17. listopadu 2008 v 10:00 | Radey
|
Chtěl jít na hřiště a tam sedět co nejdýl, aby se domů vrátil až ve chvíli, kdy matka zaleze do ložnice a nebude se na ni muset dívat. Nedokázal pochopit, jak si hned v den otcova pohřbu může domů dotáhnout dalšího chlapa - ale Gerardovi nic nevyčítal. Prohodil s ním jenom pár slov, ale připadalo mu, že jsou si tak podobní…A navíc se mu Gee doopravdy líbil. A to ho znepokojovalo ze všeho nejvíc.
Pár bloků od jejich domu bylo drátěným plotem obehnané betonové hřiště na basket.
Frankie si s ironickým úšklebkem pomyslel že má štěstí, že jsem na basket prťavej.Je to tu tak na rozbití huby.
Hřiště bylo prázdné, takže si s klidným srdcem vylezl na tribuny a čekal až bude úplná tma.
,,Ale kurva to né," zamumlal. Mezi auty zahlédl utíkat vykartáčovanou kouli. Byl to ten debilní pes jejich sousedky a byl to přesně ten typ psa co vám ojel nohu když jste se nachvilku zastavili. Dusty.
,,Snad nelezeš za mnou ty vole?" zakňučel Frank a v náhlém popudu se rozhlédnul, jestli náhodou nejde kolem někdo z jejich školy. Vedle sede nahmatal kus odlomené třísky ze staré lavičky a mrštil ji po psovi, když najednou sebou trhnul leknutím. Za sebou slyšel ten nepříjemně povědomý hlas.
"Ale Iero, přece bys neházel po svým milenci," pitvořil se Callahan. V závěsu za ním šli tři kluci. Ani jednu z těch goril ve tmě nepoznával. (A zapochyboval, že by je poznal ve dne.)
"Drž hubu Callahane," odsekl přes rameno a chystal se odejít.
"Kam si myslíš, že deš?"
"Co je ti do toho? Šukáš mi snad matku?"
Jeden z těch borců vzadu se hýkavě rozesmál. Billy mu věnoval vzteklý pohled a kluk provinile sklopil oči k zemi.
"Jsi moc drzej, buzerante," konstatoval Billy.
Frank mu ukázal prostředníček a zárověň ho v couvání zastavila pouliční lampa. Už tušil co přijde. Srdce se mu rozbušilo a vyhnalo krev až nahoru do spánků, jeho oči se rozběhly po ulici aby našel alespoň jediného člověka, který by šel kolem.
Prázdno.
Čtyři kluci se na něj beze slova vrhli.
Frankie neměl tušení jak dlouho tam do něj ti čtyři kopali. Najednou zjistil, že ne jenom proti posměchu, ale i proti bolesti se nakonec dokážete obrnit. Přišlo mu, jako by se na sebe díval odněkud seshora a necítil skoro vůbec nic. Pak je všechny oslepily dva bílé kužely světla - přijíždělo auto. Callahan a ti další se rozutekli na všechny strany a Frank zůstal ležet bez hnutí.
"Hej, co je tam!"
"Gerarde?" zamumlal Frank.
Proboha to je fakt on.
Slyšel bouchnutí dveří od auta a rychlé kroky blížící se směrem k němu.
"Doprdele, Frankie, to jsi ty?" vyrazil ze sebe Gerard když přišel blíž.
"Ne vole, tvoje tetička Rosemary z Oregonu," odsekl Frank, ale vzápětí zasténal bolestí. Do hrudníku jako kdyby mu zarazili nůž.
"Nemám nikoho z Oregonu," uculil se Gerard a vyhrnul Frankovi tričko. "Asi máš zlomený žebro," zamumlal.
"Skvěle," odtušil Frank. "Nebudu muset do těláku," řekl a pokusil se vstát, ale bolest ho opět poslala zpátky na zem. Gerard ho beze slova vzal do náruče a nesl k autu.
"Připadám si jak teplouš," konstatoval Frank, přitom si snažil utřít krev z koutku pusy.
"A nejseš snad?"
U auta si Frank zlehka stoupl na jednu nohu aby jeho nový soumar mohl otevřít, a pak si nechal pomoct dovnitř.
V nemocnici celou dobu tvrdil že se skutálel ze schodů, Gerarda držel za ruku a ten jenom shovívavě mlčel.
"Nakonec tu jak největší úchyl a tyran vypadám já," zašklebil se Gerard když už znovu seděli v autě na cestě domů.
"Proč jako?"
"Protože chlapeček dobitej spadl ze schodů a já ho tam držím za pracku a sem ticho. To je…zvrácený," poslední slovo skoro zašeptal s pozvednutým obočím a na křižovatce zastavil na červenou.
Na košili měl rozepnuté tři knoflíky a Frank se marně snažil nedívat se na něj. Myslí mu prolétla představa jak rozepíná další a další až tu zatracenou košili hodí v koupelně na zem a-
"Franku?" zaslechl odněkud z dálky Gerarda a jeho smích.
"Co?" nechápal. Pak si uvědomil svoji ruku na Gerardově koleni a se zalapáním po dechu ruku stáhl zpátky k sobě. Zamumlal omluvu a zalitoval, že mu obvazy brání v tom, aby se zasunul do sedačky co nejvíc.
"To nic," odpověděl Gee a ještě pořád se nemohl přestat smát.
Na semaforu opět přeblikla zelená.
Rozjeli se domů.
V následujících dnech obvazy nejenom že vysvobodily Frankieho z tělocviku, ale tak nějak úplně ze školy, protože se prostě nemohl hnout bez pocitu, že to je jeho poslední hodinka. Matka se ukázala být výjimečně (ale opravdu jenom výjimečně) starostlivá, ale k Frankově radosti nedostala volno v práci, a tak zůstal doma sám s Gerardem, který se z domu vytrácel stejně až na noc.
Gerard seděl v kuchyni u stolu, před sebou rozložené noviny a vedle se líně rozvalovala kočka.
,,Gerarde, prosííím, aspoň kousek," protahoval Frank. Už asi deset minut žadonil o kousek zmrzliny kterou se tam Gee ládoval a náležitě dělal svému svěřenci chutě.
,,Kousek," zamumlal Gerard.
"Tak přines mi to už doprdele!"
"Jo do prdele," pitvořil se Gerard a přitom kulil oči na kočku na stole.
"Gerardee," protáhl zase Frankie.
"Ha, přešel zpátky na prosící taktiku," oznámil Gerard tomu čtyřnohému stvoření a čekal, co Frank na to. Kluk na gauči už to zřejmě vzdal, ale Gee mu nakonec vyhověl už proto, že to ticho se mu nechtělo líbit.
Přišel k němu s miskou plnou studené hmoty které se až dosud kluk tak hlasitě dožadoval a posadil se vedle něj na gauč.
"Díky," zamumlal Frank s povzdechem a lžičku zavrtal do zmrzliny, stejně tak jako pohledem provrtával koberec.
"Co se děje Frankie?"
"Já…Víš…Předevčírem sem pochoval tátu a poznal tebe a … nevěřím že sou to teprv dva dny a taky se mi strašně stýská a nenávidim JÍ," vysypal ze sebe a trochu bázlivě, ale přesto zpříma pohlédl Gerardovi do očí.
"Já vím," vydechl trochu trhaně, nemohl snést ten pohled. "Já…asi bych měl odejít," zamumlal a zvedal se ze sedačky, ale Frank ho strhl k sobě, miska se zmrzlinou spadla na zem a Gerard se sesunul zpátky.
"Ty NESMÍŠ odejít," zašeptal Frankie a zblízka mu hleděl do očí. "Jsi to nejlepší co mě mohlo potkat za poslední podělanej týden."
V Gerardově tváři se mihnul úsměv a potom na krátký okamžik přitisknul své rty k těm Frankovým, a pak znovu a znovu.
"Víš, myslim, že bych se pro tebe musel vrátit," přiznal s úsměvem a posunul se k Frankovi blíž. Frankie rozrušeně kopnul do kusu porcelánu na koberci - studená hmota už byla všude po zemi. Ani na okamžik nespustil Gerarda z očí a s rozkoší si pomalu plnil představu o rozepínání košile a líbání jeho bledé kůže. Gerard mezitím rukou zabloudil k Frankově pásku a sjížděl jazykem pořád níž, od klíční kosti přes hrudník až na břicho, Frank zabořil ruku do jeho vlasů a z hrdla se mu vydral první tichý sten, když ho Gerard vzal do úst.
u.:D chudák Frank... takový domlácený..xD