close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vampires will never hurt you I.

31. prosince 2008 v 7:00 | Pája |  Frerard -> Vampires Will Never Hurt You
Frankie:

Neznám snad nikoho, kdo by šel dobrovolně ve tři ráno na dětské hřiště. Dřív možná jo, ale v téhle době bylo nebezpečné vycházet ven, už chvíli po soumraku, natož takhle pozdě v noci. Bohužel jsem nováček a jako začátečník musím splnit nějaký úkol. To je hlavní podmínka Nočních lovců. Měl jsem se sejít ve tři čtvrtě na tři s našim informátorem.

Nevěděl jsem, kdo to je, ani jak vypadá. Byl to zrádce vlastního rodu. Už je to dlouho, co jsem se houpal na houpačkách. Vlastně od té doby, co jsem složil přísahu. Dřív mě ve škole nikdo nebral. Spíš měl ze mě každej srandu. Jsem mrňavej a tak se to snažim dohánět tetováním a piercingama. Když se i ale naskytla příležitost dát se k Nočním lovcům, s nadšením jsem jí přijal.

Čekal jsem, že složení zkoušek bude spočívat v tom, že budu muset jít o půlnoci na hřbitov nebo tak něco. Oni ale zkoušely jak rychle běhám, jaký mám postřehy nebo to, jak jsem obratnej. Neměl jsem ani páru, k čemu by mi to mělo bejt. Poznal jsem to hned při prvním lovu. To jsme šli do toho opuštěného skladiště za městem. Bylo to fakt dost krvavý. Hodně jich uteklo ale jeden z NICH mě z ničeho nic chytil! Bál jsem se, pak ale jsem v sobě ucítil nějakou záhadnou sílu. V kapse jsem nahmatal kolík a zapíchl mu ho do srdce. Páni, to byl můj první zabitej upír.

Teď mě čeká první schůzka s ním. Neřekli mi ani, jak se jmenuje, nejspíš to nevědí ani oni sami. Co to bylo? Něco se hnulo v křoví! Všechny smysly byly v pohotovosti. Neměl jsem strach. V kapse byl připravený kolík a na krku křížek. Fajn, musím se uklidnit a prohledat to křoví. Co se tam kurva pořád hejbe? Skoro jsem nedýchal, když jsem rozhrnoval větvičky. Kočka!

"Máš strach z koček?" Ozvalo se za mými zády. Dětský kolotoč zavrzal. Fakt jsem se lekl, když jsem ho spatřil. Byl celej v černym. Bledej jako kdyby byl už roky po smrti. Oči si zvýraznil černou tužkou. Má delší, černý rozcuchaný vlasy, padaly mu do očí. Je docela vysoký, ale na rozdíl od ostatních, nebyl tak vyhublej.

"Lekl ses?" Jeho hlas se rozléhal v tichu. Kde se tady vzal? Neslyšel jsem ho přicházet.

"A-ano, jo docela jsem se lekl." Myslím, že by se lekl každej, kdyby se za nim vynořil upír.

"Ty jsi ten informátor? Jdeš pozdě!" Jeho společnost mi nebyla příjemná. Pomalu šel ke mně. Když vstoupil do světla pouliční lampy, viděl jsem mu do tváře. Jeho zelené oči se na mě hloubavě dívali. Vypadali jako oči dravé šelmy, která číhá na svou oběť. Teď jsem měl docela strach.

"Tebe neznám, jseš novej? Jak se jmenuješ?" Upíral na mě svoje dravé oči. Hlasitě jsem polknul.

"Ehm Frank."

"Jenom Frank? Nic víc?" Proč je tak zvědavej? Nevěděl jsem, co bych mu měl říct a co ne. Na tohle jsem neměl výcvik.

"Frank Iero. Chceš, chceš vědět i to, kde bydlim?" No to jsem asi trochu přehnal. Díval se na mě jako kdyby se na mě chtěl vrhnout.

"Ne to je dobrý. Jméno mi stačí." Usmál se a já viděl ty jeho špičáky. Vypadaly hrozivě.

"A jak se jmenuješ ty? Nikdo mi to neřekl." Zase ten úsměv. Už jsem se tolik nebál.

"To bude asi tim, že to nikdo neví. Nikomu jsem to neřekl." Asi chce být inkognito, aby ostatní upíři nemohli zjistit, kdo vynáší.

"Tak řekl bys mi tu informaci, na kterou tady čekám?" Začínal jsem bejt netrpělivej.

"Dobře. Nic přesného nevim. Ostatní něco chystají, mělo by to být o dalším úplňku. Podle naší knihy se jednou za 300 let můžeme pokusit vzkřísit nejvyššího a tím získat naši ztracenou nadvládu nad vámi." Znělo to docela děsivě.

"Hmm a to je všechno? Nic víc mi neřekneš? Kdy je další úplněk? Kdo je ten nejvyšší? A co by to znamenalo?" Byl jsem fakt dost zvědavej. Zase ten jeho děsivej úsměv. Jeho špičáky mě fascinovaly. A nikdy jsem neviděl tak zelený oči.

"Úplněk je pozítří, takže od tohohle za měsíc, moc času nemáte. Nejvyšší se jmenuje Jáhel, je to první upír." Chladnokrevně se usmál.

" Pro vás to znamená velkej problém. Teď to budete vy, kdo bude loven a my budeme lovci." Vůbec se mi to nelíbilo a už vůbec se mi nelíbilo to, že tu stojím s jedním z nich. Z ničeho nic, se přesunul za moje záda. Přejel Švejka ledovejma rukama po mém krku. Zachvěl jsem se.

"Jseš tak mladý. Mám rád mladou krev." To už bylo moc. Informátor, neinformátor našel jsem v kapse kolík a chtěl ho použít, ale chytil mě za ruku.

"Ale, ale. Myslel jsem, že jsem s vámi uzavřel mír. Ty mi moc nevěříš co?" Šel z něj strach.

"Já, no, si upír." Pustil mě a popošel o pár kroků odemne. Najednou se uklonil.

"Gerard" nechápal jsem. Podíval se na mě a pochopil, že nerozumim.

"Jmenuji se Gerard." Srdce jsem měl až v kalhotech a bilo jako o závod.

"No já, já jsem se ti představoval." Nevěděl jsem, co bych měl říkat.

" Já vím. Tak Franku, jsi jedinej kdo ví, jak se jmenuju, tak doufám, že to nikomu neřekneš. Já ti důvěřuju, tak důvěřuj i ty mě. Rád jsem tě poznal."

"Počkej! A kdy nám dáš další informace? Vždyť úplněk je už za měsíc!" V mim hlase musela bejt slyšet panika.

"Neboj, ozvu se vám. Zatím nashledanou Franku." Otočil se a zmizel ve tmě. Co to sakra mělo znamenat? To byl můj první rozhovor s upírem. S Gerardem. Bylo to zvláštní. Už jsem z něj neměl strach. Řekl mi jak se jmenuje. Nikdo jinej to nevěděl. Začal jsem mít strach z toho, co mi Gerard řekl. Znovu vzkříšení. Povstání nejvyššího. Lov lidí. Bylo to jako zlej sen.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 sveetwampire sveetwampire | 31. prosince 2008 v 13:35 | Reagovat

aah..páji přiběhy se vrátili!!!!!!

2 fallen angel fallen angel | Web | 31. prosince 2008 v 13:38 | Reagovat

uáá začíná to fakt dobře

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama