28. ledna 2009 v 22:29 | Anett
|
Má mě rád, nemá mě rád
Díval se oknem na protější stranu, právě sněžilo. Světlo lampy bylo v ten okamžik tak nějak kouzelné. Vyšel tedy ven před dveře a jen se díval. Přišlo mu to naprosto krásné a ohromující. Dostal chuť s někým tuhle krásu sdílet. Pozvedl tvář k nebesům a nechal si na teplé tváře dopadat vločky sněhu, co skoro okamžitě po doteku s jeho tváří roztály.
Má mě rád, nemá mě rád
Zná ho už pár týdnů, objevil se tu z ničeho nic. Jednu chvíli víte, že tam nikdo nebydlí a ve druhé vychází ze dveří naprosto dokonalá osoba, alespoň podle něho. Zamiloval se do něj hned na první pohled. Věděl, že s ním musí strávit veškerý zbytek dní. Mělo to jeden háček, on nevěděl, že je do něho někdo tajně zamilovaný.
Má mě rád, nemá mě rád
Sledoval ho, den co den. Věděl, kdy chodí do školy, kdy chodí ze školy. Kam chodí na brigádu, kdy se domu vracejí jeho rodiče. Každý večer ze svého pokoje sledoval jeho okno, za každým stínem viděl jeho. Tolikrát si večer představoval, jak ho hladí po vlasech, jak ho laská po rtech. Každým dnem víc a víc jeho posedlost dostávala nové rozměry.
Má mě rád, nemá mě rád
Zůstal v šoku, přivedl si domu chlapce. Vysokého hnědovlasého kluka. Celý zbytek dne zůstal doma a jen tupě zíral ze svého okna na protější dům. Když vyšli k večeru před branku a políbili se, tak mu srdce vynechalo jeden úder. Po zbytek večera seděl na posteli a hystericky plakal. K ránu, když už jen mohl bezmocně štkát, protože veškeré slzy již odplavil čas, vymyslel plán, plán jak být se svým vysněným princem.
Má mě rád, nemá mě rád
Opět začal pozorovat, opět věděl, kdy jde domů ze školy, kdy se vrací jeho rodiče, ovšem teď to nebyl jeho soused, ale sousedův přítel. Na ten večer se připravoval celé dva týdny, stále si opakoval a znovu si předčítal plán, jak se ho zbavit. Ukradl mi ho, ukradl mi ho. Stále mu běželo hlavou. Teď ten den přišel, ten kdy se zbaví člověka, kterého z celého srdce nenáviděl.
Má mě rád, nemá mě rád
Stál u jeho hrobu, právě probíhal pohřeb. Rodiče tam byli pozvaní tak musel jít s nimi. Ale on to nebral jako donucení, chtěl vidět objekt své lásky, své touhy. Stál kousek od něj, plakal. To já tě miluju, já tě učiním šťastným. Šeptal si. Po ukončení obřadu šel za ním, aby se s ním konečně seznámil. Zastihl ho v jeho pokoji, byl ještě krásnější, než jak si ho ve svých snech představoval. Sebral veškerou svou sílu a šel za ním. Málem se z jeho dotyku zbláznil, a když mu řekl konečně své jméno, málem na něj zakřičel: Já vím, já vím! Ale musel se držet.
Má mě rád, nemá mě rád
Probudil se a promnul si oči. Pohlédl vedle sebe. Byl tam, stále tam byl. Někdy si říkal, jestli to není jen sen jen krásný sen ze kterého se musí někdy probudit. Jenže nebyl. Zamiloval se do něho přesně tak, jak ON chtěl. Vše probíhalo podle JEHO plánu. Ovšem občas si vzpomněl na to, jak k tomuto štěstí přišel. Né že by si to vyčítal, ale spíš byl na sebe pyšný, hrdý na to, co dokázal. Jednou u snídaně se už odhodlal. Teď mu to musí říct. Ovšem nečekal, s jakou reakcí se setká. Tohle naplánované neměl. Tohle ne.
Má mě rád, nemá mě rád
Někdo ho popadl za loket. Podíval se do světle modrých očí, chladných očí. Odvedly ho zpět na pokoj. Sedl si do rohu místnosti a začal se kolébat ze strany na stranu. Je to už rok, co tu je zavřený. Prý se pokusil zabít sebe a někoho sobě blízkého. Soud byl velice krátký, rovnou ho poslali na psychiatrii. Jeho přítel si našel někoho jiného, ovšem stále dochází k psychologovi, nikdy se z toho nevzpamatuje.
"Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě rád, MÁ MĚ RÁD!!!" Začal křičet přes celou místnost a začal hlavou mlátit o zeď. Nemocniční zřízenci vběhli ihned do jeho pokoje, aby mu v tom zabránili, byli připravení, nebylo to totiž poprvé.
Má mě rád, nemá mě rád
heeeyyy! to se mi opravdu moc a moc líbilo;)