6. ledna 2009 v 14:25 | Zuzu
|
Tak nevím jestli se Vám tohle bude líbit. Napsala jsem to už před časem když mi bylo fakt mizerně. Jinak jste všichni nějak polevili v komentářích.. koukejte to napravit :-) jinak nic nebude :-)
Bolest prostupuje celé moje tělo. "Proč to vlastně takhle muselo skončit?" Matně jsem si vzpomínal proč jsem tohle vlastně udělal. Vpoměl jsem si na ty krásné oči, ty jiskřivé úžasné oči a hned mi bylo všechno jasné. Jenže jeho jsem nikdy mít nemohl. Nesnášel jsem ho miloval zároveň. Celou dobu si ze mě akorát utahoval. Když už to vypadalo, že bychom mohli být spolu, něco se zvrtlo a prostě to tak nebylo. Teď už jsem to nemohl dále snášet. Byl jsem tak sám, neměl jsem důvod to protahovat. Cítil jsem jak moje tělo slábne. Přivřel jsem oči a snažil se povzbudit tím, že to za chvilku skončí. Nebylo to moc snadné. Ale na bolest jsem byl zvyklý a na daleko větší. Tahle malá rána na ruce není nic proti té, co mám na srdci. Padla na mě únava. Zavřel jsem oči a už neviděl nic než jen temnotu...
...Otevřel jsem oči a zamžoural. Bílé zářivé světlo, mě ale donutilo je opět zavřít. Po chvilce jsem se odvážil je opět otevřít. Všude bylo bílo. Temnota ustoupila. "Tak už jsem umřel?" pomyslel jsem si, ale po chvilce jsem zjistil, že ne tak docela. Začal mnou cloumat zlost. "Kterej hajzl mi nedovolil odejít!" Ležel jsem na zemi. Na měkké zemi. "Kde to jsem?" pomyslel jsem si ale po chvíli jsem pochopil. Ta podlaha nebyla náhoda. Proč jsem to neudělal tak, aby se to povedlo. Po hodině rozhlížení se po bílé místnosti jsem si to uvědomil. Není mi souzeno žít ani umřít. Lehl jsem si na zem a opřel si hlavu o zeď. Připadal jsem si jako bych ležel v posteli. Odevzdal jsem se životu. Nebyl jsem schopný boje a tak jsem jen ležel a ležel. Několikrát jsem slyšel hlasy cizích lidí, ale odmítal jsem jakoukoli komunikaci. Jen jedinkrát jsem se otočil směrem, kterým přicházel mě tolik známý a zbožňovaný hlas. "Proč? Kdybych tě nenašel byl bys teď mrtvý?" Jen jsem se na něj koukal, ale v jeho očích byla pouze lítost, nic jiného. Otočil jsem se zase čelem ke zdi a čekal až odejde. Uplynulo několik dní, měsíců a asi i let. Nevím jak dlouho dobu to trvalo, ale zase jsem cítil stejný pocit jako tehdy. Cítil jsem jak moje tělo slábne. Cítil jsem bolest. Cítil jsem přicházející tmu. Tentokrát jsem věděl, že je konec. Zavřel jsem oči. Moje utrpění skončí do několika minut. Najednou mě prostoupil zvláštní klid. Smrt mě konečně dostihla.
No toho si zaslúži komentár. :) Je to pekné. Síce krátke, ale je to dobré :)