Gerard
Sešel jsem neochotně dolů za Mikeym. Na chodbě postávala nějaká malá postava. Frankie! Málem to semnou seklo. Frank ze sebe vydoloval výmluvu proč přišel. Kecal! Chtěl mě vidět, poznám to. Jéé on se červená. A já taky. Doufám, že si toho ten blbec Mikey nevšimnul. Díval jsem se jak tam Frankie stojí a nervózně přešlapuje na místě. Co mám teď dělat? Nakonec jsem pozval Franka nahoru ke mně do pokoje… a ksakru, já zapomněl nato, že tam mám dost velkej bordel.
Nejspíš si toho všimnul taky. To je dost trapný. Nemá si ani kam sednout. Vyházel jsem teda z křesla pár věcí. Přece jenom to bylo užitečný. Našel jsem to triko s netopýrem, co jsem už dlouho hledal. Sednul jsem si naproti němu. Nemohl jsem z něj spustit oči. To upnutý triko mu fakt seklo. A když stál dole tak měl v těch těsnejch kalhotech sexy zadek.
"Proč si přišel?" to ticho mě už lezlo na mozek. Vypadlo to, že přemýšlí.
"No, už jsem to přece říkal. Byl jsem poblíž." I kdyby si třeba spletl dveře bylo to fuk. Byl teď semnou a sám! Nemůžu na něj přece zírat celej den. Šel jsem es podívat z okna. Nic lepšího mě nenapadlo.
"Gee?" jeho hlas se rozhlehnul po pokoji. Do prdele. Strčil jsem do stojanu s obrazem a svetr z něj spadl. Ten obraz se mu líbil! Se zaujetím si ho prohlížel. On je tak blízko. Ne! Teď je ještě blíž. On mě líbá! Co mám dělat? Hlavně zachovat klid a nepanikařit. Zatáhnul mě na mojí vlastní postel! A je to tady. Mám těsno v kalhotech. Všimnul si toho. Co si teď o mě pomyslí? Na to teď prej nemám myslet, jelikož se mi dobejval do kalhot. Když jsem sundal ty jeho čekal mě šok. Žabičky! No to je gól. Dostal jsem takovej záchvat smíchu, až jsem z toho brečel. Jenže teď je celý to dokonalý vzrušení pryč. Podíval jsem se na Frankieho.
"No já…" nevěděl jsem co říct. Ještě pořád mě bolelo břicho od smíchu. Přitulil se ke mně. Nežně jsem ho objal kolem ramen a přitáhnul si ho blíž. Škoda jen, že to takhle nemůže zůstat na věky.
"Gerarde? Co má tohle všechno znamenat?" ne Frankie, na to se mě neptej! "Já nevim Frankie, já s klukem nikdy nic neměl. A vždycky jsem si myslel, že nejsem teplej." Frank se ode mně odtáhnul a posadil se.
"Gee, tohle musíme vyřešit. Teď hned!" jak bych mu mohl odporovat. "Asi by se to už nemělo opakovat." Nebylo to ale to, co jsem chtěl. Chtěl jsem pravý opak. Frank jen sklopil oči a potichu zamumlal.
"Jo, máš pravdu." Zvedl se a začal se oblékat. Cítil jsem se jako by ve mně sváděli boj dvě osobnosti. No tak Gee, udělej něco! Přece ho nenecháš odejít. Křičela ta první. Ale je to punker, to nemá cenu. Řvala ta druhá.
"Kecám! Chci aby se to opakovalo." Vylítlo to ze mě úplně samo. Frank se na mě podíval nevěřícnym pohledem.
"Líbíš se mi." Jeho tvář se rozzářila jako sluníčko. Sednul si zpátky na postel a naklonil se ke mně.
"Buď dneska v devět v tom klubu za obchodním centrem." Pošeptal mi, naposledy mě políbil a utekl z pokoje. V devět! To je za tři hodiny! šel jsem se podívat z okna. Frankie se za mnou otočil a zamával mi.
"Gerarde!" ani jsem si nevšimnul, že někdo vešel do pokoje. "Doháje Mikey. Lekl jsem se." Myslím, že mi přestalo bušit i srdce. Mikey se uchechtnul.
"Co potřebuješ?" neměl jsem náladu na návštěvu. Potřeboval jsem si v hlavě všechno urovnat.
"Přišel jsem se tě zeptat na toho kluka. Franka." A je to tady!
"Je to dobrej kámoš, chápeš." Mikey mě měl ale přečteného.
"Gerarde, nemyslím si, že je to dobrej nápad. Ublížíš mu." Zase ty jeho starosti.
"Neublížím! Nenechám to zajít tak daleko. Slibuju."
"Necháš! Už teď to zašlo moc daleko. Když odsud odcházel, smál se jako malí dítě! Gee, je z tebe úplně hotovej!" jéé vážně?! To se mi líbilo. Byl jsem rád.
"Neměj péči Mikey. Zvládnu to. Jsem velkej kluk." Asi jsem ho nepřesvědčil, ale odešel. Ale vždyť on má pravdu! Já mu ale nechci ublížit!
Frankie
Jen co jsem zavřel dveře Gerardova pokoje, otevřely se dveře naproti. Zase ten kluk. Sjel mě pohledem od hlavy až k patě. Díval se na mě tak zvláštně. Lítostivě. Teď mi ale nic nepokazí náladu.
"Franku, kdes byl tak dlouho?" máma. Snaží se bejt starostlivá, ale moc jí to nešlo.
"U kámoše." Stejně jí to je jedno.
"Volal ti Stan." Asi se snaží o konverzaci.
"Hmm já mu zavolám:" řekl jsem jí a odešel k sobě do pokoje. Páni, já jsem utahanej. Na chvíli jsem si lehnul. Ale pořád ne a ne usnout. Sem pěkně nervní z toho večera, až zase uvidim Gerarda. Zazvonil telefon. Snad to není Gee, že si to rozmyslel?
"Hej Franku! Co je s tebou?" to byl Stan.
"Já… já jsem měl moc práce." Doufám, že nepoznal jak lžu.
"Seš nějakej divnej." Hele co děláš dneska večer?" co mu mám teď říct?
"No, já už něco mám."
"Jéé, a co?" proč musí bejt tak zvědavej?
"Ehw… povinná večeře u babičky." To bylo první co mě napadlo. "Fajn, jak myslíš! Tak si to užij." Dokázal jsem si představit, jak se tvářil. Podíval jsem se na hodiny. osm hodin! Kurva, co na sebe? Gerard určitě bude v černym. Nakonec jsem e rozhodnul vzít si černý triko s nápisem Kill´em all a černý kalhoty. A jaký boty? Volba padla na bílý etnýsky. Do školy je nenosim, ale teď je to stejně fuk. Vyrazil jsem směrem k baru. Gerard už tam byl! Seděl na barový stoličce a nervózně se rozhlížel kolem.
"Ahoj Gee." Pozdravil jsem ho. podíval se na mě.
"Ahoj." Nervózně se na mě usmál. Z čeho je tak nervní? Sednul jsem si vedle něj. Nečekaně byl v černym. Mlčky jsme seděli vedle sebe.
"Co to bylo za kluka u vás? To byl brácha?" zeptal jsem se ho.
"Jo, to byl Mikey. Je to takovej podivín, ale ostatní ho maj rádi." Zatvářil se smutně. Tohle asi není nejlepší téma.
"Ty posloucháš Black Flag?" změnil téma Gerard.
"No jo. Sou dobrý."
"Já vím. Taky je mám rád." Najednou jsem ožil. On má rád Black Flag!
"Cože? Dyť oni jsou punk, ne emo." Vykoktal jsem ze sebe. "Jo to sice sou, ale taky se mi líběj." Páni, to jsem nečekal. Asi hodinu jsme se bavili o Black Flag ale i o hudbě celkově. Pořád jsme se jeden na druhého smáli. Nenápadně jsme se snažili dotýkat jeden druhého. Pak se Gerard naklonil až moc nebezpečně blízko. Zase jsem se mu díval do očí. Pohladil mě po tváři. Zase mnou projel ten hřejivý pocit. Přiblížil se ještě blíž.
Dal mi pusu! Srdce mi málem vyletělo z hrudi. Panebože! Miluju ho! odtáhnul se ode mě a rozkošně se zasmál. "Co se stalo?" zeptal se mě pomateně.
"Já nevim, prostě asi mám radost." Usmál jsem se. Takhle šťastnej jsem se necítil tak dlouho. Jo, jenže to štěstí netrvalo dlouho. Zapomněl jsem na ostatní kluky. Přišli do baru a sedli si k největšímu stolu. Prosím, ať si nás nevšimnou. Gee je taky zpozoroval. Chtěli jsme se nenápadně vypařit.
"Jéé Franku! Co ty tady děláš? Myslel jsem, že si na večeři u babičky." Všimli si nás. Stan se zvednul a šel směrem k nám.
"A hele Way, co tady chceš ty buzerante?" zeptal se Geeho. Neodpověděl mu. Stan se na nás podezíravě podíval
. "Tak moment. Vy dva tu jste spolu? To mě poser! Franku, ty si taky buzna?" co budeme teď dělat? Gee se na mě podíval tak zoufale a prosebně zároveň.
"No, jo jsme tady spolu. Máš s tím nějakej problém?" kde se to ve mně vzalo to odhodlání? Stan se na mě přísně podíval.
"Ne, samo že nemám. Jenom, že je to Way." To se mi nelíbilo. Stan s tím přece nemusí souhlasit!
"Hmm, tak to jo Franku. Tak ahoj a už k nám radši nelez." Cože? On mě vyhodil?! Vyšli jsme ven před bar.
"Hele, to mě mrzí. Jestli chceš, tak se tam vrať. Pochopím to." Začal se mi omlouvat.
"Ne, já je nepotřebuju. Mám přece tebe. Obejdu se bez nich." Odešli jsme ruku v ruce směrem k mému domovu. Gee mě doprovodil až před zadní dveře.
"Tak ahoj Frankie. Bylo to fajn." Řekl mi smutně. "Jo to bylo. Hele Gee, nic si z nich nedělej. Mám tě rád. Tak ahoj." Gerard se ke mně naposledy přiblížil a nežně mě políbil. Když už chtěl odejít, ještě jsem ho k sobě přitáhnul a naposledy ho dlouze políbil. Takhle jsem se ještě nikdy necítil. Tak šťastně.
proč mám pocit že Franka zmlátí?