18. prosince 2008 v 9:14 | Zuzu
|
Tak Lavine dokončila svůj příběh tak tady je první díl mého. Ale dopředu upozorňuji, že ode mě nemůžete čekat denně další díl :-D. Ale když budete pěkně komentovat tak mě to třeba donutí s tím trochu pohnout a konečně to dopsat :-) takže The first part:
1.
Gee´s POV
"Gerarde, měl by jste už jít domů, jste v práci 48 hodin! To není dobré pro Vás ani pro pacienty." vyháněla mě doktorka Jonesová. "Ještě zajdu za panem Dreakem a paní Shafieldovou a půjdu slibuji." odpověděl jsem a šel si do kuchyňky nalít šálek kávy. Posadil jsem se na židli a vzal do ruky konvici. Připadala mi v tu chvíli hrozně těžká. Nalil jsem si hrnek po okraj a napil se. "Gerarde běžte domů a už to nebudu opakovat. Nejste tady jediný lékař. Na Vaše pacienty někdo dohlédne! A nechtějte, abych na Vás musela zavolat primáře!" probudila mě Dr. Jonesová. Chvíli jsem nechápal co se děje, ale pak jsem si uvědomil, že jsem v kuchyňce usnul. Byl jsem fakt hrozně přetažený. Sebral jsem se ze židle a namířil do šatny. Převlékání mi přpadalo jako věčnost. Cesta domů mi naštěstí trvala asi dvacet minut. Do postele jsem padnul jako zabitý a téměř okamžitě usnul. Ráno mi zazvonil v šest budík. Připadalo mi, že jsem si lehnul teprve před deseti minutami. Ale nedalo se nic dělat, pacienti jen tak nepočkají. Čekaly mě dvě operace a jinak rutina jako každý den. Celkem rychle mi to uteklo. Jsem moc rád, že všechno za ten den dobře dopadlo. Tedy do té doby než jsem přišel domů. Odemknul jsem dveře a vešel do obýváku. Vykřiknul jsem: "Hej co tady chcete?" vetřelec se očividně taky vyděsil, protože jsem si všimnul jak s sebou cuknul. Otočil se a vyděšeně mi pohlédnul do tváře. "Cože? Dneska jsem se sem nastěhoval. Bydlím tady!" Odpověděl celkem nejistým tónem. "Děláte si srandu? Zavolám policii. Tohle je můj byt! Žiju tady několik let!" zakřičel jsem na něj. "Ta ženská z realitky mi řákala, že tenhle byt je volný. Rodiče předchozího majitele mi ho pronajali prozatím na 3 měsíce. Možná so ho potom odkoupím." Odpověděl, teď už s větším klidem v hlase. "Tak dost zavolám policii. Tenhle byt je můj, jestli nemáte kde bydlet, zkuste sociální péči o dva bloky vedle, ale tady nebudete." naštval jsem se a šel k telefonu. Sáhl jsem na něj, ale stalo se něco, co mě šokovalo. "Hele co to má znamenat? Co jste s tím tady udělal?" křičel jsem na něj. Nechápavě se na mě podíval. Jeho pohled byl možná ještě víc nechápavý než můj, jestli to vůbec bylo možné. "Už jsem Vám řekl, že tu bydlím ode dneška, nic jsem tady s tím nedělal!" odpověděl vystrašeně.
Frankie´s POV
"Ne tenhle se mi taky nelíbí. Potřebuju mít v bytě pořádný gauč a ne tohleto. A navíc ty okna jsou příšerný." odpověděl jsem, když se mě moje realitní agentka zeptala, jaký mám názor na asi patnáctý byt, který jsme navštívili. "Omlouvám se, ale to prostě není to co hledám." řekl jsem když jsme vyšli před dům. Můj pohled utkvěl na papíru, co poletoval po chodníku. Zvedl jsem ho. Byl to inzerát na pronájem bytu s následnou možností odpkoupení. Ten byt byl jen o dva bloky dál. Podle informací, které byly na letáku uvedeny, se mi moc líbil. "Proč jste mě tam ještě nevzala?" zeptal jsem se nechápavě. "Omlouvám se, ještě sme se k nemu nedostali, ale myslím si, že už bude pronajatý." odpověděla mi nejistě. Rozhodně jsem to chtěl alspoň zkusit. Vydali jsme se tam. Na dveřích bylo stále upozornění, že je k pronájmu. "No tak vidíte. Jdeme dovnitř." vybídnul jsem ji a ona přikývla. Na první pohled vypadal, jako běžný byt, ale když jsem zjistil, že to má přístup na střechu a gauč před televizí je to nejpohodlnější, co jsem kdy měl pod zadkem, rozhodl jsem se byt pronajmout. Možnost nastěhování byla okamžitě, což mi maximálně vyhovovalo. Cena sice nebyla nejnižší, ale za tohle to stálo. Další den jsem si objednal stěhováky a dopravil do bytu pár svých krámů. Vybavení v bytu se mi moc líbilo, takže jsem se rozhodnul si většinu ponechat. Večer jsem konečně dokončil úklid obýváku a chodby. Sice to nebyla žádná sranda, ale s výsledkem jsem byl nadmíru spokojený. Kolem osmé jsem ale leknutím málem dostal infarkt. Do bytu se dostal nějakej týpek a začal mi vykládat, že ten byt je jeho. S klidem jsem na něj koukal, protože na stolku za sebou jsem měl nájemní smlouvu, podepsanou od majitelů. Dokonce mi ukázali i výpis z katastru nemovitostí, takže jsem měl jistotu, že se nejedná o žádný podvod. Když na mě chtěl zavolat policii, stalo se něco, z čeho mi zatrnulo. Tohle prostě nebylo možný.
ÓÓÓ...TEĎ SE V TOM SOLIDNĚ ZTRÁCÍM :-D