14. listopadu 2008 v 9:09 | Anett
|
Potom, co se dělo mi přišlo jako ve snách. Hladil jsem ho po jeho horké kůži, můj dech se po kratičkém šoku začal zrychlovat. Když se dotkl mé pokožky, naskočila mi husí kůže. Nevím, jak to bylo dlouho, co jsme se tam jen tak mazlili. Brouzdal jsem po jeho těle a nemohl se ho nabažit. Bylo to zkrátka dokonalé.
Nevím, čím to bylo, ale asi jsem usnul. Probudil jsem se k ránu, na chladné zemi a celý rozlámaný. Podíval jsem se kolem, ale nikde jsem Franka neviděl. Jak je možné, že odešel? Vyšel jsem z koupelny a šel ho hledat, ale nikde po domě nebyl. T
rošku mě zamrzelo, že je pryč a ani nedal vědět. Teď jsem to ale nechtěl moc řešit, byl jsem pořádně ospalej. Zalezl jsem k sobě do pokoje a spal až do rána
Toho dne jsem šel do školy dřív, nevím, jak mě mohlo napadnout, že snad Frank by šel do školy taky nějak tak. Dorazil jsem asi půl hodiny před začátkem, ještě tam moc lidí nebylo, sedl jsem si do třídy, otevřel knížku a čekal. Pomalu se začali trousit lidé do třídy ale frank nikde.
Přišlo ke mně pár kluků z party, ptali se, proč jsem se včera nepřidal, že přeci si o to ten malej Iero koledoval, na něco jsem se vymluvil a dál se věnoval četbě, teda spíš dveřím. Začala hodina a já byl nervózní. Co když se mu něco stalo? Ale asi tak pět minut po začátku někdo zaklepal a dovnitř vešel Frank.
Ovšem byl jinej, než jak si ho pamatuju v posledních dnech. Byl upravenej, na sobě měl čisté, nové hadry, vypadal krásně. Hypnotizoval jsem ho pohledem, ale on se na mě podíval jen jednou a opět takovým chladným způsobem. Říkal jsem si, co je špatně? Byl jsem rozhodnutý za ním o přestávce jít.
Vůbec jsem se nesoustředil na to, co učitel vykládá, jen jsem zíral na Franka, ale nebyl jsem jedinej, všichni si všimli tý změny. Nikomu to nešlo na rozum. Z našeho feťáčka je upravenej teenager. Vždycky mě zajímalo, jak na tuhle školu vůbec může mít.
Nejsme státní, ale soukromá, né sice jedna z nejdražších ale ani ne ta nejlevnější. Připisoval jsem to nějakému patronovi nebo takovejm věcem co tu maj ti chudší.
Hned jak zazvonilo tak sem se na něj podíval, smál se něčemu, co mu říká nějaká holka. Zvláštní, ani bych si nevšiml, že o něj jen někdy zavadila pohledem.
Měl jsem chuť zakřičet, nebuď ty náno pitomá tak pokrytecká, vždyť si ho odsuzovala jako všichni ostatní. S hrůzou jsem si uvědomil, že jsem na tom byl stejně. Jenže teď to tak není, je to jiné.
Došel jsem k němu a upřel na něj zrak. V jeho pohledu nebylo vůbec nic přátelského, vůbec nic co by nějak naznačovalo, že se včera stalo něco výjimečného.
"Můžeme si promluvit?" můj hlas byl tak přiškrcený, jako bych se snad chtěl přiznat k něčemu, za co jsem se cítil trapně. Ale tak to nebylo. Povytáhl jedno obočí a pak zakýval. Vstal a vyšel ze třídy, já šel za ním.
Stál u skříněk, u oka se mu rýsovala pěkná modřina a jeho nos měl také nafialovělý odstín.
"Páni, ta změna, jakto, že vypadáš takhle?" to mě asi jako první zajímalo, co tak závratného se stalo?
"Mám bohatý rodiče, platěj mi byt, dostávám nekřesťasky velký kapesný, vlastní auto a tuhle školu." Řekl jako by to snad věděli všichni jen já ne. Ale myslím, že to o něm nevěděl nikdo, zbohatlický dítě.
"Ale proč…" zasmál se.
"Proč vypadám povětšinu času jak vypadám? Nechci nic z toho, co mi rodiče dávají. Žiju si vlastním životem, jenže jsem si říkal, že bych mohl konečně změnit image." Nic, zase nic o včerejšku. Už už jsem chtěl něco říct, ale zarazil mě.
"Čekej na mě po škole, u skříněk." Tón jeho hlasu se změnil, teď už nebyl tak odtažitý, trošku citu se v něm našlo, ale stejně jsem neztrácel ten dojem, že je něco v nepořádku.
Něco je špatně.
Och.... Ummm já nějak nemám slov :D Pořád sem strááášne zvědavá co z toho bude :D Vypadá to fááááákt moc dobře....