Mikey
Gerard semnou zachází jako s malim fakanem. Ani nevim co se stalo. Vím, že jsem na něj křičel a pak už si pamatuju jen to, že jsem se probudil na podlaze. Nade mnou se vznášely ty nejhezčí hnědý oči na světě. Frankie! Už podruhé během jednoho večera mi pomohl. Je jako můj anděl strážný.
Gerard semnou zachází jako s malim fakanem. Ani nevim co se stalo. Vím, že jsem na něj křičel a pak už si pamatuju jen to, že jsem se probudil na podlaze. Nade mnou se vznášely ty nejhezčí hnědý oči na světě. Frankie! Už podruhé během jednoho večera mi pomohl. Je jako můj anděl strážný.
On vlastně je anděl. Ty jeho nádherný oči, delší vlásky a malinkatej nosánek. Byl rozkošnej, dokonalej. Ale notak Mikey! Ty nemůžeš bejt teplej, to nejde. Nemohl jsem usnout, ne že bych nemyslel na Franka, ale nemohl jsem zastavit kašel. Asi mám teplotu. Omyl! Horečka 39,7 °. No tak nepůjdu zejtra do školy. Stejně budu mít kocovinu.
"Mikey, vstávej!" Gerard roztáhnul závěsy. Do pokoje proniklo podzimní slunce. Klepal jsem se zimou, v noci jsem na sebe oblíknul ještě další dva svetry a našel ještě nějakou deku. "Mikey, co je ti?" Gee si sednul ke mně na postel. Tvářil se ustaraně.
"Asi jsem včera nastydnul když jsem se byl koupat." Gerard se zatvářil provinile. "Hele promiň. Já byl zrovna zaneprázdněnej. No však víš… Eliza." Co na to mám říct, radši jsem mlčel.
"A taky promiň za to, jak jsem na tebe křičel. Moc mě to mrzí. Nechci aby se ti něco stalo. Mám tě rád bráško." Páni, to bych od Geeho nečekal, omlouval se mi! Byl jsem vlastně jedinej koho měl. Jedinej on věděl, že jsem feťák. A taky věděl, že nejsem zrovna nějak moc na holky.
"Taky tě mám rád Gee." A pak udělal něco, co už dlouho ne. Obejmul mě! Bylo to zase jako dřív.
"Zůstanu s tebou dneska doma. Dám na tebe pozor." Řekl mi Gee a něžně mě políbil na čelo. Zase je všechno tak, jak má být. Zase jsme bráchové na život a na smrt.
Frankie
Když jsem ráno přišel ke škole, uviděl jsem svojí partu. "Kde je Gerard?" to se nad ještě nikdy nestalo, že by chyběl. Nikdo z kluků nevěděl. Nikomu se neozval. Divný. No co, on byl vždycky takovej tajnůstkář. Vydal jsem se nenápadně hledat Waye juniora. Dělám to každej den. Tady je jeho třída. Sedával ve své lavici už mnohem dříve, než ostatní. Nenápadně jsem nakouknul… není tu! Snad mu Gerard nic neudělal. Nebo snad ublížili jeden druhýmu? Včera vypadali dost nasraně.
A znám Gerarda. Jestli mu něco provedl, přísahám, že mu zakroutim krkem. Co mám dělat? Mám dneska ještě další tři hodiny. jenže tak dlouho tady nevytržím. Mikey nebo škola? Jasně že Mikey! Takhle rychle jsem snad u Wayů nikdy nebyl. Zazvonil jsem. Nikdo neotvírá. Začal jsem bušit do dveří.
"Hej, co to děláš ty debile? Chceš nám to tady rozbít?" začal na mě křičet Gerard a ještě mi ani neotevřel. "Franku. Co tady děláš? Neměl bys bejt ještě ve škole?" divil se Gee, když mi otevřel
"Jo to ty taky. A Mikey vlastně taky." Gerard se začal ze široka usmíval.
"To je rozkošný, jak ti leží na srdci blaho mě a mého brášky." Posmíval se mi. "Njn, ježiši tak mě pusť dovnitř!" vybízel jsem Gerarda.
"Tak co je s Mikeym?" zeptal jsem se ho, když sme seděli v obýváku.
"Je nahoře. Asi se včera nějak nastydnul když… no ty víš jak." Vysvětlil mi Gerard Mikeyho nepřítomnost ve škole.
"Hmm aha. Můžu ho jít navštívit?" tak tohle musí znít hloupě. "Jo. Proč ne."
sladký :)