close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Guardian Angel II.

31. prosince 2008 v 8:06 | Pája |  Frikey -> Guardian Angel
Mikey

Nesnáším tyhle povinný oslavy narozenin. Nechápu, proč sem chodim. Stejně se tu semnou nikdo nebaví. Na posilněnou jsem si u sebe v pokoji dal čáru. Pak teprve jsem mohl sejít dolu. Vlastně to mělo nějakou výhodu sem jít. Mohl jsem se zadarmo ožrat a nikdo mi nic neřekne.

Po pár kelímkách piva mi došlo, že kombinace alkoholu a koksu není zrovna nejlepší. Pro jistotu jsem si sednul na kuchyňskou linku. Svého kelímku jsem se ale nevzdal. Jéé! Je tady Frankie! Toho já měl vždycky rád.

Škoda jen, že vždycky, když spolu mluvíme je takovej zaraženém. Zamával mi! Do prdele, nějak se to ve mně hejbe. Asi budu blejt. Cestou na záchod mi šli lidi rychle pryč z cesty. Věděli proč. Jen co jsem vykonal svou potřebu jsem se šel podívat ven. No, to jsem asi neměl dělat!

"Jé hele tady jde Way junior!" proč mě nemůžou nechat bejt?!

"Hele kluci, začínám se trochu nudit. Co se pobavit?" navrhnul jeden kluk ostatním. Hádejte kdo měl bejt zábava? Já! Chytli mě a zazipovali do spacáku.

"Hej vy kreténi, pusťte mě!" Věděl jsem, že nemá cenu křičet. Stejně to nepomůže. Ježíši kriste já padám! Voda! Co mám dělat? Hlavně neomdlít, hlavně neone…. Někdo začal rozepínat spacák. To už jsem asi mrtvej! Hnědý oči! Kdo má hnědý oči?

"F-Franku?! Byl to Frank. Teď se cítím fakt dost trapně. Zdrhnul jsem ze zahrady nahoru do pokoje. Slyšel jsem, jak Frank něco křičí na brášku. Byl jsem sám. Jako vždycky. Nikdo se mě nezastal, jako vždycky. Nikdo mi nepomohl, jako vždycky. Někdo klepal na dveře. Nevnímal jsem to. Pořád. Nechte mě bejt! Ten člověk je neodbytnej!

"No jo pojď dál!" Frankie! Tvářil se jako by tu byl omylem.

"Co potřebuješ?"

"Já, no chtěl jsem se tě zeptat, jak ti je?! To mě nasralo.

"Je mi skvěle! Dokonale jsem si zaplaval." Proč já na něj jen řvu?! On mě tam přeci nehodil.

"Aha. Tak já zase půjdu." Řekl mi smutným hlasem. Chtěl odejít. Notak Mikey, udělej něco! On to tak nemyslel.

"Počkej, promiň. Já nechtěl jsem na tebe tak vyjet." Zrudnul jsem. Jé, nejsem v tom sám, taky se červená.

"Jo, to je dobrý, každej by se nasral." Zase se zatvářil rozpačitě a já už podruhý měl motýli v břiše. "Fajn. Měl bych se usušit. Ale klidně tady zůstaň, jsme přeci kluci, nemám nic cos už neviděl." Zase zrudnul. To s nim dělám já? Jestli jo, tak mi to dost lichotí!

Frankie

On se hodlá převlíknout! Přede mnou! Na tohle jsem moc starej.

"Mu-můžu si sednou?" tohle bych asi neustál.

"Jo jasně." Přikývnul. Sednul jsem si do křesla a snažil jsem se na něj nezírat. To nejde! Já na něj zírám. On je ale prostě úžasném. Když se převlíknul do suchého nervózně se pousmál.

"Už jsem se převlíknul." Tyhle trapný situaci se nešlo vyhnout.

"Ekwww, jo." Co mám asi tak na tohle říkat?

"Asi zase půjdem dolu ne?" zeptal jsem se ho.

"Hele, co udělal Gerard když mě tam hodili?" zajímal se Mikey. "No… on u toho nebyl." Vysvětlil jsem mu.

"Hmm, tak jo." Když jsme se vraceli dolů, většina lidí už odešla. Nejspíš nechtěli mít nic společnýho s tim incidentem u bazénu. A kde je Gerard? A Mikey? Šel přeci hned zamnou!

"Do hajzlu neřvi na mě Mikey!" to bylo z kuchyně. A byl to Gerardův hlas.

"Já na tebe neřvu, jen si tady klidně povídáme." Tohle byl Mikey. Co se to tam děje? Podíval jsem se do kuchyně. Gerard seděl na kuchyňský lince a Mikey stál nebezpečně blízko. Kromě nás tří tam byla i ta blondýna. Ta holka je jak otravnej hmyz.

"Hele Mikey, jdi si radši lehnout a pak si popovídáme." Gerard se snažil mluvit klidně, ale moc mu to nešlo.

"Sem dobrej, jasný? Promluvíme si teď. Nesnáším tě Gerarde! Proč ses mě nezastal? Proč? Radši ses věnoval Elize než mě! Já tě…" co chtěl Mikey říct se už nejspíš nedovíme. Všechno se seběhlo rychle. Mikey omdlel. Gerard byl v tu ráno na nohou. A já přestal snad i dejchat.

"Mikey! Mikey prober se!" Byl jsem to já, kdo ho křísil. Gerard tam stál a jen blbě čuměl. "no tak pomoc mi! Namoč nějakej hadr do ledový vody!" za úkoloval jsem ho. Než to ale udělal, Mikey byl zpátky.

"Mikey? Si v poho? Není ti něco?" Bál jsem se o něj, jako ještě o nikoho. "Jo jsem okay." Natáhnul ke mně ruku. Stisknul jsem jí a v tom samim okamžiku mnou projel hřejivej pocit. Bylo to už dneska podruhé, co jsem se ho dotknul. Další rekord.

"Si opravdu ready? Nechceš třeba zavolat doktora?" chtěl jsem o něj pečovat. "Je v pohodě, už to jednou řikal! Jdi spát Mikey." Gerard konečně promluvil. Mikey bez řečí odešel do pokoje. Proč ho tak poslouchá? Propaloval jsem Gerarda tím nejhorším pohledem, jakej jsem uměl. Proč se k němu tak chová?

"Hele Gee, co ti tvůj brácha udělal, že jsi na něj takovej?! Gerard mě sjel pohledem od hlavy až k patě. Takhle se na mě nikdy nedíval. Nenávistně. "Je to můj mladší bráška. Musím chránit jeho tajemství. A musím chránit i jeho." Odešel. Cože? Jaký tajemství? A proč by ho měl chránit?


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 petí petí | Web | 6. ledna 2009 v 21:08 | Reagovat

taemství? jáááj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama