close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vampires will never hurt you II.

31. prosince 2008 v 7:02 | Pája |  Frerard -> Vampires Will Never Hurt You
Gerard:

Utíkal jsem lesem k našemu úkrytu. Ach bože, jsem tak hladovej! Cítil jsem mladou krev toho kluka ze hřiště, Franka. Proč zrovna já si musim vybrat něco jiného, než je spokojený život upíra? Doběhl jsem k rozlehlému domu, byl potemnělí. Vypadal opuštěný. Zabušil jsem na dveře.



"Kde jsi byl? Už bude svítat. Měl jsem o tebe strach brácho."

"Klid Mikey, jsem tady a jsem v pořádku." Nesnáším když se o mě stará mladší bráška.

"Pusť mě už dovnitř. Svítá." Mikey se podíval na nebe. Opravdu, už začínalo vycházet slunce. Nesnáším úsvit. Šli jsme dolů po schodech do sklepa. Bydlel jsem tam já, Mikey a pár kámošů. Všichni jsme se rozhodli pro jinej styl života než je vysávání krve lidem. Musíme se ukrývat, protože ostatním upírům jsme trnem v oku.

"Vyřídil si jim všechno?" Ohlídnul jsem se. To byl Qinn.

"Jo, řekl jsem mu všechno, co jsi zjistil. Byl tam nějakej novej kluk." Qinn přikývl. Přejel jsem pohledem sklepení. Někdo chyběl.

"Kde je? Kde je Bert?" Zmocňovala se mě panika. Nebyl tady!

"Ještě se nevrátil, šel chytit něco k jídlu. Už je tam dost dlouho." Vysvětloval mi Mikey. "Šel chvíli po tobě. Řikal si, ať nikam nechodíme ve skupinách, ať nejsme nápadní.
Hladovíme Gerarde!!"

Podíval jsem se na Mikeyho i na ostatní. Qinn a Jepha byli na nohou, připraveni zasáhnout. Do ohlušujícího ticha se ozvalo bušení. Bert! Už svítá!

"Za jak dlouho začne den?" Zeptal jsem se Jephy, ten vždycky hlídal čas.

"No… vlastně už začal. To už nemůže stihnout." Ne. Nenechám ho tam. Popadnul jsem dvě deky. Jednu jsem hodil přes sebe. Schody nahoru jsem bral po třech. Nahoře pálilo slunce. Měl jsem pocit jako bych hořel. Bert neustále bušil na dveře. Když jsem otevřel, viděl jsem ho, jak se schovává v poslednim stínu u dveří.

"Vem si tu deku a pojď dolu do sklepa." Cesta dolů se mi zdála být nekonečný. Mikey na nás čekal dole u schodů. Bylo na něm vidět, jak moc si oddechnul, když viděl, že jsme zpátky oba.

"Co tě to napadlo ty debile? Chodit ven tak brzo před úsvitem?" Nechtěl jsem na něj křičet, ale nemohl sem jinak.

"Promiň, byla, byla tam past! Omlouvám se. Nastražili ji tam Noční lovci. Jan tak tak jsem to stihnul zpátky." Omlouval se a odhrnoval si svoje dlouhý, černý vlasy z obličeje.

"Gerarde, máme hlad. Musíme jít ven." Ozval se Bert po docela dlouhý chvíli ticha. Věděl, že mě přemluví. Vždycky, jakoby sme rozhodovali o jejich životech.

"Dobrá, v noci půjdeme ven. Ale ne na dlouho, je to nebezpečný. A teď mnohem víc než předtím." Sakra, byl jsem unaveném. Usnul jsem ani nevim jak.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fallen angel fallen angel | Web | 31. prosince 2008 v 13:40 | Reagovat

uáá to je tak napinavý xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama