close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I'm so happy III.

31. prosince 2008 v 13:20 | Payinna |  Frerard -> I'm so happy
3. kapitola

Rozhlídnul sem se. Napravo. Nalevo. Co budu dělat? Do práce jít nemůžu. Domů se mi nechce. Za Bertem sem byl. Ani kreslit nemůžu, protože prší. No co, když nevíš co dělat jdi tam, kde se cítíš nejlíp. Tak sem se opět vydal na hřbitov.

Vím, že je to trapný tam pořád chodit, ale mě vážně nic jiného nebaví. Dneska už po druhý sem prošel hřbitovní bránou. Přestává pršet.

Monica Brook 1969-2004

Peter Simon 1947-2005

A další a další. Čtu jména na náhrobcích.

Linda Iero 1969-2005

Frankova maminka. Umřela před dvěma lety. Chvíli sem se díval do tváře usmívající se ženy. Má milý usměv jako Frank, ale stejně si nejsou podobný. Najednou mi ho začalo být líto. Já přišel o Berta. O svýho přítele. On o matku. Berta sem miloval a vždycky milovat budu, ale láska syna k matce je něco víc.

"Co tady děláš?" zeptal se mě někdo. Zamnou stál Frank. Celý se třásl zimou.

"No já....procházím se tady." odpověděl sem mu. Frank si stoupnul vedle mě. Je až nějak moc blízko. Cítil sem jak moc se klepe. Díval se na hrob svojí matky.


"Já se tady jen procházel. Nejsem tady schválně." vysvětloval sem mu. Frank se smutně díval na hrob někoho, koho miluje víc než všechno na světě. Než já Berta.

"Byl už večer. S mámou sme seděly v obýváku a plánovaly oslavu mých narozenin. Měl sem je mít druhý den. Chtěl sem tam mít všechny svoje kamarády. Mamka upekla nádhernej dort, měl čokoládovou polevu. Měl to bejt nejlepší den v mým životě. Táta přišel domů jako vždycky nalitej. Měl zrovna špatný období a tak si svůj vztek vylíval na nás. Vtrhnul do obýváku. Začal na mě křičet hnusný slova. Že mě nikdy nechtěl, že nejsem jeho, že jsem krypl, buzerant, debil.....Mamka se mě zastávala. Křičela na něj. On mě chtěl uhodit. Máma si stoupla přede mě. Chytil jí a hodil na stůl. Byla na místě mrtvá. Všude byla její krev. Po celým stole. Táta zdrhnul. Udal sem ho. Zabil mi mámu!" sesunul se na zem a plakal tak bolestivě až mi to dralo slzy do očí.

Postavil sem ho a obejmul.

"Ach Frankie.....to je strašné. Jak ti můžu pomoc?" zeptal sem se ho. "Nemohl bych dne...dneska sp..át u tebe?" zafňukal. V duchu sem se tomu trošičku usmál. "Jasně. Tak pojď' nebo tady oba dva zmrzneme...." pomalu sme vyšli ze hřbitova. Frank šel mlčky vedle mě. Na nic sem se ho neptal. Když mi bude chtít něco říct, tak mi to řekne sám.

Dovedl sem ho k sobě. Zůstal stát mezi dveřmi. "Pojď' dovnitř." pokynul sem mu. "Ne. To nejde, sem celej mokrej." odmítnul. Zase sem se musel usmát. Občas je fakt kouzelnej. "To je dobrý. Já sem taky mokrej." přesvědčil sem ho.

Došel zamnou do obýváku. Pořád se ale tvářil trochu rozpačitě....

"Nechceš třeba čaj? Na zahřátí?" zeptal sem se ho. Frank se na mě podíval.

"Jo. Děkuju..." zase se začervenal. Já se z něj snad zcvoknu.

"Hele, když tak si to mokrý oblečení sundej. Takhle se akorát nastydneš. Samozřejmě, že ti půjčím něco na sebe." navrhnul sem mu. Frank na mě vyvalil oči. Začal si sundavat mikinu.

"Nechtěl bys jít třeba do koupelny? Já ti dám nějaký svoje tričko." zarazil sem ho. Nevydržel bych se na něj dívat, když se svlíká.


"A kde je koupelna?" zeptal se. Došel sem nejdřív k sobě pro nějaký triko....."To je Bert?" ukázal Frank na Berťasovu fotku. "jo. To je Bert." ani sem se k němu neotočil. Tu fotku znám zpaměti'. "Na. Tady máš tričko. Koupelna je támhle." podal sem mu svoje tričko s netopýrem a ukázal mu, kde je koupelna.Vzal si tričko a odešel do koupelny. Zatřásl sem se. Je fakt dokonalej. Kurva! Do prdele!!! Sem z něj úplně mimo.

Vrátil sem se do kuchyně, abych mu udělal čaj. Taky si dám. Třeba mi to pomůže se uklidnit.....

"Ehm ehm.." málem sem upustil hrnečky. Frank stál zamnou a smál se. "Co je tady k smíchu?" byl sem trochu naštvanej. Lek sem se....

"Ty ses fakt leknul? To přece není možný?" svíjel se smíchy. Stál tam naproti mě jen v tričku a trenkách. Mokrý vlasy měl napadaný v obličeji. Byl děsně šukézní. Prohlížel sem si ho, jak se směje. Náramně mu to slušelo.

"Co je?" zeptal se mě. Všimnul si toho jak si ho prohlížím. Ani nevim co mě to napadlo. Za to můžou nějaký erupce na měsíci. Přišel sem k němu a odhrnul mu vlasy z očí.


"Seš roztomilej." pověděl sem mu.

Bylo to jako by za mě mluvil a myslel někdo jinej. Připadal sem si jako omámený. Frank sebou trošičku trhnul.

"Neboj se. Nic ti neudělám...." uklidňoval sem ho. Usmál se.

"Já vím. Nebojím se." podíval se mi do očí. Málem se mi podlomily kolena. Udělal krok blíž ke mě. Stál jen pár centimetrů ode mě.

Ježiši co to vůbec dělám? Frankie mě letmo políbil na rty. Byly horké a měkké. Přitáhnul sem si ho k sobě a začal ho něžně líbat na rty. Lehoučce sem si pohrával s jeho jazykem. Frank se chvěl. Ale neodtáhnul se ode mě. Objímal mě. Chutnal sladce.

Už sem dávno zapomněl jaký to je líbat někoho koho máte rádi. Rádi? Já mám Franka rád? Ano, mám ho rád. Pamatuju si ten první okamžik, když se na mě podíval. Jak mi přestalo bušit srdce, když sem se podíval do těch jeho velkých očí.

I teď mi přestává srdce bušit. když ho objímám, líbám, hladím po zádech. "Frankie..." zašeptal sem mu do rtů. Odtáhnul se ode mě. Ještě pořád měl zavřené oči. Chytil mě za ruku. "Proč?" zeptal se mě, když otevřel oči.

"Chtěl sem. Už od včerejška sem to chtěl udělat." přiznal sem mu. Frankie se usmál. "Já taky chtěl. Ale bál sem se. Vlastně i teď se bojím..." trošičku se začervenal. "Bojíš? Čeho se bojíš?" zeptal sem se. Tohle jsem trochu nechápal. Frank pustil mojí ruku a sednul si na kuchyňskou linku. Chvilku mlčel.


"Víš Gee já....opravdu už nikoho nemám. Nemám maminku, tátu, sourozence. Nikoho. Vždycky sem miloval jen mámu no a taky jednoho kluka od nás ze školy. ale to je jedno. Všichni mě opustily. Nechaly mě tady samotnýho. Co když mě jednou opustíš i ty? Bojím se na tebe vázat. Nechci znova zažít ten děsnej pocit samoty. Každej mě nakonec opustí. I ty. Proto se bojím mít tě víc rád než jako kamaráda....." pak už zase jen mlčel. Díval se do země. Ze všeho nejdřív sem si musel v hlavě utřídit myšlenky. Chudák malej nemá nikoho. Jako já. Přišel o někoho, koho tolik miloval. Jako já. Bojí se toho co by mezi námi mohlo být. Jako já. Ale taky mě líbal. Taky mě objímal. Kdo nic neriskuje nic nezíská....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Laivine Laivine | 2. ledna 2009 v 12:09 | Reagovat

Ach...

Ach...

Ach...

Ach...

Vzdávám to, víc než ach prostě nenapíšu.

2 fallen angel fallen angel | Web | 3. ledna 2009 v 19:27 | Reagovat

ahh...(smysluplný co?)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama