close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vampires will never hurt you XI.

31. prosince 2008 v 7:32 | Pája |  Frerard -> Vampires Will Never Hurt You
Frankie

Nechápu co se to semnou děje. Jsem Gerardem úplně posedlej. Miluju ho a nechci o něj přijít. Ta naše malá rozepře se dost podepsala na nás obou. Hlavně na naší komunikace. Tři dny jsem s ním nemluvil. No vlastně jsem nemluvil s nikým. Celé dny jsem spal a celý noci jsem seděl u okna a čekal jestli nezahlídnu tmavou postavu. Nic.

Byl jsem zoufalej. Už je mi jedno co se stane s ostatníma. Záleželo mi jen na nás. Začal jsem vymýšlet plán, jak to udělat, abychom spolu mohli bejt napořád.

"Franku! Prober se!" máma. Otevřel jsem trochu oči. Venku pálilo slunce. "Proč me budíš? Je den, měl bych spát!"

"Je den, máš být vzhůru. Spát máš v noci." Ty její poučný řeči. Nemám na ní náladu. "Frankie, chlapče. Co se stalo? Je v tom nějaké děvče, že?" Ne mami! Je v tom chlapec! To jsem jí ale nemohl říct. Zakroutil jsem hlavou, že ne.

"Dobře, jak myslíš. Musím na pár dní odjet. Nezboříš to tady doufám?" Dělá jako bych byl malej. Políbila mě na čelo. Slyšel jsem jak se za ní zabouchly dveře. Zase jsem upadnul do hlubokého spánku. Byla už tma když mě probudil zvonek u dveří. Chtě nechtě jsem musel vylíst z postele. Je to Alic! Nebyla sama.

"Mikey? Co tady děláš?" Pustil jsem je dovnitř. Sakra, byl tam pěknej bordel. "No s návštěvou jsem fakt nepočítal." Vysvětlil jsem jim původ nepořádku.

"To je v pohodě." Řekla mi Alic a odházela pár věcí ze sedačky, abychom si měli kam sednout.

"Proč jste přišli?" Upřímně jsem o žádný návštěvy nestál. "Kvůli bráchovi, od tý doby co jste se nepohodli s nikým nemluví. Ani semnou ne." Začal Mikey.

"Možná, možná bys ho měl navštívit." Zkusil mi navrhnout Mikey.
"Já nevim, to asi není dobře nápad. Je tam přece Bert. Moc jsme si do oka nepadli." Sakra jasně že jsem chtěl Geeho zase vidět, moct ho zase obejmout. Dívat se do jeho zelených očí.

"Já myslel, že Geeho miluješ? Proč by ses měl zajímat o Berta?" Uhodil na mě Mikey. Musel jsem se zamyslet.Opravdu Gerarda miluju. Chci bejt s ním. Už jsem dokonce vymyslel plán jak to udělat! Kurva! Seru na Berta!

"Fajn, tak jdeme." Nikdy mě nenapadalo, že tenhle opuštěnej barák je útočiště upírskejch zrádců. Mikey nás pustil dovnitř. Dům vypadal, že je prázdnej.

"Schováváme se dole ve sklepě. Jen pro případ, že by nás tu někdo hledal. A je to lepší, když je den nesvítí tam sluníčko." Řekl nám Mikey. Musel si totiž všimnout našeho udiveného výrazu. Alic tady taky ještě nebyla. Zavedl nás ke schodům. Dveře dole vypadali zamčený. Mikey k nim sešel.

"Pojďte dolů, oni vědí, že přijdete semnou." Vyzval nás. Několikrát zaklepal na dveře. Nic. Vzteky do nich kopnul. Konečně se otevřely. Ve dveřích stál menšíš potetovaný kluk. Měl propíchaném ret a trochu delší vlasy.

"Co je?" Zeptal se udiveně Mikeyho. "Klepal jsem, ale asi jste mě neslyšeli." Tvářil se nevině.

"To jsou oni?" Kývnul směrem k nám. Mikey se neobtěžoval s odpovědí. Rozhodně vešel do dveří.

"Tak pojďte, přece nebudete stát celou dobu na schodech!" Zavolal na nás. Dal jsem gentlemansky přednost Alic. Čekal jsem, že uvnitř uvidím strašném nepořádek, po zemi pohozený pytlíčky od krve a tak, ale nic takového. Sklepení bylo velký a měli tam uklizeno. Kluk co nám přišel otevřít se nám představil.

"Já jsem Jepha." Natáhl k nám ruku. Představili jsme se mu. "Tohle je Qinn." Ukázal na vysokého blonďáka co stál vedle něj.

"No a Pete asi znáte a myslím, že Berta taky." Rozhlídnul jsem se po sklepení. Bylo jich nějak málo.

"Myslel jsem, že je vás víc." Podivil jsem se.

"No jo, to bejvalo. Postupně jsme se nějak nepohodli a ostatní se vrátili ke svejm." Promluvil k nám Qinn.

"A to se nebojíte, že řeknou ostatním kde se schováváte?" Dělala si starosti Alic. "Stejně by to bylo jedno. Za pár dní povstane nejvyšší takže už je stejně všechno pryč." Řekl nám Bert. Jeho hlas byl ledový. Nesnášel nás! To bylo vidět hned na první pohled.

"Hele nech toho sejčkování Berte a radši mi řekni, kde je brácha." Okřiknul ho Mikey. "Ten odešel někam do domu. To jeho věčný fňukání kvůli němu se nedalo poslouchat." Oznámil nám uraženě.

"Odešel do domu? A kam?" snažil se z něj Mikey dostat. "Jak to mám kurva vědět? Nejsem jeho chůva." Otočil se a zmizel v zadní místnosti.

"Je v tom pokoji v patře. Jsou to druhý dveře zprava." Odpověděl Pete Mikeymu. "Děkuju, no myslim že tam Frankie trefíš sám. Měl bys za ním jít. Ať neudělá nějakou blbost." Otočil se ke mně Mikey. Neměl jsem čas ani odpovědět. Nechal jsem ostatní za sebou a vyběhl zpět nahoru do domu. Proč je ten barák tak velkej?" Chvíli mi to trvalo, než jsem našel pokoj ve kterym byl Gee zalezlej. Pohled na ten pokoj byl dost rozporu plnej. Byl ohromnej, je v něm uklizeno. Velká postel byla nastlaná. Gerarda jsem pořád ale neviděl.

"Řikal jsem, že chci bejt sám!" Gerard! Jeho hlas se odrážel ve stěnách pokoje. Pak jsem ho konečně uviděl. Vecpal se do mezery mezi postelí a nočním stolkem. Jak se tam může vejít? Jsem o deset cenťáků menší a taky bych měl velký problémy se tam dostat.

"Gee, to jsem já, Frankie." Nevěděl jsem, co bych mu měl říct. Zvedl hlavu a podíval se na mě. Po tvářích mu stékaly potůčky slz. Ach ne Gee. Jen prosím neplač. Rvalo mi to srdce, vidět ho takhle zničeného. Ještě horší bylo to, že jsem věděl, že za to můžu já! "Frankie?" Vyšlo z něj nevěřícně.

"Co tady děláš?" Měl přidušený hlas.

"Gerarde, prosím tě, vylez od tam taď! Udusíš se." Natáhl jsem k němu ruku. Nepřijal ji! "Jdi pryč! Vím, že se mě bojíš. Bude to tak lepší!" řekl potichu. Slzy mu ještě pořád stékaly po tvářích.

"Gee tohle neříkej, už nikdy. Přišel jsem kvůly tobě. Miluji tě. Teď už to vím jistě." Udiveně se na mě podíval.

"V-vážně?" Musel jsem se zachichotat. "Gerarde, už jsem ti to řekl. Miluju tě! Teď prosím věř ty mě." Usmál jsem se na něj. Konečně si otřel uslzený oči a mokré tváře. Pokusil se vstát. Ale nějak mu to nešlo, zaseknul se tam! Pomohl jsem mu ven. Chvíli tam stál. Držel si uctivou vzdálenost ode mne. Zkoumavě si mě prohlížel.

"Já…" začal. "Nic neříkej Gerarde. Vím že patříme k sobě." Přerušil jsem ho. Jenom se smutně ušklíbnul.

"Ale já jsem přeci upír!" řekl potichu.

"Gee, to já přeci vím, nevadí mi to. Miluju tě takovýho, jakej si." Usmál se na mě.

"Opravdu?" Ta jeho nedůvěra mi někdy lezla na nervy. "Ano, opravdu." Obejmul mě tak pevně, že jsem myslel, že mě zadusí.

"Taky tě miluju. Bál jsem se, že tě už nikdy neuvidím." Svěřil se mi. Nervózně se zasmál. Políbil jsem jeho rty, ale nebyly už tak ledové. Byly slané od jeho slz. Ani nedokážu popsat, ten pocit uvnitř mě! Bylo to… bylo to ještě lepší než poprvé. Bylo to opravdové. Z lásky. Když se naše rty oddělily na jeho tváři byl vidět spokojený a šťastný úsměv.

"Gerarde, už jsem všechno vymyslel! Mám plán jak to udělat, abychom mohli spolu být napořád!" ten jsem mu ale nehodlal říci hned.

"Fakt?" Teď by mě zajímalo co si myslí. "Přijď zítra večer. Asi tak v půl desátý ke mně domu." Sdělil jsem mu, jak se mě dostane. Měl strach z rodičů. Ujistil jsem ho, že tam ale nikdo nebude. Nakonec nadšeně souhlasil. Zůstali jsme spolu pokoji dokud Geemu nezazvonil budík oznamující, že za hodinu začne svítat. Celou noc jsme leželi vedle sebe na posteli a pevně objímali jeden druhého.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fallen angel fallen angel | Web | 31. prosince 2008 v 14:30 | Reagovat

to by mě zajimalo co vymyslel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama