale já nechci, aby se kvůli mně trápil. Řekl mi, že mě miluje a pak mě uvidí po sexu a jiným chlapem. Tohle se taky nikdy nemělo stát. A já sem vůbec neměl lízt.. Dělám jenom samý problémy. Zavřel jsem se do pokoje a rozvalil se na sedačce. Rozhodl jsem se myslet jen na ty pěkné věci, tak jsem si představil Chrise ohnutýho přes stůl, jak krásně vdychá. Pak se mi v hlavě objevila vzpomínka na úplně stejně vzdychajícího Franka. Frankie je strašně dokonalej, sex s nim mi neskutečně moc chybí. Večer za ním zajdu a ještě jednou si promluvíme. Třeba mě nemiluje tak moc a dokáže to alespoň trošku pochopit. Pustil jsem si telku a sledoval nějakou hovadinku. Ani nevim proč, ale přepl jsem na erotický kanál. Moc mě to nebavilo, bylo to hetero. Je prostě nuda sledovat, jak tam nějací vymakaní černoši vojížděj blondýny, co maj na kalhotkách nalepenej zaječí ocásek. Možná si budete myslet, že mě zajímají ti chlapi, ale nejsem moc na nějaký kulturisty. Kluk co má svaly je hezkej, ale nesmí jich mít moc. Pak bych si připadal jako malej. Změřil jsem toho černocha na obrazovce zkoumavým pohledem. Všichni řikaj, že černoši maj děsně dlouhej penis. Není to pravda, mám ho asi taky takovýho. Je to normální. Přepnul jsem to radši na National Geographic, abych to potom mohl rozebírat s Chrisem. Teď jsem pro změnu sledoval páření hrochů. Při pohledu na hodiny jsem zjistil, že bych už měl jít na večeři, tak jsem se sebral, trochu si narovnal to zmačkaný tričko a seběhl dolů. Frankie už tam seděl a jedl strašně rychle. Vždyť se takhle akorát tak udusí!
"Nehltej tak, nebo ti zaskočí a umřeš." upozornil jsem ho. On mě jenom probodl takovým zamračeným pohledem. To jsem mu fakt tak moc ublížil?
"Pánové, teď vás čeká vyřazování..." ozval se nám již známý hlas. "Upravte se a za hodinu se dostavte do společenské místnosti. Dneska se rozhodne o tom, kdo postoupí do dalšího kola..."
Svraštil jsem obočí a dál se věnoval svému jídlu. Věděl jsem, že mě Chris nevyrazí, ale co když ano? Můžou tu být i lepší a se mnou si jen hraje... A nebo co když vyhodí Frankieho? S kým bych pak trávil volný čas?
"Myslíš, že postoupíš?" zeptal jsem se ho. On jenom pokrčil rameny. "Já doufám, že nás bude chtít oba."
"Jako do trojky, jo?"
Zakuckal jsem se a málem na něj vyprskl svůj obsah talíře. Co to má za hrůzné myšlenky? To snad nemyslí vážně! I když...
"No, třeba.." usmál jsem se. "Proč ne?" vyzývavě jsem se na něj zadíval.
"Já to myslel ironicky, debile."
"Já taky idiote." zavrčel jsem. "A nemusíš bejt na mě hnusnej jenom proto, že neopětuju tvoje city. Tohle se nemělo stát a ty to moc dobře víš!!"
"Promiň, já se neudržel." omluvně se zatvářil.
"Hele já bych si s tebou chtěl ještě jednou promluvit. Přijď.." řekl jsem. Pak jsem se na něj naposledy podíval a beze slova odešel nahoru. Co to říkal ten chlápek? Za hodinu ve společenské místnosti. To znamená v osm. A máme se upravit. Tak fajn. Vyházel jsem ze skříně nějaké mé hadry a převlíkl se. Bylo mi tak nějak jedno co, sluší mi všechno. Stoupl jsem si před zrcadlo a prohrábl si vlasy, to je všechno naprosto v pohodě. Najednou jsem uslyšel zaklepání na dveře a vešel Frank.
Frank:
"Ahoj. Tak o čem si se mnou potřeboval mluvit?" Zeptal jsem se.
"Posaď se." Vybídl mě. Né, na tu sedačku né... Posadil jsem se do křesla naproti a on usedl na ni. "Víš, mrzí mě to, jestli jsem ti nějak ublížil..." Kysele jsem se ušklíbl.
"To je hezké, že tě to mrzí." odsekl jsem.
"Hele já moc nevím, jaký to je někoho milovat, ale podle tebe jsem usoudil, že je to hrozný. Muselo ti být děsně, když jsi mě viděl tam na tý chodbě.."
"Hmm."
"Zažili jsme spolu fakt nádherný věci.." Našel si moje oči a vpíjel se do nich. Jo, to jo. Ani nevíš, jak rád bych si je zopakoval. Jenomže se bojím, že si je už nikdy nebudu moct pořádně užít. Jen jsem se usmál.
"A taky je blbý, že už to teď asi nebudeme moct provozovat, protože tě nechci ještě víc zničit. Už takhle jsi na tom dost mizerně.." Tohle je normální psycho... Kurva, jak rád bych s ním ty věci provozoval... Stoupl jsem si, přešel k němu a sedl si na něj. "Je mi to líto. Já vím, že si city nemůžu vynutit. Promiň, že jsem na tebe hnusnej, nemůžeš za to. Ale na tý chodbě to bylo fakt hnusný." Objal mě a dal mi pusu do vlasů. Zase jsem se na okamžik cítil krásně. "Měli bychom už jít dolů." smutně mi sdělil ten ošklivý fakt. Dneska může někdo z nás vypadnout... Mlčky jsem přikývl a slezl z něj. Společně jsme vyšli ven. "Držím ti palce." řekl mi Gee a pak jsme se od sebe odpojili, abychom nebyli moc nápadní. Ve společenské místnosti už byla valná většina soutěžících.
"Seřaďte se, prosím." rozkázal sluha. Někam jsme se postavili do řady. Mezi mnou a Geem stáli nějací dva chlápci. Začínal jsem být nervózní. Gerard určitě postoupí, to je jasný. Ale co budu dělat já, když vypadnu? Už s ním nebudu moct nikdy být. Kousl jsem se do rtu a čekal. Po chvilce do místnosti vešel Chris. V ruce měl růže. "Ahoj. Rozhodl jsem se, že dneska tuto soutěž opustí pět lidí." začal a podíval se na Geeho. "Bylo to opravdu těžké rozhodování, ale jinak to nešlo. Někdo prostě vypadnout musí." usmál se smutně. "Ten, kdo ode mě obdrží růži, postupuje." Chytil jsem si oba palce. Prosím, ať postoupím, prosím...
Začal nás obcházet. Dvě dal nějakým maníkům na straně. Pak jednu přidělil takovému ujetému s růžovým tričkem. Co? Zajímavej vkus. A pak se podíval na Gerarda. To bylo jasný. Pomalu šel k němu. Úplně sem viděl, jak se Gee zářivě usmává. "Gratuluji." podal Chris ruku chlápkovi po jeho pravé ruce. To je ale vyčůranec. Chudnikovi Geemu povadl... ÚSMĚV... (haha). Pak se blížil ke mně. Mlčky mi předal růži a lehce na mě mrkl. Jo, Chris je naše zazobaná kurvička. Mrknutí jsem mu vrátil. Pár růží dal ještě jiným lidem a pak znova zamířil k Geemu. Teď to příjde. Jenomže místo jemu dal kytku tomu po jeho levé ruce. Co? Takže Gee nepostoupí? Pokud, ne, tak odcházím za ním...
Gerard:
Eh.. co? To mě jako chce vyhodit? To mám za tu samolibost, neměl jsem si myslet, že mě má rád. Bylo mi z toho strašně divně, prostě jsem se cítil blbě. Zklamalo mě to. Najednou jsem si všiml, že za zády vykouzlil ještě jednu růži. Má naděje se mi začala zase vracet.. třeba bude patřit mě. "Tu poslední růži..." řekl chris. "Jsem si schoval pro jednoho výjimečného člověka, který mě asi nejvíc zaujal.." krásně se na mě usmál a vykročil přímo ke mně! Začal jsem mít divný pocit, že zase uhne a dá kytku někomu jinýmu.. Tentokrát se ale zastavil přímo přede mnou. "Gee," oslovil mě a podal mi růži. Pořád se na mě tak krásně usmíval. Najednou se rychle naklonil. "Jsi dokonalý." zašeptal mi do ucha tak, aby to nikdo neslyšel. Pak se otočil a zmizel. My mohli odejít zpátky na pokoj. Nemohl jsem se dívat na ty chudáky, co vypadli, bylo mi jich strašně líto.
Na pokoji jsem padl na sedačku a smál se jako blázen. Jsem šťastný.. je děsně super, že mě Chris chce a dává mi to tak nádherným způsobem najevo. Vyšel jsem na balkón, abych se nadýchal čerstvého vzduchu. Podíval jsem se do leva a tam stál ten hezký kluk, se kterým jsem se první den soutěže zapovídal. Díval se někam dopředu a tvářil se smutně.
"Tak co?" opatrně jsem se zeptal a popošel, abych mu byl co nejblíž.
"Neprošel jsem." sklonil hlavu.
"Cože?!" ujelo mi. To bych teda vůbec nečekal! "On si nechal utéct tebe? Proč proboha?" hodně mě to překvapilo.
"Víš, já udělal jednu takovou blbost.." zesmutněl. "Já.." hlas se mu najednou zlomil. Nevěděl jsem, co chce říct, ale bylo mi ho líto.
"Nemusíš mi to povídat, jestli nechceš.." řekl jsem.
"Říct ti to můžu, už je to stejně jedno. Vyspal jsem se s ním první den." zašeptal a odvrátil oči.
"Aha.. a ona to byla zkouška.." došlo mi najednou všechno to, co se odehrávalo tam v lese. Jak na mě Chris naléhal a já mu nedal.
"Jak to víš?" nechápavě se na mě zahleděl.
"Na mě to zkoušel taky... Neúspěšně." objasnil jsem a on trochu pokýval hlavou.
"Jak se vlastně jmenuješ?"
"Gerard... ty jsi Michael viď?" usmál jsem se. On se zatvářil nechápavě, že vím jeho jméno, ale přikývl. "Všiml jsem si tě předtím, jak na tebe volali." objasnil jsem mu.
"Hele Gerarde, tak se měj." řekl nakonec. "Musím si jít ještě dobalit, ráno brzo odjíždím.."
"Tak ahoj.." naklonil jsem se přes okraj balkónu a snažil se mu podat ruku. On se nahnul a stiskl mi jí. Vpíjeli jsme se sobě do očí, pak jsem se ale odtrhl a zmizel ve svém pokoji. Fajn kluk, tohleto. Chvíli jsem o tom přemýšlel, když najednou někdo zaklepal na dveře.
"Dále!" zahulákal jsem a ten člověk vstoupil. Byl to Michael. "Myslel jsem, že si musíš balit.." řekl jsem.
"Jo, to zvládnu potom... můžu dál?"
"Jasně.." sedl si vedle mě na pohovku a jenom koukal. Pak mě chytil za ruku a jeho obličej se nebezpečně přibližoval. Chystal se mě políbit, já mu ale ucukl.
"Promiň, já nechci žádnej úlet..." řekl jsem. "Chci zůstat věrný."
"Jo, promiň, moje chyba.." odtáhl se zpátky. "Ale proč si mě teda sváděl?"
"Já? Já nic takovýho nedělal!" ohradil jsem se.
"Asi si to ani neuvědomuješ Gerarde.." řekl Michael. "Ty prostě balíš každýho už jenom svým vzhledem, svým způsobem chování."
Chtěl jsem něco namítnout, když se náhle ozvalo krátké zaklepání a dovnitř najednou vtrhl Frank.
konečne som to dočítala, na mobile si to nemám jak zvýrazniť tak mi polku neukazovalo :D na kompe v robote furt matka no hruza :D fajne :D toto bude ešte sranda :D joooj :D mňau :D hahaha :D Nyuuuuuu :)