Gerard
Byl jsem na Berta tak nasranej! Ještě nikdy mě takhle nevytočil. Frankie seděl na lavičce a snad ani nedýchal. Byl chudinka můj malinkém pěkně vylekanej. Z ničeho nic, v tom nelepším se objeví Bert. Kluk, o kterym jsem Frankovi řekl, že jsem ho miloval a že to byl on, kdo mě pokousal. Bert se na mě nakvašeně podíval. Otočil se zády a zmizel v lesíku.
Byl jsem na Berta tak nasranej! Ještě nikdy mě takhle nevytočil. Frankie seděl na lavičce a snad ani nedýchal. Byl chudinka můj malinkém pěkně vylekanej. Z ničeho nic, v tom nelepším se objeví Bert. Kluk, o kterym jsem Frankovi řekl, že jsem ho miloval a že to byl on, kdo mě pokousal. Bert se na mě nakvašeně podíval. Otočil se zády a zmizel v lesíku.
"U-uvidíme se zítra?" Frankie, konečně promluvil. Jeho hlas zněl trochu přidušeně. "Jo, určitě." Usmál jsem se na něj.
"Fajn." Usmál se a dál seděl na lavičce.
"Tady to už není bezpečný. Musíme se scházet jinde." Řekla Alic. Měla pravdu. Byli jsme všichni moc nápadný.
"Máš recht, kde teda?" To byl Mikey. Alic se podívala na Franka. "Já nevím, co třeba u starýho letního kina?" Navrhnul nám.
"A to je kde?" Nevěděl jsem, že máme ve městě letní kino.
"Já vím kde to je." Řekl Mikey. "Tak fajn, zítra v půl jedenáctý." Rozhodl jsem. Mikey s Alic šli taktně pryč.
"Frankie?" Zvedl hlavu a podíval se na mě. "Moc mě to mrzí, to s Bertem." Vstal a šel ke mně, musel si stoupnout na špičky aby mě mohl obejmout kolem krku.
"To je dobrý Gee. Já jsem se jenom pořádně lekl." Potichu se zachichotal. "Čemu se směješ?"
"Je to vtipný. Lekl jsem se upíra a přitom jsem tam s upírem stál." Zase to téma. Teď bych dal cokoli za to, abych nebyl upír.
"Frankie, ještě pořád si to můžeš rozmyslet. Pochopim to." Teď mi opravdu zatrnulo. Vypadalo to, že Frankie opravdu přemýšlí. Díval se do země a nesměle přešlapoval na místě. Pak ale zakroutil hlavou.
"Ne, nerozmyslim si tě. Mám tě rád Gee." Ten vztek co jsem v sobě cítil byl najednou fuč. Zase jsem byl šťastný! Frankie si zase stoupl na špičky a políbil mě. Už to byl jinej polibek, ne jako ten první. Lehce pootevřel ústa a já vklouzl jazykem za jeho rty. Už jsem nemusel hledat jeho jazyk. Našel si mě sám. Asi jsme tam stáli a líbali se pěkně dlouho. Z lesa se po chvíli ozvalo moje jméno.
"Gerarde, pojď už!" Zase Mikey! "Tak já už půjdu. Řekl jsem Frankiemu. Tvářil se docela smutně.
"Notak, uvidíme se přeci zítra." Vzal jsem jeho malou tvář do dlaní a lehce ji nadzvednul. "Jo, zítra." Přikývnul. Mezi tím se vrátila Alicia. Rozloučil jsem se s ní a šel za Mikeym. Šli jsme potichu lesem.
"Gee?" Ozval se Mikey. "Hmm." Dramaticky se odmlčel. To bude zase otázka. To znám.
"Hele si šťastnej?"
"Co-cože?" O co mu zase jde? "No, já jenom, že celou tu dobu co jsme odešli ze hřiště se pořád usmíváš." Podíval jsem se na něho. Tvářil se jako malej andílek.
"Vážně?" Ani jsem se nemusel ptát. "Jo, to ten Frankie, žejo?" Nevěděl jsem, jestli mu to můžu říct, ale byl to můj bráška. Vždycky jsem mu říkal všechno.
"Jo, to ten Frankie. Mikey, já myslím, že ho miluju." Mikey se usmál. "To je dobře Gee, to je dobře. Frank je fajn." On nám dal požehnání? To jsem nečekal. Nikdy se nesmířil s tím, že jsem na kluky a teď tohle.
"Já vím, je fajn ale prosím tě, neříkej to Bertovi!"
hele proč si myslim že Bert už to stejně ví? xD