6. kapitola
Sakra co to může bejt, že s tim dělá takový tajnosti? Co když vyloupil banku? Nebo ještě něco horšího?
"Copak si nějakej vrah co je na útěku?" pokusil sem se o vtípek. On se ale zatvářil trochu nervózně.
"Frankie?" promluvil sem na něj. "Gee já....sem na útěku." hlesl potichu. Sednul si na sedačku a já naproti němu do křesla.
"No a....zabil si někoho?" snažil sem se tuhle situaci ulehčit. Frank se trošičku usmál.
"Ne, nezabil." spadl mi docela kámen ze srdce.
"A mohl bys mi to konečně vysvětlit?" zeptal sem se ho.
"Emmm tak jo. No říkal sem ti jak to semnou je. Máma mrtvá. Otec zavřenej. No a dětska jako já se povětšinou dostanou nakonec do děcáku." na chvíli se odmlčel. Nic sem neříkal. Jen sem čekal co z něj vypadne dál.
"Takže v děcáku máš dost velkou možnost, že se dostaneš do pěstounský péče. Pro každého je to prej to nejlepší co ho může potkat. No já měl nejspíš smůlu. Ta rodina byla děsná. Neměli vlastní děti. Mě si vzali jen proto, že za mě dostával peníze. Dělal sem jim doma služku. Ten chlap mě bil. Ta ženská jen seděla doma na prdeli a já dělal všechno za ní. Tak sem utek. Vrátil sem se do domova, ale tam to nebylo zrovna lepší. Tak sem odešel i odtamtud'." převyprávěl mi svůj příběh.
I když bych řek, že je hodně zkrácenej.
"No a co to znamená?" přece jen sem to trochu nechápal.
"Sem pohřešovanej!!! A tim, že mě tady necháváš, mi napomáháš k útěku. Kdyby mě tady našli, zavřeli by tě!!!" řek mi docela hystericky. No to je asi pěknej průser. Kurva!! To sem ted' něco jako jeho únosce?
"A co chceš dělat?" zeptal sem se ho. Zamyslel se. "Původně sem chtěl odjet do New Yorku a počkat tam dokud mi nebude jedna dvacet a pak se možná vrátit. Jen že pak sem potkal tebe a nějak se mi odtud nechce." pověděl mi. "A kdy ti bude jedna dvacet?" vyzvídal sem. "Až příští rok." odpověděl. Do hajzlu!! Co ted' mám jako dělat? Nechci se nechat zavřít.
"Ehww Frankie, hele já si nejdřív nechat všechno projít hlavou Ted' fakt nic nevymyslim." pověděl sem. Byl děsně smutnej.
"Chápu tě. Nechám tě přemýšlet. Ale moc času nemáš. Zítra ve tři odjíždim do New Yorku." zvednul se a odešel z bytu. Odjíždí? Už zítra? Kurva co mám ted' asi tak dělat? Nechci o něj přijít. Jenže co když ho u mě najdou? Pak přijdu o něj, ale i o svojí svobodu, nejspíš. Tohle je fakt dilema.
Sváděl sem souboj sám se sebou. Bud' budu bez Frankieho. Zase nastane ten stejnej stereotyp. Práce, hřbitov, domov. Nebo budu s Frankiem. Ovšem bude to hodně riskantní, jestli ho hledaj. Do prdele co mám ted' dělat? Mám Frankieho moc rád. Nakonec sem se rozhodnul dát tomu volnej průchod.
Volnej průchod není dobré řešení. Volný průchod je spíš neřešení. Gerard bude volně průchodně sedět doma a Frankie bude volně průchodně sedět ve vlaku do New Yorku.
A v Americe je člověk plnoletej až v jednadvaceti?