Polibek jsem mu vrátil. Kurva, nechávám se ovládat pudy. Já jsem přece naštvaný! Já jsem naštvanej žárlivec! Vysral jsem se na to, co jsem a přetáhl mu tričko přes hlavu. Už jsem se zase úplně vzrušil. Kurník. Rychle jsem mu narval jazyk do krku a začal ho hladit po zádech. On mi zajel rukou do vlasů a zatlačil mi kolenem na rozkrok. Neudržel jsem se a vzdychl do polibku. Usmál se. "Náš malej žárlivec má už pořádný problém." uchechtl se. Já se na něj znova zamračil a kousl jsem ho do krku. On mě od sebe odtrhnul a tvrdě mě přirazil zády k sedačce. Strhnul ze mě tričko a jazykem dráždil bradavky. Zaklonil jsem hlavu. "Ty seš taková zasraná kurva." nadával jsem, když mi zajel rukou do rozkroku. Nevšímal si mých nadávek, sundal mi kalhoty a já bojoval s jeho zpropadeně úžasným netopýřím páskem. Pohladil jsem mu jeho přirození přes látku boxerek. Zavzdychal. Můj bože, už jsem se rozplýval nad jeho vzdycháním? Myslím, že jo. Hladově jsem ho políbil a nepřestával ho tam masírovat."Franku, ty máš co říkat." zamumlal mezi stény. Přestal jsem a stáhnul jemu i sobě spodky. "Máš lube?" zeptal jsem se. I když jsem stále ještě naštvaný, (haha) nechci, aby ho to bolelo. Zavrtěl hlavou. "Já jsem sem jel s čestnými úmysly." Aha, pán je vlastně světec, já zapomněl. "Jenomže já ho s sebou nemám." Kousl jsem se do rtu. Podíval se mi zpříma do očí. "To nevadí." usmál se. Já ho jen něžně pohladil po nahých zádech. Sklonil se a vzal mi ho do úst. Nahlas jsem zavzdychal a co nejvíc se opřel o opěradlo. Pak se zase odtáhl. Naposledy jsem se na něj podíval. Přikývl. Uchopil jsem ho za boky, nadzvednul ho a pomalu ho na sebe posadil. Zakřičel. Trhalo mi to uši. Nechal jsem ho na sobě jen tak sedět, aby si zvyknul. Pak jsem lehce přirazil. Zaklonil hlavu a z úst se mu vydral ten nejhezčí zvuk na světě. Objal jsem ho a hladil po zádech, zatímco jsem opatrně přirážel směrem nahoru. "Frankůůů..." Zasténal. Přidal jsem na rychlosti a síle přírazů. To už jsme vzdychali jak šílení oba. Tiskli jsme se k sobě ve vzájemném objetí. Cítil jsem, jak se na mě chvěje. Jeho erekce mi tlačila na břicho. Zajel jsem mezi nás rukou a začal mu ho honit. Druhou jsem ho uchopil za zátylek a přitáhl si jeho rozevřená ústa k těm mým. Líbal jsem ho, honil a neustále přirážel. Gerard sotva popadal dech. Už začínal řvát. Zaryl svoje nehty do mých zad, přerušil polibek a vykřikl moje jméno. Cítil jsem, jak mu tělem procházely slastné křeče, a věděl, že během okamžiku budu cítit to samé. "Gee." vzdychl jsem a pak zařval. Celý jsem se třásl a nechal v sobě vybuchovat ohňostroje rozkoše. Padl jsem na sedačku a opřel si hlavu. On ze mě sesednul, schoulil se vedle mě a opřel si hlavu o můj hrudník. Měl jsem nutkání mu vyznat lásku. Jen jsem se kousl do jazyku a nic neříkal. Nemůžu se do něj zamilovat, tady jde jen o sex. Na lásku má Chrise.
Kurva, já si vážně umím posrat doznívání orgasmu.
Gerard:
Ležel jsem tam vedle něj, měl jsem zavřené oči a zhluboka oddechoval. To bylo naprosto dokonalý. Já vím, že to říkám vždycky, ale teď to myslím opravdu. Fakt jsem nic lepšího nezažil. Nikdy jsem si nemyslel, že to může být v sedě, a ještě k tomu bez gelu, tak krásný. Otevřel jsem oči a spatřil Frakieho, jak na mě kouká a trochu se usmívá. Dal jsem mu malou pusu na nos a pak se o něj opřel čelem. On obmotal ruce kolem mého těla a začal mě zlehka hladit po spocených zádech.
"kolik je vůbec hodin?" zeptal jsem se.
"Nevím."
"Asi budeme bez večeře co?" usmál jsem se.
"Budu to muse dneska bez toho dresingu přežít."
Začal jsem se smát. "My jsme tady vlastně teprve druhej den. Vlastně uplynulo skoro přesně 24 hodin"
"Jo, neuvěřitelný."
"Připadá mi, jakobych tě znal snad celou věčnost"
"Mě taky."
Co nejvíc jsem si ho k sobě přitiskl Je mi s ním tak moc dobře...
Probudil jsem se ve Frankově náruči. Venku byla tma. Nechtěl jsem se otáčet, abych ho nevzbudil, ale musím vědět, kolik je hodin. Podíval jsem se na něj. Vypadal strašně moc roztomile, když spal. Chvíli jsem na něj jen tak zíral a vrýval si do paměti jeho rysy, už na něj nikdy nechci zapomenout. Pohladil jsem ho po tváři a pak se pomalu otočil na druhou stranu. Závěsy nebyly zatažené, takže jsem viděl, protože do místosti pronikalo světlo z ulice. Bylo něco po čtvrté hodině. To je akorát tak čas, aby šel Frankie spát k sobě. Lehce jsem s ním zatřásl a dal mu pusu na čelo. On se zavrtěl a pak konečně rozlepil oči.
"Ahoj lásko.." zamumlal a já se na něj usmál.
"Musíš jít spát k sobě, nemůžou nás tady přece ráno najít.."
"Hm" promnul si očíčka. Já se zvedl a chvíli ho pozoroval, jak se snaží vsát. Mezitím jsem ze země posbíral většinu našeho oblečení. Musel jsem mu pomoct s navlíkáním všech těch hadrů, napůl totiž spal. Asi patří k těm lidem, co se proberou až po pár hodinách. Dovedl jsem ho ke dveřím a tam mu dal pusu na rozloučenou. Objal mě a já ho pak už konečně vyhodil.
Frank:
Pomalu jsem se rozkoukával. Byl jsem na chodbě před Gerardovým pokojem. Vůbec jsem nedokázal přemýšlet. Několik minut jsem zíral na nějakej obraz, který vysel naproti mně, ale pak mi hlavou prolétla jedna myšlenka. Měl bych jít. Jo, to asi jo. Plahočil jsem se hotelem a pokoušel se najít můj pokoj. Jaký je to vlastně číslo? Nemohl jsem si vzpomenout. Asi po čtvrthodině bloudění po hotelu mi došlo, že to tu potmě v polospánku nenajdu. Vrátil jsem se k Gerardovým dveřím a zaklepal. Snad ještě nespí...
Otevřel dveře a překvapeně na mě koukal. "Promiň, ale když já nemůžu najít svůj pokoj." zamumlal jsem. Roztomile se zasmál. "Tak já tě tam dovedu." řekl, chytil mě za paži a táhl hotelem. "Tak pa, hezky se vyspi." strčil mě do pokoje a zabouchl dveře. Nevím proč, ale byl jsem hrozně smutný. A taky naštvaný. Naštvaný na sebe, protože jsem se do Gerarda zamiloval. A to se nemělo stát. Odpotácel jsem se do ložnice a padl na postel. "Miluju tě, Gee." zašeptal jsem svému polštáři, objal ho a usnul.
Gerard:
Vzbudil jsem se při zvuku otevírání dveří. Byl jsem tedy na nohou dřív, než sem vešel ten sluha. Omluvil se, když si všiml, že tam stojím jentak v boxerkách a já řekl, že to nevadí. Oznámil mi jenom, že bude snídaně a já přikývl. "Hm, dal bych si říct.." slyšel jsem ho, jak si potichu pro sebe mumlá, když odcházel. Zajímavé. Rychle jsem na sebe něco hodil a vypadl z pokoje s úmyslem Franka vzbudit příjemněji, než tím zvonečkem. Jeho pokoj má vyšší číslo, tak se tam dostanou později... Doslova jsem proletěl chodbu a vpadl do jeho pokoje. Ještě spal, byl strašně roztomilý, objímal u toho polštář. "Frankie.." zašeptal jsem a odhrnul mu vlasy z čela. Trochu jsem s ním zatřásl. On otevřel oči.
"Co tu děláš?" zeptal se mě.
"Budim tě." prostě jsem měl potřebu ho vidět, jak se probouzí.
"To seš hodnej, zvonečky došly?"
Najednou se od vchodových dveří ozval šramot, tak jsem se schoval za dveře. Do ložnice vpadl sluha a začal zvonit.
"Tak nedošly." zamumlal Frankie a já se musel potichu uchechtnout. "Kurva, nezvoňte, já jsem vzhůru!"
"Omlouvám se pane. Je snídaně." řekl sluha a vypochodoval ven. Sotva se zabouchly dveře, musel jsem se začít strašně gebil a spadl jsem do Frankový postele. "Musíme na snídani." prohodil jsem do mírně poslintanýho (fuj) polštáře. "Jdi napřed, já si ještě musím vyčistit zuby."
Pokrčil jsem rameny, vstal a odešel. Vlastně ani nevím, co jsem tu dělal, ale za ty zvonečky to stálo...
Šel jsem dolu a skrz skleněné vstupní dveře zahlédl Chrise, jak se venku s někým vybavoval. Vzpomněl jsem si na naší včerejší schůzku a měl z toho dobrý pocit. Co se asi bude dít teď? Vešel jsem do jídelny, sedl si a za chvíli se tam objevil Frank. Asi po čtvrt hodině tam zase přišel někdo z personálu a začal říkat další 'úkol'. "Teď vás rozdělíme do skupin po pěti. Každý si vylosujete kartičku s určitou barvou. V této skupině potom půjdete na kratší výlet a Chrisem." pak vzal nějaký klobouk nebo co to bylo a začal nás obcházet. Každý si vytáhl jednu tu složenou kartičku. Mě bylo celkem jedno, co si vytáhnu. Prostě jsem do toho sáhl a vzal to první, co mi přišlo do rukou.
Frankie:
Sáhl jsem si do klobouku a vytáhl nějakej papír. Je to červený. Bylo mi jedno, s kým budu v týmu, ale nechtěl jsem být s Geem. Nějak jsem ho dneska nechtěl vidět.
"Co máš za barvu?" Zeptal se mě Gerard.
"Červenou."
"Fakt? To je skvělý, já taky!!" Zazubil se na mě. Ó, padám nadšením.. Pokusil jsem se na něj usmát. Tak to je v hajzlu.
"Vadí ti něco?" zvedl jedno obočí.
"Ne, proč?" dělal jsem hrozně vyjeveného. Je nějak moc všímavej.
"No tváříš se, jak kdyby si z toho vůbec neměl radost." roztomile zamrkal. Zněl ublíženě.
"Blbost, to se ti zdálo. Je to vážně super, že jsme spolu." tentokrát se mi úsměv dost vydařil, takže mi uvěřil.
Dojedli jsme snídani a pak si šli sbalit nějaký věci a připravit se. Nic jsem si nevzal, jenom se trochu upravil. Stejně jsem to odbyl. Chris mě nezajímal. Poprvé v životě jsem se doopravdy zamiloval. Sralo mě to, děsně mě to sralo. Takže Chris prostě padá. Je mi jedno, že mě matka propustí. Budu tady tak dlouho, dokud tu bude Gee. Vyšel jsem z pokoje a šel na chodbu. Naše skupinka šla jako první. V hale už čekali dva chlápci. Nějakej blonďáček a jeden snědej kluk. Snad poprvé v životě jsem je nehodnotil a nesjížděl lačným pohledem, jako bylo u mě zvykem. Jo, byli hezcí, ale mě nezajímali. Pak přišel ten třetí neznámí a nakonec Gee. Páni, dal si vážně záležet. Vypadal jak bůh.
Gerard:
Usmál jsem se na Franka a pak zhodnotil ty další tři kluky. Všichni vypadali moc hezky.. Ale Frankie je nejkrásnejší.
"Já sem Gerard." řekl jsem tomu prvnímu a podal mu ruku, to samí jsem udělal u těch ostatních. Přátelské vztahy nejsou nikdy k zahození. Takže tu máme Matta, Luka a Colina. Kdyby neměl Luke ty blonďatý vlasy, tak je hezkej. Netrvalo dlouho a někdo nás rychle nastrkal do auta. Jeli jsme jenom chvíli, já celou dobu koukal z okýnka a přemýšlel nad tím, že zase uvidím Chrise.
Vypakovali nás z vozidla. Trochu jsem se rozhlédl a protáhl se. Najednou se před námi objevil ten, o koho tu právě jde.
"Ahoj..." řekl a krásně se usmál. Na MĚ! Oplatil jsem mu to a měl jsem z toho skvělý pocit. On je tak úžasnej! "Takže.. nevim, co vám řekli, prostě někam pudem. Si to můžu určovat, tak kam byste chtěli..."
"K moři." řekl Matt. Takovej blbej nápad... co tam?
"Do lesa." řekl jsem
"Okay, dem do lesa." Chris to zhodnotil jako dobrý nápad. Zase jsem se pro sebe začal usmívat.
Šli jsme a já byl celý zamyšlený. Poslední dobou se mi to stává nějak často.
"Co pěknýho dávali na National Geographic?" vytrhl mě z přemýšlení něčí moc hezký hlas. Podíval jsem se vedle sebe. Stál tam samozřejmě on.
"Teď jsem se na telku nedíval, tak bohužel žádní tučňáci..." zasmál jsem se.
"A co teda děláš po večerech?"
"Hm.. to je soukromá záležitost." zatvářil jsem se nanejvýš tajuplně. A on mě probodl na oko naštvaým pohledem. Došli jsme na nějakou louku.
"No tak tady se na chvíli zastavíme." řekl Chris. " Vidíte tenhle les v levo?" všichni jsme se tam podívali. "Tak teď si zahrajeme hru. Musíte najít něco jako poklad. Je to taková krabice s červenou mašlí. Kdo to nejde nejdřív, ten vyhraje celý večer se mnou." usmál se a přejel nás pohledem. "Každý půjdete jiným směrem." vždycky došel k jednomu člověku, ukázal mu směr a ten zmizel někde v lese. Mě ukázal jako poslednímu, poslal mě do krajní části. Tak jsem šel. Bylo tam temno a nebyl jsem z toho nijak nadšený. Připomínalo mi to ty táborovky, co jsem už od dětství bytostně nenáviděl.
"Gerarde!" ozvalo se najednou. Já se otočil a uviděl Chrise, který vylezl zpoza stromu.
"Co ty tady?" byl jsem rád, že ho vidím.
"Prozradim ti tajemství.." došel až ke mně. "Žádnej poklad není, stejně tak, jako neexistuje tahle hra.."
"Ale tak.." nedořekl jsem to, protože mi přiložil ukazováček na rty a přitiskl mě ke stromu.
"Chtěl bys se mnou ten večer?" zeptal se z maximální blízkosti.
"No jasně.." koukal jsem mu do očí. "Že se vůbec ptáš..."
Najednou mě políbil. Nechal jsem si to líbit a opřel se o ten kmen celou svojí vahou. Mé ruce mu doputovaly od krku až k vlasům a trochu jsem ho hladil. Najednou mi ale zajel dlaní pod tričko a pak se nejistě odtrhl.
"Gee..." vydechl. "Já... děsně se mi líbíš." přiznal s trochu sklopenou hlavou. Chytil jsem ho za bradu a zvedl mu obličej. Lehce jsem ho políbil na rty. "Ale ty mě přece taky.." koukal jsem mu do očí.
"Chci tě.." zašeptal a začal mi znova sahat pod tričko. Bylo mi to příjemný, ale odtrhl jsem se od něj. Zatvářil se nechápavě a já se na něj usmál, aby pochopil, že neudělal nic špatně. Jen prostě teď nechci. Ani ho neznám.
"Promiň, ale nepatřim k těm klukům, ktery můžeš na druhý schůzce vojet."
"Jo, jasně." rychle přikývl. "Já si jen nemohl pomoct."
Dal jsem mu další pusu a lehce jsem ho pohladil po tváři. "Měli bychom jít.." utrousil jsem.
Trvalo nějakou dobu, než jsme byli zase všichni. Seděli jsme na tý samý louce. Já vedle Chrise, ale držel jsem si diskrétní odstup.
"Tak myslim, že vám to je všem jasný." řekl. "Tu soutěž vyhrál tady Gerard!" já měl co dělat, abych se nezačal nahlas tlemit. Po očku jsem ho sledoval a říkal si, jaké to já mám štěstí.
Frank:
Sledoval jsem ho. Celou tu dobu jsem po očku pozoroval Gerarda. Jak se na Chrise usmíval, jak mu jiskřily kukadla, když mu Chris úsměvy oplácel. Kurva, nejradši bych na Chrise skočil a vyškrábal mu ty jeho tmavě hnědé oči. Zaklepal jsem hlavou, abych se zbavil představy, kde ho násilně vraždím. Pak začal mlít o nějaké hře. Cože? To jsme jako na nějakým posraným teplým táboře? Ukázal mi nějaký směr, kterým jsem se měl vydat. Ale nevydal. Ten jeho rozradostněný pohled mi prozradil, že tahle hra je falešná. Poodešel jsem a schoval se za strom. Kousl jsem se do rtu a chvilku počkal. Pak jsem se vydal za Geem. Opatrně jsem sledoval jeho záda. Lehce jsem našlapoval po mechu a každou chvilku uskočil za strom. Bože, chovám se jak idiot. Jak žárlivej idiot.
"Gerarde!" uslyšel jsem najednou Chrisův hlas. Srdce se mi zastavilo a v krku mi naskočil knedlík. Vykoukl jsem zpoza kmenu, který mi skýtal bezpečný úkryt. Mluvili spolu. Rozuměl jsem každému slovu. Vší silou jsem se kousl do jazyka. Nesmím se prozradit, prostě nesmím. Když tu najednou ho přirazil ke stromu. Tentokrát se mi zastavil i dech. Sledoval jsem, jak se Gee nebrání a nechává se olíbávat. Když mu ten idiot zajel rukou pod tričko, vybavil se mi včerejšek. Ani jsem si neuvědomil, že mi po tvářích začaly stékat slzy. Franku! Stává se z tebe ubulená bačkora. Nechtěná, odstrčená, nemilovaná bačkora.
"Chci tě." slyšely moje uši Chrisův hlas. Přinutil jsem svoje oči znova se na tu dvojici zaměřit. Já tě taky chci, Gee...
Moje životní funkce se na okamžik znova rozběhly, když ho Gerard odstrčil. Třeba mu řekne, že nemůže... třeba ke mně opravdu něco cítí. Zoufale jsem zaryl nehty do kůry stromu, stejně jako včera do mě zarýval nehty on.
"Promiň, ale nepatřim k těm klukům, ktery můžeš na druhý schůzce vojet."
Zatřepal jsem hlavou. Cože? Od kdy, prosím tě? Já s tebou ještě žádnou schůzku neměl a... a najednou jsem si uvědomil, že to celé mu Gee říká s pohledem - Příště. Přiště... Příště si to rozdáme. Někdy jindy. Ne tady v lese. Ale jednou. Pak se znova políbili. A já to nevydržel. Bleskurychle jsem se otočil a běžel někam pryč, směrem, kterým jsem se měl předtím vydat. Hajzl! Kretén! "Seš děvka, Gerarde, seš ta největší kurva na světě!" zaječel jsem do ticha lesa, když jsem byl dostatečně daleko. Rukávem jsem si otřel slzy a rozdejchával to. Když jsem se trochu uklidnil alespoň navenek, šel jsem se na určené místo.
"Tak myslim, že vám to je všem jasný." řekl. "Tu soutěž vyhrál tady Gerard!"
Jasně, Chrisi, naprosto.
Ooouuu chudacek Frankie, jsem zvedava co k nemu citi Gee ale je to celi naky zvraceny vsichni v tom hotelu mysli jen na jedno, jen na TO jedno! Dokonce i sluhove XD. A story je to fakt superova.