Gerard
Mikey už netrpělivě chodil po sklepení. "No ták Gee, dělej." Teď jsem to byl já, kdo zdržoval. Nějak moc jsem si nemohl vybírat co si vezmu na sebe. Asi na popáté jsem se rozhodl pro černý upnutý kalhoty a černou košili. Jepha mi ochotně pomohl s líčením, podlíčil mi oči černě.
Mikey už netrpělivě chodil po sklepení. "No ták Gee, dělej." Teď jsem to byl já, kdo zdržoval. Nějak moc jsem si nemohl vybírat co si vezmu na sebe. Asi na popáté jsem se rozhodl pro černý upnutý kalhoty a černou košili. Jepha mi ochotně pomohl s líčením, podlíčil mi oči černě.
"Teda brácho, vypadáš fakt dobře." Zazubil se Mikey. Když jsem byl konečně připraven k odchodu. Všichni s náma se rozloučili, až na Berta. Ten se mnou od setkání s Frankiem nemluvil.
"Seš nervózní?" Zeptal se mě Mikey když jsme vyšli ven do temné noci.
"Měl bych?" Jasně že jsem, jdu přeci za Frankem!
"No já nevim. Já když jsem měl s Alic první oficiální rande, tak jsem byl nervní."
"Já nejsem nervózní!"
"Tak jo, na to, že ses několikrát převlíknul, půl hodiny si česal vlasy a dokonce si donutil Jephu, aby ti podlíčil oči s tim nemá co dělat?" Dodal Mikey jakoby mimochodem. Už jsem se nemohl dočkat, až uvidím Franka. Neměl jsem ani potuchy, o čem bysme se měli bavit. Vlastně bych řekl, že to bude stejně jedno. Hlavní je, že budu s ním. Mikey mě vedl směrem ke kinu. V téhle části města jsem nikdy nebyl.
Co vím, chodila sem omladina jako je brácha. Já jsem do takovýhle party nikdy nepatřil. Moje parta byla láhev alkoholu a krabička cigaret. Alic s Frankiem už byli na místě. Když nás Alic uviděla zamávala nám a zářivě se usmála. Mikey k ní přistoupil políbil jí. Frankie tam jen stál a koukal do země.
"No mi nějak půjdem." Oznámil nám Mikey. Oba zmizeli v dálce. Frank ještě chvíli jen tak stál na místě. Pak se na mě podíval, usmál se. Chtěl jsem mu něco říct, ale Frankie se ke mně rozeběhl a skočil mi do náruče. Pevně jsem ho obejmul. Byl tak malinkej.
"Ach Frankie." Nevěděl jsem, co bych měl říct. Překvapil mě tím vpadnutím mi do náruče.
"Gee, mě se po tobě tak stejskalo. Myslel jsem, že už to bez tebe nevydržim. Miluju tě Gerarde!" Ty poslední tři slova řekl nahlas a důrazně. To mi vehnalo slzy do očí.
"Já tebe Frankie taky, já tebe taky." Na tohle se nedá nic moc co odpovědět. Pustil jsem Frankieho a ten si stoupnul na špičky a políbil mě. Myslím, že ani nemá cenu popisovat ty pocity, co jsem cítil. Líbal mě nejkrásnější člověk na planetě! Ne, ve vesmíru! Podíval jsem se na něj. Ty jeho velký oči. Miluju je. Ne omyl. Miluju jeho.
"Gee? Ty pláčeš?" Promluvil na mě.
"Cože? Já přece nepláču." Frankie mi ale sáhl něžně na tvář. Slzy! !já, já to nechápu. Nikdy nebrečím." Frank se na mě slaďoučce usmál.
"Gee, za slzy se stydět nemusíš." Díval se na mě tak láskyplně. "Proč mi neřekneš co se stalo?" Rychle jsem si setřel slzy z tváří.
"Ale nic se nestalo, všechno je okay. Víš Frankie, já jsem teď šťastnej!" Zase ten jeho úsměv. Podlamovali se mi z něj kolena.
"To je přeci skvělí ne?" Přikývnul jsem. Je to skvělí.
"No, nepůjdem se projít?" Navrhnul jsem mu. Přišlo mi hloupý tam jen tak stát.
"Tak jo." Vypadal nadšeně. Chvíli jsme jen tak chodili po městě. Frankie mě po chvilce chytil za rudu. Naše prsty se propletly a já cítil, jak se mi v břiše třepotá hejno motýlů. Podíval jsem se na něj trochu nevěřícně.
"No, takhle to přeci dělají ti, co spolu chodí, ne?" Vysvětloval mi. "Jo, to je v pořádku." Abych ho ještě víc ujistil, stiskl jsem mu ruku pevněji a líbnul ho na tvář. Už dlouho jsem se necítil tak uvolněný. Všechny moje pochmurný myšlenky byly pryč. Žil jsem jen pro teď, jen pro Franka. Moc jsme toho spolu nenamluvili, rozuměli jsme si i beze slov. V potemnělých ulicích jsme potkali pár lidí. Dívali se na nás jako bysme byli vyvrhelci pekla. Frankieho to ale nerozházelo. Vždycky se ke mně víc přitisknul nebo mi dal pusu. Cestou nazpět byl Frank trochu víc nervóznější.
"Ehm, lásko?" Jak že mi řekl? Lásko? Kurva, kdybych mohl tak skáču dvacet metrů vysoko.
"Ano broučku?" Opravdu vypadal jako brouček. Ten jeho sladkej metr šedesát tři, kroutící se vlásky, malinkatej nosánek. Všechnu tu krásu podtrhovalo jeho tetování a piercing.
"Myslí někdy na budoucnost?" Ne Frankie, to ne. "Moc ne, proč?" Nechtěl jsem o něj přijít takhle brzo.
"Víš, až povstane ten nejvyšší. Gee… ty si upír." Tvářil se tak nešťastně. Sakra, to já přeci vím kdo jsem!
"Frankie, už jsem ti to řekl že bych ti nikdy neublížil a nedovolím to ani ostatním." Řekl jsem mu, ale on vypadal pořád zoufale.
"Gerarde, úplněk je za deset dní! Pochybuju, že dokážeme nějak zabránit vzkříšení! A i kdyby si dokázal ochránit mě, nedokázal bys dávat dostatečný pozor na sebe!" Už začínal být hysterický.
"Frankie, já…"
"A co když se přidáš na jeho stranu? Co když pak budeš špatnej? Budeš si jen tak běhat po městě a vraždit lidi?! Pokoušeš další svoje kamarády?" Jediný co mě teď napadlo bylo, že bych ho propleskl. To jsem ale nemohl, hlavně jsem mu nechtěl ublížit. Stáli jsme na ulici a já ho nechal ať na mě křičí. Strašně mě to bolelo, poslouchat ty slova co říká. Ale měl pravdu, mě to mohlo být všechno jedno. Byl jsem přeci upír. Vůbec nemusím mít strach. Chytil jsem ho opatrně za ramena a trochu s ním zatřásl.
"Haló Frankie, zlatíčko, prober se! Z čeho máš takovej strach?" Podíval se mi do očí. Takovej pohled jsem na jeho tváři ještě nikdy neviděl. Byl plný zoufalství a beznaděje.
"Já mám strach, že… že o tebe přijdu Gee! Nechci tě ztratit!" Doprdele, už zase brečim!
"Ach Frankie, lásko. Nikdy mě neztratíš. Přísahám." Obejmul jsem ho tak moc pevně, že jsem se bál, jestli jsem ho samou láskou nerozmačkal. Naštěstí jsem cítil jak mi dýchá na krk.
"Hele co se tu děje? Slyšeli jsme Franka křičet." Zase Mikey! On si to vždycky umí tak dobře načasovat. Rozhlídnul jsem se, kde to vlastně jsme. Byli jsme kousek od kina. Mikey s Alic tam už teda byli. Podíval jsem se dolů na ňuňánka. Otíral si oči od slz. Plakal. Nechtěl jsem, aby byl nešťastnej.
"Hej notak, hlavu vzhůru. Co se má stát se stane." Nic lepšího mě nenapadlo. Nevesele se usmál.
"Tak jdete už?" Opravdu jsem měl bráchu rád, ale teď bych mu nejradši zakroutil krkem.
"Jo! Už jdeme." Zavolal jsem na něj zpátky. Frankie se mě chytil kolem pasu. Položil jsem mu svojí ruku kolem ramen. Ten rozdíl deseti cenťáků byl docela znát.
"Hele vy dva, jste se tam hádali?" Zeptal se mě Mikey na zpáteční cestě domů.
"Ne, proč?" Teď jsem se mu opravdu nechtěl svěřovat. Když jsme vešli do sklepa, ostatní kluci už se připravovali ke spánku. Všichni nás uvítali, až na Berta. Ten semnou ještě pořád odmítal mluvit.
ty jo.. někdy to dycky zkazí xD