close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vampires will never hurt you XII.

31. prosince 2008 v 7:36 | Pája |  Frerard -> Vampires Will Never Hurt You
Gerard

Sakra tohle mi Frankie nemůže dělat. Rozhodl jsem se, že budu dělat naštvaného a budu mít depresi. On si ale klidně napochoduje do mého úkrytu a celí mi to překazí. Jak má bejt člověk naštvanej a nešťastnej, když se na vás usměje Frankie? Navrch toho všeho mi řekl, že mě miluje! Prostě jsem se na něj nedokázal zlobit. Miluju ho. Když mi řekl, že už vymyslel plát, jak bejt spolu trochu mě to znepokojilo. Ovšem hned vzápětí mě pozval k němu domů a všechny moje starosti jsem zapomněl.


Dokonce semnou zůstal celou noc! Jen tak vedle mě ležel a já měl tu čest ho držet v náručí. Hladit ho po vlasech. Cítit, jak dýchá. Tu a tam jsme se políbili. Nic víc ale nebylo. Vlastně bych řekl, že ani jeden z nás nechtěl. Nač spěchat? Když jsme vešli společně ruku v ruce do sklepení, všichni se na nás radostně usmáli. Teda až na Berta. Ten se na nás ani nepodíval.

"Takže už je všechno v pořádku?" Zeptal se s úsměvem Mikey. "Ano, v naprostém pořádku." Odpověděl mu Frankie za mě. Abych vše potvrdil, políbil jsem ho na tvář. To už asi bylo na Berta moc. Bez jediného slova opustil místnost.

"Nevšímejte si ho. Je takovej už od tý doby, co šel Frank za tebou." Prozradil nám Jepha.

"Myslím, že už bychom měli jít domů Alic."

"Já nikam nejdu, zůstanu tady s Mikeym a Petem."

"Cože?" tentokrát jsem to byl já, kdo se tvářil nechápavě.

"Chci tady zůstat s námi Gee. Stejně už je po všem. Úplněk je za pár dní." Vysvětlil za ní Pete.

"Fajn, mě je to jedno." Pokrčil jsem bezmocně rameny. Vyprovodil jsem Frankieho ke dveřím. Už se začalo rozednívat. "Tak se uvidíme večer?" Zeptal se mě s nedočkavostí v hlase.

"Jasně že jo. Už se nemůžu dočkat." Abych ho přesvědčil, dlouho jsem ho políbil. "Už teď se mi stýská." Rozloučil se a zmizel mezi stromy. Nemohl jsem samou nedočkavostí ani usnout. Těšil jsem se jako malej kluk na vánoce. Ani kluci nemohli spát. Pořád jsem se jich na něco ptal a něco po nich chtěl. V osm hodin jsem začal být nervózní.

Alic mi pomohla se nalíčit a udělat něco s vlasy. Horší bylo to, co na sebe. Chtělo to už něco novího. Nakonec mi Mikey půjčil svojí mikinu s vlkem. Tu jsem mu koupil kdysi k vánocům. Nevěděl jsem, že jí ještě má. Kalhoty jsem moc neřešil. Šel jsem ve svejch oblíbenejch černejch. Klici se mi pořád smáli. Prej vypadám jako dámička.

"Gerarde, myslím, že bys mohl jít. Je tma." Přišel mi sdělit Mikey. Sakra, byl jsem nervní jako puberťačka před prvnim rande. Ostatní mě šli jako obvykle vyprovodit. To byl takovej náš rituál. Šel s nima dokonce i Bert. Sice mě nepozdravil, ale byl tam.

"Hele Gee!" Zavolal na mě ještě Jepha. Smál se jako malej.

"V těch kalhotech máš moc pěknej zadek!" Všichni se smáli až z toho brečeli. Z legrace jsem mu poslal vzdušnou pusu. Páni ani nevím kdy to bylo naposled když měli všichni tak dobrou nálada. Skoro celou cestu jsem běžel. Už jsem chtěl být zase s ním.

Když jsem doběhl před jeho dům, musel jsem se nejdřív pořádně vydýchat. Kouknul jsem se na měsíc. Úplněk byl už za necelé tři dny! Jen co jsem zaklepal, tak mi došlo, že jsem mu nic nepřinesl! Přes dveře jsem slyšel cupitání. Když mi Frankie otevřel, začal se strašně smát.

"Co je?" Vůbec jsem nechápal. Smíchy nemohl ani mluvit. Jenom ukazoval na mojí mikinu. Pak jsem to konečně pochopil. Měl úplně tu samou.

"Asi, asi nakupujem ve stejnym obchodě." Vypadlo z něj, když se konečně uklidnil. Pustil mě dovnitř. Vypadalo to, že se pokoušel o úklid, ale nějak jsem to radši nekomentoval.

"Posaď se." Vyzval mě, když jsme došli k němu do pokoje. Byl celej polepenej plakáty Black Flag. To jsem o něm nevěděl, že má rád punk. Chtěl jsem si sednou na postel, ale sedl jsem si na něco zeleného, vypadalo to jako polštářek.

"Opatrně! To je můj Bobánek." Rozkřikl se Frank a vydal se na pomoc zelenému cosi.

"Tvůj kdo?" musel jsem se smát, když jsem uviděl, jak má strach o plyšáka.

"Moje žába! Mám jí od malička." Chichotal se. Miluju to jeho chichotání. "To je roztomilé. Víš Frankie, já… já ti nic nepřinesl." Cítil jsem se trochu hloupě.

"Ale notak, to nejdůležitější si přeci donesl- SEBE!" Sedl si mi na klín a políbil mě.

"Já zase neudělal večeři." Přiznal se mi. "Víš, nikdy jsme se o jídle nebavili a tak jsem nevěděl, co uvařit. No a moje vaření není zrovna nejlepší." Tvářil se jako by právě spáchal nějakej smrtelném hřích.

"To je v pořádku. Stejně nemám hlad." Snažil jsem se ho uklidnit. Pak jsem si vzpomněl na to, proč se tahle schůzka koná.

"Frankie, jakej si vymyslel plán?" Frankie si teď stoupl a trochu znejistěl.

"Hodně jsem o tom přemýšlel, tak pojď semnou. Vyzval mě a vedl mě dolů do sklepa. Byla tam připravená postel. Na zemi bylo několik zapálených svíček. On snad chtěl spáchat společnou sebevraždu! Vůbec se mi to nelíbilo.

"Posaď se na postel a poslouchej mě." Poručil mi. Sedl jsem si teda na postel ale on zůstal stát.

"Vím, že to bude znít divně, ale už jsem se rozhodl. Takže tě prosím, abys to udělal!" Pořád jsem nechápal co po mě chce.

"Co mám udělat Frankie?"

"Kousni mě!" řekl mi Frankie odhodlaně. Chvíli jsem na něj užasle koukal.

"Cože po mě chceš?" Musel mi to vysvětlit. "Chci po tobě, abys mě kousnul. Zní to šíleně, ale přečetl jsem si o tom něco. Když mě jenom kousneš a dáš mi potom napít tvojí krve, stane se ze mě taky upír." To všechno jsem věděl i bez něj. "Frankie, to přece nejde. Já ti nechci ublížit." Věděl jsem, že ho nepřemluvim, ale chtěl jsem to aspoň zkusit.

"Gee, věř mi. Všechno je vymyšlený. Probrali jsme to s Alic a…"

"S Alic? Co s tím má společnýho?" Frank se na chvíli zamyslel. "Chce po Mikeym to samé. Gee já chci být s tebou navždy a opravdově. A Alic chce to samí s Mikeym." Ona bude chtít po bráškovi aby jí kousnul! Proto tam chtěla zůstat.

"Frankie, jseš si jistej?" Upřímně jsem si přál, aby si to rozmyslel. "Jo, jsem." Panebože! Co mám teď dělat? Věděl jsem, že Frankie neustoupí.

"Gee, prosím!" Naléhal na mě. "Dobře, ale co když to nevyjde?"

"Vyjde to, já tomu věřim." Stoupnul jsem si a šel k němu. Jestli měl v tu chvíli strach, dost dobře to zakryl. Otočil jsem ho tváří k posteli a stoupnul si za něho. Zase jsem cítil jeho horkou krev v žilách. Dotknul jsem se rty jeho krku. Zachvěl se.

"Miluju tě Frankie." Řekl jsem mu, snad mu to pomůže uklidnit se. "Já tebe taky Gerarde." Odpověděl ale vzápětí z něj vyšel tlumený výkřik. Moje špičáky projely jeho hebkou kůží. Ochutnal jsem trochu jeho krve, než Frankie omdlel. Každej omdlí. Opatrně jsem ho položil na postel. Vedle postele měl položenou lékárničku. Opravdu myslel na všechno. Něžně jsem mu utřel jeho krev z krku a dvě malý ranky zalepil náplastí. Nevěděl jsem, jak dlouho bude spát. Lehl jsem si vedle něj a slabě usnul.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fallen angel fallen angel | Web | 31. prosince 2008 v 14:57 | Reagovat

ja jsem to čelala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama