2. kapitola
O tom, že to byl Way, koho sem našel na hajzlech, věděla druhej den celé škola. Jak to zjistily? Asi jim to řek Mikey. Dneska nemám na
nikoho náladu. Ani na Marcy. Pořád za mnou leze. Kráva. Já ale pořád musim myslet na toho Gerarda. Co se mu stalo, že se předávkoval?
O přestávce sem zašel na záchod. Na ten záchod, kde sem našel Waye. Vypadalo to tady úplně normálně. Dveře poslední kabinky byly
zavřený. Nebyly tady žádný stopy po včerejšim incidentu. Sednul sem si ke zdi, naproti kabince, ve které sem ho našel. Chvíli sem tam
jen tak seděl a koukal. Dveře na hajzly se otevřely a v nich stál Way junior.
"Konečně sem tě našel. Hledám tě skoro celaj den." řek mi hned ve dveřích.
"Mě a proč?" zeptal sem se ho nechápavě. Mikey za sebou zavřel dveře a sednul si vedle mě.
"Jo tebe. To tys tady našel Gerarda, když si chtěl dát zlatou?" zeptal se mě, ale jeho hlas nezněl moc přátelsky.
"Jo to sem byl já. On si chtěl dát zlatou?" divil sem se. Mikey se zamyslel. Nakonec se usmál, ale nevesele.
"Jo chtěl. Vlastně se mu ani nedivim. Bejt na jeho místě taky bych si dal. No co. Když se mu to nepovedlo včera, udělá to jindy." shrnul to
"Konečně sem tě našel. Hledám tě skoro celaj den." řek mi hned ve dveřích.
"Mě a proč?" zeptal sem se ho nechápavě. Mikey za sebou zavřel dveře a sednul si vedle mě.
"Jo tebe. To tys tady našel Gerarda, když si chtěl dát zlatou?" zeptal se mě, ale jeho hlas nezněl moc přátelsky.
"Jo to sem byl já. On si chtěl dát zlatou?" divil sem se. Mikey se zamyslel. Nakonec se usmál, ale nevesele.
"Jo chtěl. Vlastně se mu ani nedivim. Bejt na jeho místě taky bych si dal. No co. Když se mu to nepovedlo včera, udělá to jindy." shrnul to
Mikey.
"Jak nepovedlo? Jak jindy?" už sem to přestal chápat. Na tohle můj mozek nestačí.
"Je to psychopat! Ty si ho našel. Překazil mu to. No ale jak ho znám tak to určitě zkusí znova. Nebylo by to poprvý. Stejně se mu to
"Jak nepovedlo? Jak jindy?" už sem to přestal chápat. Na tohle můj mozek nestačí.
"Je to psychopat! Ty si ho našel. Překazil mu to. No ale jak ho znám tak to určitě zkusí znova. Nebylo by to poprvý. Stejně se mu to
jednou povede." sakra ten je ale pravdomluvnej.
"Aha no...já ted' nevim co bych měl řict." přiznal sem se mu. Mikey se na mě podíval dost zvláštnim pohledem.
"Hele Franku, jestli to někomu řekneš tak si to s tebou vyřídim, jasný?" on mi vyhrožuje? Co si o sobě myslí?
"Jo jasně, chápu." nechci si znepřátelit dalšího z klanu Wayů. Mikey se zvednul a odešel. Zůstal sem ještě chvíli na záchodech. Co bude
"Aha no...já ted' nevim co bych měl řict." přiznal sem se mu. Mikey se na mě podíval dost zvláštnim pohledem.
"Hele Franku, jestli to někomu řekneš tak si to s tebou vyřídim, jasný?" on mi vyhrožuje? Co si o sobě myslí?
"Jo jasně, chápu." nechci si znepřátelit dalšího z klanu Wayů. Mikey se zvednul a odešel. Zůstal sem ještě chvíli na záchodech. Co bude
dneska dělat? Docela rád bych zase viděl Gerarda.
Škola se děsně vlekla. Už aby byl konec. Ve dvě hodiny konečně zazvonilo. Vyběh sem ze školy a utíkal do nemocnice.
"Do-dobrý den." kurva sem nějakej zadejchanej. "Já jdu navštívit Gerarda Waye." řek sem sestřičce.
"Ach tak to máte smůlu pan Way už tady není." jak není? Ježiši doufám, že se mu nic nestalo!!
"Stalo se mu snad něco?"
"Ne dneska sme ho pustily." odpověděla mi.
"Pustily? Myslel sem, že si ho tady necháte dýl." sestřička se zamračila.
"Podepsal propustku. Nemůžeme ho tady držet násilím." sdělila mi. Ani sem jí nepoděkoval a odešel sem. Sakra kdybych věděl, kde bydlí?
Naštěstí sem šel kolem telefoní budky. Podíval sem se do seznamu. V celym Belleville je jen jedna rodina Wayů. Proč ale musí bydlet na
druhym konci města? Cesta mi trvalo neuvěřitelně dlouho. No možná to bude tím, že sem se děsně loudal. Opravdu tam chci jít? Přece už
mě jednou vyhodil. A co mu asi tak řeknu? Otočil sem se a šel zpátky. Ale no tak Franku! Seš snad kurva chlap, ne? Tak se podle toho
chovej. Změnil sem směr a nakonec se vydal navštívit Gerarda.
Sakra bydlej v tý nejhorší čtvrti v celym městě! Ani se nedim, že Gerad fetuje a kdo ví co ještě. Našel sem jejich dům. Vypadal líp, než
sem si ho představoval. Zaklapal sem. Přišla mi otevřít starší blond'atá paní.
"Potřebuješ něco?" projistotu sem se podíval na jmenovku na vdeřích. Sem tady správně.
"Dobrý den. Já sem přišel navštívit Gerarda." pověděl sem jí s úsměvem. Ten na ní ale nepůsobil.
"A proč?" nějak mi nedůvěřovala.
"No sem jeho kamarád. Byl sem za nim v nemocnici. Tam mi ale řekly, že už je doma. " paní Wayová se na mě ale díval dost podezíravě.
"Za mym synem sem nechodí žádní kamarádi. Nesplet ses? Nehledáš Mikeyho?" ježiši proč se tak vyptává?
"ne! Určitě hledám Gerarda! Můžu za ním?" přestal sem bejt trpělivej. Ta ženská mě sjela divnym pohledem, jako předtim Mikey, ale
"Potřebuješ něco?" projistotu sem se podíval na jmenovku na vdeřích. Sem tady správně.
"Dobrý den. Já sem přišel navštívit Gerarda." pověděl sem jí s úsměvem. Ten na ní ale nepůsobil.
"A proč?" nějak mi nedůvěřovala.
"No sem jeho kamarád. Byl sem za nim v nemocnici. Tam mi ale řekly, že už je doma. " paní Wayová se na mě ale díval dost podezíravě.
"Za mym synem sem nechodí žádní kamarádi. Nesplet ses? Nehledáš Mikeyho?" ježiši proč se tak vyptává?
"ne! Určitě hledám Gerarda! Můžu za ním?" přestal sem bejt trpělivej. Ta ženská mě sjela divnym pohledem, jako předtim Mikey, ale
pustila mě dovnitř. Kurva maj tady nějak tmavo.
"Musíš nahoru. Druhý dveře v pravo." řekla mi a odešla někam do domu. Ten jaho pokoj nebylo zas tak těžký najít. Černý dveře. To musí
"Musíš nahoru. Druhý dveře v pravo." řekla mi a odešla někam do domu. Ten jaho pokoj nebylo zas tak těžký najít. Černý dveře. To musí
bejt tady. Zaklepal sem na dveře.
"Pojd' dál mami." ozvalo se tlumeně přes dveře. No nejsem jeho máma, ale mám jít dál. Vešel sem do pokje.Neskytl se mi docela zvláštní
"Pojd' dál mami." ozvalo se tlumeně přes dveře. No nejsem jeho máma, ale mám jít dál. Vešel sem do pokje.Neskytl se mi docela zvláštní
pohled. Pokoj byl celej zahalenej do temnoty. Jen na posteli svítila bledá tvář. Gerard. Vypadá ještě hůř než včera. Byl celej zpocenej a
docela dost se klepal. Asi má abst'ák. Otočil hlavu směrem ke mě.
"Ty-ty nejsi moje máma...!" řekl mi nenávistně.
"Jo to nejsem..."
"Tak co tady kurva zase děláš?" přerušil mě.
"Já nevim. Byl sem za tebou v nemocnici, ale tam mi řekly, že si doma." začal sem.
"Proč? Proč mě nenecháš na pokoji?" správná otázka. Proč za nim pořád lezu?
"No...nevim. Hele chtěl bych se ti omluvit." Gerard povytáhnul obočí.
"Omluvit?" nechápe. A já vlastně taky ne.
"Jo omluvit za to jek sem se k tobě choval. Omlouvám se."řek sem mu. Gerard se na mě chvíli koukal. Pak řek něco, co sem nečekal.
"Ty-ty nejsi moje máma...!" řekl mi nenávistně.
"Jo to nejsem..."
"Tak co tady kurva zase děláš?" přerušil mě.
"Já nevim. Byl sem za tebou v nemocnici, ale tam mi řekly, že si doma." začal sem.
"Proč? Proč mě nenecháš na pokoji?" správná otázka. Proč za nim pořád lezu?
"No...nevim. Hele chtěl bych se ti omluvit." Gerard povytáhnul obočí.
"Omluvit?" nechápe. A já vlastně taky ne.
"Jo omluvit za to jek sem se k tobě choval. Omlouvám se."řek sem mu. Gerard se na mě chvíli koukal. Pak řek něco, co sem nečekal.
"Posad' se, sem na postel." to sem zase nechápal já.
"Cože?" Gerard se pokusil o úsměv. Byl to ale jen ušklebek plný bolesti.
"Se-sedni si ke...ke mě. prosím." když jinak nedá. Přešel sem pokoj a sednul si k napostel. Ale držel sem si od něj uctivou vzdálenost.
"Cože?" Gerard se pokusil o úsměv. Byl to ale jen ušklebek plný bolesti.
"Se-sedni si ke...ke mě. prosím." když jinak nedá. Přešel sem pokoj a sednul si k napostel. Ale držel sem si od něj uctivou vzdálenost.
"Proč si mi výdycky ubližoval?" zeptal se mě. Řek bych, že se jeho oči zalili trochu slzami.
"Jak...jak to myslíš?" ty slzy se mi nezdály.
"Vždycky se mi jen posmíváš. Urážíš mě!!" pocítil sem snad poprvý bodnutí lítosti. Cejtim se hloupě.
"Ehww no vždycky si mi přišel takovej divnej. Nikdy sem nevěděl co si mám o tobě myslet." Gerard se mi celou dobu díval do očí.
"aha. No taky si mi nikdy nepřišel zrovna normální. Seš zbohatlický dítě. Dítě štěstěny narozdíl ode mě. Vždycky si měl a budeš mít
"Jak...jak to myslíš?" ty slzy se mi nezdály.
"Vždycky se mi jen posmíváš. Urážíš mě!!" pocítil sem snad poprvý bodnutí lítosti. Cejtim se hloupě.
"Ehww no vždycky si mi přišel takovej divnej. Nikdy sem nevěděl co si mám o tobě myslet." Gerard se mi celou dobu díval do očí.
"aha. No taky si mi nikdy nepřišel zrovna normální. Seš zbohatlický dítě. Dítě štěstěny narozdíl ode mě. Vždycky si měl a budeš mít
všechno!" páni koukám, že tu pravdomluvnost maj v rodině. Jenže něco na tom bylo. Mám všechno na co si vzpomenu.
"Já ...no nevim co bych měl ted' říct." přiznal sem se. Cejtim se fakt dost trapně. Gerard se opatrně nadzvednul a opřel se o lokty. Hned
"Já ...no nevim co bych měl ted' říct." přiznal sem se. Cejtim se fakt dost trapně. Gerard se opatrně nadzvednul a opřel se o lokty. Hned
však zase padnul zpět do postele. Tvář se mu zkřivila bolestí.
"Si v pohodě?" zeptal sem se ho vylekaně. Vůbec sem nevěděl, co se mu stalo.
"Jo...vl..vlastně ne. Já, hele mu-mužu tě o něco poprosit? O laskavost?" zeptal se mě a přitom se začal dost červenat.
"Jasně že můžeš."měl sem pocit, že bych tím mohl nějak odčinit to svoje chování k němu.
"Támhle v šu-šuplíku mám krabičku. Sou v ní nějaký peníze."došel sem ke stolku a šuplíku našel krabičku. "Vem si je všechny a dojdi mi
"Si v pohodě?" zeptal sem se ho vylekaně. Vůbec sem nevěděl, co se mu stalo.
"Jo...vl..vlastně ne. Já, hele mu-mužu tě o něco poprosit? O laskavost?" zeptal se mě a přitom se začal dost červenat.
"Jasně že můžeš."měl sem pocit, že bych tím mohl nějak odčinit to svoje chování k němu.
"Támhle v šu-šuplíku mám krabičku. Sou v ní nějaký peníze."došel sem ke stolku a šuplíku našel krabičku. "Vem si je všechny a dojdi mi
koupit nějakej fet, prosím." ježiši co to po mě chce?
"A..ale já nevim kde." Gerard se snámahou natáhnul k nočnímu stoklu a na papírek mi napsal nějakou adresu.
"Řekni mu, že je to pro mě. Že mu zbytek peněz dám až budu mít." přikývnul sem jako že rozumim. Všel sem z domu Wayů.
"A..ale já nevim kde." Gerard se snámahou natáhnul k nočnímu stoklu a na papírek mi napsal nějakou adresu.
"Řekni mu, že je to pro mě. Že mu zbytek peněz dám až budu mít." přikývnul sem jako že rozumim. Všel sem z domu Wayů.
"Ty-ty nejsi moje máma...!"
nwm proč ae mám z toho výtlem xDxD