close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Emo vs Punk II.

31. prosince 2008 v 9:02 | Payinna |  Frerard -> Emo vs Punk
Gerard

Frank Iero. Zvláštní jméno a ještě zvláštnější je jeho nositel. Ten kluk mě prostě zajímal. No ale je to punker a s těma nejsem kamarád. Radši se od něj budu držet dál. Mého vstupu do třídy výtvary si nikdo ani nevšimnul, zaujal jsem svoje obvyklí místo úplně vzadu.


"Dneska budeme malovat na téma štěstí." Oznámil nám učitel. Štěstí? Ani nevim, co to znamená, nato bych se měl zeptat Mikeyho. Naštěstí nám učitel nechával volnou ruku, takže jsme si mohli kreslit co jsme chtěli. Jen to muselo bejt šťastný. Pustil jsem se tedy do malování. Namočil jsem štětec do barvy začal první tahy.

"Copak to kreslíte pane Wayi?" otočil jsem se směrem k učiteli. "Přece štěstí." Učitel stál nade mnou a zaujatě si prohlížel můj výtvor.

"Vážně? Nebudete chtít nové plátno?" zeptal se mě. Podíval jsem se na svůj výkres. Panebože co to je? Nebo spíš kdo to je? Až moc nápadně se to podobalo Frankiemu.


"Ano, budu potřebovat nové plátno." Opáčil jsem směrem k učiteli. Pokaždé, když jsem chtěl začít kreslit, mi ale z paměti vyplula jeho usměvavá tvář. Abych unikl dalšímu strapnění, tak jsem raději nechal plátno čisté a dostal dobrovolně pětku. Po škole jsem raději utíkal hned domů. Cestou k sobě do pokoje jsem na schodech málem sejmul Mikeyho.

"Hej, co je ty debile? Si zase vožralej nebo co?" takhle to bylo vždycky a nejspíš to už tak zůstane. Pro všechny jsem jenom alkoholik. Zabouchnul jsem dveře do svého pokoje. Měl bych tady uklidit. Otevřel jsem okna, byl tady pěknej puch. V těhletěch osamocených chvílích jsem vždycky litoval toho, že nejsem stejnej jako ostatní. Nejsem jako Mikey. Pořád veselej a věčně obklopeném přáteli.

A nejsem ani jako Frank, kterej si našel svojí skupinu. Frank! Najednou jako by mě políbila múza. Sedl jsem si ke svému plátnu a začal malovat. Asi po hodině jsem pyšně poodstoupil od mého výtvoru. Ale ne! Už zase! Usměvavá tvář kluka. Po stranách na krátko střižené, uprostřed černý delší vlasy. Ve rtu a nosu piercing. Velký zářivý hnědý oči. Panebože, já jsem z toho Frankieho úplně hotovej.

"Gerarde? Může dál?" Mikey! Rychle jsem přes plátno přehodil svetr.

"Jo pojď." Vyzval jsem ho a Mikey vešel. Znechuceně se rozhlídnul po místnosti.


"No aspoň že tady větráš. Máš dole návštěvu." Hloupě se uchechtnul a zmizel z pokoje. Návštěvu? Za mnou přeci nikdo nechodí!

Frankie

"Pane Iero! Vraťte se zpět mezi nás! Podělte se s námi o vaše myšlenky." Zvednul jsem hlavu. Nade mnou stála učitelka a dívala se na mě káravým pohledem.

"Ach promiňte… já už budu dávat pozor." Snažil jsem se jí přesvědčit. Jen pozvedla obočí a pokračovala ve výkladu. Koho zajímá zeměpis? A ještě ke všemu poslední hodina. Moje myšlenky zas odpluly do neznáma. Že já vždycky zůstanu poslušně ve škole? Co asi dělají ostatní? Ne! Co asi dělá Gerard? Vůbec mi to jméno nepřišlo přihřátý, spíš naopak. Líbilo se mi. Nebo es mi líbil jeho nositel?

No, blbost. Z mých myšlenek mě vytrhl zvonek oznamující konec vyučování. Konečně! Ze třídy jsem vyběhl mezi prvníma. Pár lidí na mě houklo pozdrav. Jen jsem jim zamával. Cestu domů jsem šel ale pomalu a sám. Nevadilo mi to. Dal jsem si do uší sluchátka a pustil muziku. Nemohl jsem se na ní ale soustředit. Myslel jsem na Gerarda. Na ty jeho oči, ty mě fascinovaly. Na ten jeho plachý úsměv, kterej mě vždycky přibil k zemi. Na ty jeho černý vlasy, kterejch bych se tak rád dotýkal. Na to, jak pokaždé, když promluvil jsem se celej rozklepal. Zahnul jsem za roh a do někoho vrazil.

"Jé promiň." Omlouval se mi. Byl to Matt!


"Jé ahoj Franku! Tebe jsem viděl naposled no… ani se nepamatuju!" asi byl opravdu rád, že mě vidí. Matt byl fajn. Nikdy nepatřil do žádný skupinky a přesto ho měli všichni rádi a měl hodně kamarádů. A pak mě to napadlo.

"Hele Matte, znáš nějakého kluka, co se jmenuje Way?" na chvíli se zamyslel.

"Jo, jednoho znám. Proč?" toho snad nemusí zajímat.

"No, něco bych od něj potřeboval. Nevíš náhodou kde bydlí?" Matt mi vysvětlil jak se tam dostanu. Nebylo to tak daleko a Belleville je docela malý, takže jsem tam byl za chvilku. V téhlo čtvrti jsem ještě nikdy nebyl. Neměla zrovna nejlepší pověst. Jen doufám, že bude doma. Našel jsem dům s číslem 109 a zaklepal. Ruce se mi začaly třást nervozitou. Přišel otevřít nějakej kluk. Byl vysokej, nosil brejle. Svoje delší světlé vlasy měl děsně ulízaný.

"Může ti nějak pomoct?" zeptal se mě. Ještě jednou jsem se podíval na jmenovku na dveřích.

"Jo, bydlí tady Gerard?" kluk ve dveřích se narovnal. Kurva, ten je ale vysokej!


"A co mu chceš?" podíval se na mě skrz brýle pohledem, kterej prozrazoval, že mi nedůvěřuje.


"Přišel jsem ho navštívit." Vyvalil na mě oči.

"Tak fajn, pojď dál." Pustil mě dovnitř. "Počkej tady dojdu pro něj." A otráveným krokem odešel nahoru pro schodech. Rozhlídnul jsem se po chodbě. Na zdech měli pověšený fotky. Na většině z nich byl Gerard s nějakym klukem. To byl asi ten co mi přišel otevřít. Skoro na každý fotce se usmíval. Byly to opravdu šťastné úsměvy. Ne jako teď.


"Franku? Co tady děláš?" do chodby se vrátil kluk v doprovodu Geeho.

"No já… no šel jsem zrovna kolem a tak mě napadlo, že se stavim." Jo to je opravdu nenápadný a ještě víc, když se začínám červenat!

"Tak to jo, jsem nečekal." Vykokatl ze sebe Gerard a lehce zrudnul. Bylo to rozkošný. Ale taky trapný tam jen stát a plácat hovadiny. Gerard si to nejspíš pomyslel taky.

"Co kdybychom šli do mého pokoje?" navrhnul mi. Poslušně jsem za ním cupital nahoru po schodech. Když jsme vešli do jeho pokoje, spadla mi čelist dolů. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl, zdi byly pomalované morbidníma obrázkama, tu a tam byly rozvěšený plakáty. Iron Maden a Smashing Pumpkins. Malá knihovnička byla plná knížek o upírech. Na stropě vedle lustru byl zavěšeném netopýr. U okna měl postavený plátno na malování. Nejspíš něco zrovna kreslil, přehodil přes to ale svetr. V tom pokoji se mi líbilo. Vládnul tam zmatek a chaos, jako u mě!


"Éééé." Gee nevěděl, co by měl říkat. Taky mě nic nenapadlo.

"Ehw, no máš to tu pěkný." Vypravil jsem ze sebe konečně něco normálního. "Jo, dík., nepočítal jsem s návštěvou tak je tu trochu nepořádek." Podíval se na mě omluvně. Trochu? Vypadá to tu jako po výbuchu atomovky!

"To je dobrý, u mě to nevypadá o moc líp." Zase to ticho. Gerard se z ničeho nic rozešel ke křeslu v koutě. Začal z něj vyhazovat věci.

"Posaď se." Sednul jsem si. Gerard se posadil na postel naproti mně. Zkoumavě si mě prohlížel.

"Proč si přišel?" prolomil konečně to trapný ticho. Do prdele, jak mám teď rychle vymyslet nějakou výmluvu? "No, už jsem to přece říkal, byl jsem poblíž." No supr. Děsně inteligentní. Pokrčil ramena. Vstal a šel k oknu. Chvíli se z něj díval. To ticho už mi lezlo na nervy!

"Gee?" promluvil jsem. Leknul se a strčil do stojanu s jeho výtvorem. Černý svetr se z něj svezl na zem. Podíval jsem se na jeho výtvor. Bylo to, jako bych se díval do zrcadla!

"To… to jsem já?!"vydechl jsem. Gerard rychle sebral svetr ze země a zase obraz zakryl.

"ÉÉ to no jo byls to ty. Ale nemysli si nic špatného, já jen…" nevěděl co říct. Ani já ne.

"Můžu se na to podívat?" zvedl ke mně hlavu a po chvíli přikývl. Byl to nádherný obraz. Neptal jsem se ho, proč to nakreslil. Bylo to úžasný. Gerard si stoupnul vedle mě. Byl tak blízko. Srdce mi bilo na poplach. Ne Franku, nedělej to. Cosi uvnitř mě řvalo, ale já to potlačil. Díval jsem se do jeho očí. Chtěl to samé, co já. Říkali to jeho oči. Políbil jsem ho! bylo to… ani nevím.

Prostě byl to Gee. Přitisknul jsem se k němu ještě víc. Gerard si mě k sobě pevně přitáhl. Naše polibky byly vášnivé, ale zároveň něžné. Ještě, že mě Gee držel, jinak bych asi omdlel. Polibky mi ale nestačily. Chtěl jsem víc. Pomalu jsem začal couvat k jeho postely. Gerard mě opatrně položil do peřin.

Líbal mě na krku a já byl jak v sedmém nebi. Začal jsem mu sundávat triko. Okamžitě mě následoval. Líbali jsme se tak láskyplně. Zachvěl jsem se.

"Gee." Přitisknul se ke mně ještě víc. Panebože on měl problém! Měl ze mě těsno v kalhotech. Ochotně jsem mu z nich pomohl. Nečekalo na mě žádný překvapení. Černý boxerky. Když ale Gee sundal moje kalhoty a podíval se na moje boxérky, dostal záchvat smíchu. Kouknul jsem se dolu. Do hajé! Zrovna dneska. Měl jsem na sobě světle zelený trencle s malejma žabičkama.

"No co, babička." Snažil jsem se mu vysvětlit. "Žabičky?" smíchy začal brečet. Když se konečně uklidnil, všechno to příjemný napětí bylo pryč.

.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 fallen angel fallen angel | Web | 31. prosince 2008 v 15:13 | Reagovat

žabičky xDxD

2 Laivine Laivine | 2. ledna 2009 v 15:50 | Reagovat

Ty na to jdou rychle... Vdyť se včera ještě ani neznali. Hehe

3 _Vanity_ _Vanity_ | 6. února 2009 v 21:52 | Reagovat

žabičky?:D:D nojo babičká:D

4 krvavá Romance krvavá Romance | 7. září 2009 v 16:00 | Reagovat

ty žabičky nemaj chybu!Gerard je aspon stylovej!jinak krásný

5 Frerkey Frerkey | 27. srpna 2010 v 15:36 | Reagovat

ty žabičky xDD a prej:no supr děsně inteligentí! xDD

6 adelka.999 adelka.999 | 30. srpna 2011 v 14:12 | Reagovat

xDDD

7 Sadako Sadako | Web | 25. listopadu 2015 v 0:48 | Reagovat

Kvák! xDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama