20. prosince 2008 v 15:52 | Anett, Pawlush
|
Jajpi, fajn fajn, tak ale stejně, ty komenty by být mohly. Když už se tak snažíme.
Ať jsem se rozhlížel kamkoliv, všude jen zbědovaní feťáci, co se už značně dlouhou dobu vznášeli kdekoliv jen ne na zemi. Smál jsem se jim jak šílenec, ale do jejich stavu jsem asi neměl daleko. Ale koho tohle zajímá v už takhle pos*aným dni?
Dopil jsem pivo na dva loky, zmáčkl v ruce kelímek a hodil ho po nějaký dvojici válející se pod oknem. No tááák, kde mám sakra další pivo? Sám pro sebe jsem se škodolibě zasmál a šel si znova dolejt.
Když si to tak vezmu, není tohle na jednu stranu skvělej život? Přes den přetrpím pár hodin ve škole, jsem s Colinem, prodám nějaký to matro a večer jdou starosti a problémy stranou a já jsem volnej. Nemyslím na rodinu a na to, jak mohlo bejt všechno jinak.
Během dalších pár minut, nebo hodin, hele fakt netuším, jsem do sebe nalil ještě nějakej ten chlast, co zbyl různě na dně flašek po lidech, co už odpadli a měl jsem skvělej plán, jak se odeberu k sobě nahoru a udělám si další lajnu.
Tento plán se však těžko uskutečnoval, jelikož moje tělo se akorát podivně pohupovalo, místo toho aby konalo normální kroky. Naštěstí jsem se do podobnýho stavu nedostal poprvé, takže jsem už jakš takš věděl, kdy vychytat tu chvilku, kdy v mozku problikne krátkej moment střízlivosti a já můžu udělat normální krok kupředu.
Nakonec jsem se tak dostal až nahoru k sobě...díky bohu že jsem si nezamykal..nejen pro to,že klíče jsem už dávno vytratil dole mezi tou spoustou odpadků, ale ani bych teď asi nebyl schopnej odemknout. Udělal jsen si na stole něco, co jen zdaleka mohlo připomínat čáru, ale nevadí. Vyhrabal jsem zase brčko a se slastně přivřenejma očima si šňupnul. Já jsem si ten pocit ještě užít chtěl, ale zbytek mé osoby asi ne, vzepřelo se to ve mě a já byl rád že doběhl k oknu, které jsem ovšem stejně nestihl otevřít.
Tma, nesnesitelný zvuky a šum, motající se svět......................auuu sluníčkoooo...to jsem ani včera nezatáhl závěsy, když jsem šel spát? Koukl jsem se k oknu a... ou fuj, no na závěsy jsem asi fakt neměl ani pomyšlení.
Dal jsem se trošku dohromady studenou sprchou a pořádným kafem....Teď už jsem dost dobře chápal, proč u Spikea byla vždycky prázdná lednička.....na jídlo po takovýhle jízdě člověk nemá ani pomyšlení.
"Hele čoveče nemáš něco? potřebovala bych se probrat." uslyšel jsem za sebou vychlastanej dívčí hlas, tak jsem se otočil. Stála tam holka, který mohlo bejt tak sedmnáct nanejvejš. Včera možná byla hezky namalovaná,ale dneska jí po tom zbyly jen černý čmouhy pod očima a na tvářích, což možná bylo dobře, protože jí tolik nebyly vidět kruhy pod očima.
"Holka, seber se a vrať se domu,dokud ještě můžeš." páni ze mě taky někdy vyleze něco chytrýho? "Jdi do hajzlu kreténe" zavrčela a vypotácela se někam pryč. No tak fajn.
Bylo mi fakt na hovno tak jsem si šel lehnout, až po nějaký době mi bylo oznámeno, že spím už den a půl,tak jsem se vypotácel z postele. I moje tělo už si žádalo o trošku jídla,teda spíš o suchej rohlík,co víc bych do sebe dostal?
Udělal jsem pár potřebnejch věcí....takže jsem odházel plechovky od piva stranou aby se dalo v pokojích trošku chodit, vzal jsem si od Spikea nějaký pytlíky a šel jsem do ulic. Teda spíš na svý oblíbený místo. Vždycky se tu našlo tolik zoufalců, kteří si kupovali ředěnej matroš a nepozonali to, že bych se nedopočítal. Smůla byla, že už bylo dost mizerný počasí a to i kšefty vázly, takže jsem se po hodině zase odebral na kafe.
Zíral jsem do hrnku a bezmyšlenkovitě v něm kroužil lžičkou.
"Už jsem si říkal, že sem znova nepřijdeš." usylyšel jsem a zvedl oči. Stál tam ten kluk, co tu na mě minule tak zíral..no dobře ,já na něj taky.
"Čekal si snad na mě nebo co?" zývnul jsem si a popotáhl. "Ale tak jak se to vezme. Měl si asi dost náročnou noc co?" bez zeptání si přisunul k mému stolu židli a sedl si na ní.
"Vono jich bylo víc no." usrkl jsem kafe a prohlížel si ho. No páni. Nažehlený límečky u košile, vlasy zase pečlivě natužený....hned mi bylo jasný z jaký je asi rodiny.
"Hele a co ty tady v takovýhle části města co?" napadla mě najednou otázka a myslím, že byla dost na místě....kluk se ošil, nervozně zamrkal a a pak konečně vypadal, že odpoví.
"Máma tady pracuje v tom centru pro bezďáky víš? no já jí občas pomáhám. Ona je na tohle a různý charity totiž uplně ujetá." konečně jsem zas viděl ten jeho úsměv.
"Jo táák,takže taková dobrá dušička jo?" teď jsem mu pro změnu jeden úsměv daroval já.
Ještě chvíli jsme pili kafe,culili se ale nic netrvá věčně a vypadalo to, že naše setkání se chílí ke konci.
"Chceš někam svézt?" řekl mi před kavárnou a nasadil si sluneční brýle. rozhlídl jsem se po parkovišti a přemejšlej , který auto je asi tak jeho?..to oprejslkaný volvo? no to asi ne....
"Jasný budu rád." jen přikývl a chytil mě za rukáv a táhl dál. No pááni takový fáro to si dělá srandu ne? Tak v takovým sem ještě neseděl. Fakt ne.
takto sa má správne upratovať xD Odhádzať plechovky úplne stačí