Gerard
Vůbec nemůžu pochopit to, co se vlastně stalo v baru. Frankie se kvůli mně vzdal svojí party! A navíc mi řekl, že mě má rád. Připadal jsem si neuvěřitelně. Ani když jsem doma potkal Mikeyho mi nezmizel šťastný úsměv z tváře.
"Radši se nebudu ptát, co se stalo." Řekl mi Mikey odměřeně. Stejně bych mu nic neřekl. Nahoře jsem si lehnul do postele a usnul tak rychle, že jsem to sotva zaregistroval. Zbytek týdne byl snad nejlepší v mém životě. Hned druhej den jsme s Frankiem napochodovali do školy spolu.
Zpráva o tom, že Frank se dal dohromady semnou se po škole rozšířila až neobvykle rychle. Nikdo se nás na nic neptal. No vlastně si nás nikdo nevšímal. Bylo nám to jedno. O velké přestávce jsme se sešli na hřišti.
"Tak jak ses měl?" optal jsem se Frankieho. Vypadal nějak smutně.
"No nic moc. Nikdo se semnou nebaví. Nato bohužel nejsem zvyklej." Odpověděl mi neštěsťně.
"Tak vítej mezi odpadlíkama. Neboj, si zvykneš." Uklidňoval jsem ho. Obejmul sem ho a hladil po vlasech. Konečně už vypadal trochu klidně. Pár lidí co kolem nás prošlo na nás vrhlo nenávistný pohledy.
"Hele co kdyby si přišel k nám dneska večer? Mikey tam nebude." Navrhnul jsem mu. Zatvářil se trochu nejistě.
"Jede na víkend za Alic, jeho holka. Tak tam budu sám." Na chvíli se zamyslel.
"Tak jo, proč ne? Co si mám vzít s sebou?" díky bohu.
"No, hlavně vem sebe a nějakou dobrou náladu…" Celej den po škole sem připravoval dům na návštěvu Frankieho. Byl jsem z toho nervózní. Nevěděl jsem, jestli mám něco vařit. Ani nevim, co má Frankie rád. Došel jsem k závěru, že když budem mít hlad, něco si objednáme. Snažil jsem se uklidit v obýváku, no a nakonec i můj pokoj.
Upřímně, moc to nešlo. Aspoň sem pořádně vyvětral. Zazvonil zvonek. Frankie! Už je tady. Běžel jsem dolů ze schodů a srdce mi bušilo nedočkavostí. Otevřel jsem dveře a uviděl Franka jak nervózně přešlapuje na místě.
"Ahoj." Pozdravil jsem ho. Frankie se na mě zářivě usmál. Není nějak brzo nato, aby se mi podlamovaly kolena? Místo pozdravu mi vpadnul do náruče a políbil mě. Jak moc se mi po něm stýskalo. A to jsem ho neviděl jen pár hodin. Celej večer byl perfektní. Koukali jsme na Královnu prokletých.
Miluju upíry! Pak jsme se přesunuli do mého pokoje. No přesněji řečeno přímo do postele. Všechno bylo dokonalý. Frankie byl dokonalej! Líbal mě tak vášnivě. Já mu všechno oplácel. Dneska ale, neměl ty trenky se žabičkami… škoda, líbili se mi. Nic víc ale nebylo. Usnuli jsme až dlouho po půlnoci. Když jsem se ráno probudil, zjistil jsem, že mi něco chybí. Kde je Frankie? Oblečení tam ještě měl. Někdo dole zazvonil. Zvonil dlouze, ale pak přestal. Frankie asi otevřel.
"Gee! Gerarde! Pojď sem dolů!" Doprdele kdo to může bejt takhle po ránu? Zašel jsem dolů a málem dostal infarkt. Frankie stál u dveří a tvářil se nechápavě. A ve dveřích stále Lyn-Z!
"Lyn-Z? co tady děláš? Ptal jsem se jí.
"Gee, lásko! Když ty nepřijdeš za mnou, já musím za tebou!" vysvětlila mi a vběhla mi do náruče a začala mě líbat! Díval jsem se na Franka. Po tvářích se mu kutálely obrovské slzy. Proběhnul kolem mě nahoru do pokoje.
"Lyn-Z! notak, nech toho!" odstrčil jsem jí. Podívala se na mě nenávistně. Frankie se vrátil dolů do chodby. Byl už oblečený a utekl ven.
"Franku! Notak počkej! Já ti to vysvětlím." Volal jsem za nim ze dveří. Teď se ve mně odehrával souboj. Frankie x Lyn-Z?
"Vypadni." Řekl jsem jí. Koukala na mě jako kdybych byl ta nejodpornější bytost ve vesmíru.
"Vypadni odsud a už se nevracej!" vystrkal jsem jí ze dveří. Okamžitě jsem se sesunul u dveří. Rozbrečel jsem es. Co mám teď dělat? Frankie je pryč, tohle už nevyžehlim! Mikey měl pravdu, ublížil jsem mu!
Frankie
Ženská! Gee má ženskou. Jak mi to mohl udělat? Vrhla se mu do náruče. To smim snad dělat jenom já ne? Začaly mi tíct slzy. Doběhl jsem si nahoru pro věci a utíkal od Gerarda pryč. Slzy mě pálily v očích.
Vlastně jsem utíkal poslepu. Přes slzy sem neviděl. Jak mi to mohl udělat? To přece není možný, vždyť on mě udělal šťastným! Co mám teď dělat? Celý zbytek víkendu jsem se utápěl v mym žalu. S nikym jsem nemluvil. Nikam nechodil. Pořád jsem nechápal, co se stalo špatně. Bylo nám spolu tak dobře. Já ho miloval. Já ho pořád miluju. Nemůžu bez něj bejt. To prostě nejde.
Po dlouhém váhání v pondělí ráno, jsem e rozhodl jít přece jen do školy. Před vchodem jsem uviděl stát Gerarda. Asi čekal na mě. Do školy jsem vlezl přes tělocvičnu. Teď jsem byl opravdu rád, že se semnou nikdo nebaví. Sednul jsem su úplně do zadní lavice a pořád jsem nemohl zastavit ty proudy slz. Jsem naprosto zoufalej a totálně nešťastnej.
"Pane Iero, máte nějakej problém?" to byl náš matikář. Poslední hodina před obědem. "Ne pane, všechno je v naprostím pořádku." Odpověděl jsem mu. Musel si ale určitě všimnout mejch rudejch očí. Zazvonilo. Čekal jsem, dokud se třída nevyprázdní. Sbíral jsem poslední střípky odvahy. Vyšel jsem směrem k hajzlu u jídelny. Věděl jsem, že tam přijde Gerard. A taky jsem věděl, co musím udělat. Chtěl jsem, by to byl Gee, kdo to zjistí první. Vzal jsem si s sebou papír a tužku a napsal na něj pár slov. Vlezl jsem do kabinky, byla to ta, kde jsem poprvé uviděl Geeho. Ach Gee, miluju tě!
hlavně ať se nepodřeže nebo ho zabiju... ne vlastně on už mrtvej bude.... tak tam vletím a zavolám záchranku xD