close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

MY WAR

31. prosince 2008 v 10:30 | Payinna |  Frikey -> My war
Vypráví jen Mikey.



Někdo klepe na dveře pokoje. "Pojď' dál." vyzval sem osobu, která stála za dveřmi. "Páni, sluší ti to Mikey." pochválil mě Frankie.



"Dík tobě taky." usmál jsem se na něj. Přišel ke mě a políbil mě. Proč mi tenhle polibek připadá jiný? Jako by měl být poslední. Jenže v týhle době je skoro všechno poslední. Každý vaše ráno může být poslední. Ani si nepamatuju, jak jsem se sem dostal. Vím, že s tím nápadem přišel Gerard, můj brácha. Válka nám vzala skoro všechno, kromě jednoho druhému. Ale mě válka přece jenom něco dala. Dala mi Frankieho.

Nebýt tohohle špatného období nikdy by jsme se nepotkali. Miluji Franka od prvního okamžiku. Potkali jsme se tady v kasárnách. Byl to takový zvláštní okamžik. Podívali jsme se jeden druhému do očí. Láska na první pohled. Už jsme tady spolu asi rok a půl. Přesně to nevím. Tady dny nic neznamenají. Frankie se ode mě odtáhl.


"Miluju Tě Mikey." řekl mi. "Já tebe taky Frankie." přitulil se ke mě. Pevně jsem ho objal. Ach Frankie. Nechci tě ztratit. Jenže kdo ví, co bude pozítří. Máme jít na bojiště. Frankie s toho má strach. Naštěstí budeme spolu. A bude na nás dávat pozor Gerard. Je máš nadřízený. Vůdce.

"Asi by jsme měli jít dolů k ostatním." podíval se na mě Frankie. Naposledy jsme se políbili a vyšli na chodbu. Byl tam pořádný humbuk. Ostatní kluci běhali z pokoje do pokoje a upravovali se. Měli jsme v kulturním sále menší večírek. Dole u schodů na nás čekal Gerard.

"Je tam spousta pěkných sestřiček." informoval nás. Vždycky to byl proutník. "Jenže vás asi sestřičky moc nezajímaj co?" zeptal se nás trochu zklamaně. Věděl o nás dvou. Že se milujeme. Vešli jsme do sálu. Bylo to tady nějaký jiný. Upravený. Kapela už hrála nějakou pomalou melodii. Parket byl plný ploužících se páru. Došli jsme k baru a pili jako by to mělo být to poslední co kdy pozřeme. A co když je to poslední? Každý z nás může zítra odpoledne padnout v bitvě.

Ležel sem u mě v posteli. V náručí jsem svíral Frankieho, který mi vrážel svůj jazyk do krku. Nic nám nechybí. Líbal mě tak něžně. Jako ještě nikdy předtím. Hladil jsem ho po jeho krátkých hnědých vlasech. Cítil jsem jeho dech na svém krku. Panebože proč pláču? Nechci aby to skončilo. Z čeho mám strach? Co když se stane něco Frankovi. "Mikey proč pláčeš?" všimnul si mých slz. "Protože jsem šťastný. Jsem šťastný, protože mám tebe." odpověděl jsem mu. Zase mě líbal. Vždycky jsem věděl, že máš vztah je jiný než mají mezi sebou ostatní vojáci. Mi dva se opravdu milujeme!!!

Sedím v lodi a čekám na rozkaz. Na Gerardův rozkaz. Frankie je vedle mě. Klepe se strachy. Chci ho obejmout, ale nemůžu. Nemůžu se pohnout. Taky mám strach. Strach z toho, co přijde až dostaneme rozkaz k vylodění. Loď naráží na mělčinu. Frankie naposledy políbí svůj růženec. "Ted'!!!!!!!" zařval Gerard. Vyskakuji z lodi. Všude kolem mě je voda. Ledová. Někdo vedle mě padá. Frankie?! Ne, ten je přede mnou. Rozhlížím se kolem. Je tu spousta mrtvých. Vojáci kolem mě padají do mokrého písku, který je nasáklí krví. Krví vojáků. Schováváme se s Frankiem za kříž. Pozoruji dění kolem mě. Je to strašný pohled. Mám strach. Frankie se zvedne a běží do úkrytu k Gerardovi. Jenže já se nemůžu pohnout. Palba je moc silná. "Mikey poběž!! Ted'!!!!" volá na mě Frankie. Zmateně se rozhlížím kolem. Zdá se, že palba ustala. Sebral jsem poslední zbytek odvahy a rozeběhl se k Frankovi a Gerardovi.

Prudká bolest mě sráží na kolena. Sahám si na místo bolesti. Tečou z ní potoky krve. Padám k zemi s hlasitým výkřikem plným bolesti. Cítím tlak na ráně. Podívám se nahoru. Někdo se nade mnou sklání. Červený kříž. Zdravotník. Snaží se zbytečně. Já už to mám spočítaný. I přes ohlušující rámus bitvy slyším křičet Gerarda.

"Mikey!!! Mikey!! Pusťte mě!!" nepustili ho. Sbohem bráško, mám tě rád. Naposledy zvednu oči k nebi. Nade mnou se sklání velké hnědé oči plné slz a utrpení. Frankie.


"Mikey, lásko. Přeci to nevzdáš!! Nesmíš mě tady nechat!!" prosí mě. Slzy mi stékají z očí a vpíjí se do písku.


"Mikey!! No tak Mikey! Miluji Tě!!" volal na mě Frankie. Jeho hlas jsem ale slyšel jako by zdálky. "Taky Tě miluji Frankie.." odpovídám mu. Naposledy se podívám do těch jeho velkých očí, který tak moc miluju. To bylo to jediné co mi válka dala. Frankieho. Pomalu zavírám oči. Vidím Gerarda jak spolu hrajeme fotbal. Frankieho jak mi říká, že mě miluju a přitom se zářivě usmívá. A pak už je jen tma. Nic už mě nebolí. Pomalu padám do tmy. Sbohem Frankie......

THE END

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sveetwampire sveetwampire | 31. prosince 2008 v 15:21 | Reagovat

the ghost of you...že??...jiinak je to strašně hezky napsaný

2 fallen angel fallen angel | Web | 31. prosince 2008 v 17:16 | Reagovat

uáá etě že sem to the ghost of you neměla puštěný to bych zas bulela..

3 Honey Honey | Web | 11. ledna 2009 v 0:40 | Reagovat

dobry

4 petí petí | Web | 15. ledna 2009 v 21:08 | Reagovat

crying.....

5 Frerkey Frerkey | 30. srpna 2010 v 9:41 | Reagovat

Frerard Frikey i Waycest mě dokážou dycky rozbrečet..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama