16. listopadu 2008 v 14:42 | Radey
|
Další příběh do konkurzu.
Frank napůl seděl a napůl ležel na gauči. Pod nohama se mu válelo černé sako a stírání slz z vlastních tváří už dávno vzdal. Matka hned po pohřbu zmizela bůhví kam, tak už jenom rezignovaně přijmul odvoz od jednoho z příšerně ukecaných strýčků, kterého nikdy předtím neviděl.
( Od plácání blbostí ho neodradila ani smrt vlastního bratra, někteří lidi jsou nenapravitelní. Frank celou dobu jenom tupě zíral z okýnka a u domu beze slova vystoupil, z čehož byl strýček řádně pohoršen a taky to referoval zbytku rodiny když se vrátil na raut. Na jeho otci snad nikomu doopravdy nezáleželo. Nikomu kromě něj…)
V předsíni byly ještě jeho boty a skříně plné jeho věcí, byl všude, a přitom už se neměl nikdy vrátit…
,,Tati…kurva tati…," opakoval mezi vzlyky pořád dokola a mezitím už na zem skopal snad všechno co mohl - od vázy co měla nejmíň tisíc let až po telefon, a teď jenom ležel v tom bordelu co sám udělal a plakal.
Cvaknutí v zámku.
Posadil se, prohrábnul si vlasy navlhlé od slz a popotáhnul.
,,Mami?" promluvil směrem k předsíni protíraje si oči.
,,Jo, to sem já, Frankie!" zašveholila. Ve dveřích do obýváku se ale neukázala sama - byl s ní celkem pohledný chlápek, určitě ne o moc starší než sám Frank. Co ho zarazilo najvíc (ale jen na prvních pár vteřin - pak pochopil) bylo, že měl pod nohama kufr. Frankovi nemohl uniknout jeho pohled kterým se rozhlížel po pokoji, udělal tam vážně hodně velký bordel a najednou mu bylo i trochu trapně.
,,Cos to tu vyváděl ?" vyrazila ze sebe matka ohromeně. ,,To sakra rychle uklidíš," nařídila a omluvně se usmála na toho chlapa s kufrem.
Frank se omámeně postavil a nohama všechny věci skopal na hromadu.
,,Stačí?" zeptal se se sarkastickým úsměvem, úslužně se uklonil a odešel do kuchyně, čímž vědomě a s radostí přivedl svoji matku do rozpaků.
,,Franku, sakra, přestaň vyvádět a vrať se sem!" zapištěla.
Seděl na kredenci vedle otevřené ledničky, houpal nohama a v ruce držel láhev s vodkou.
,,Víš, kámo," zařval přes otevřené dveře do obýváku. ,,Právě skončil pohřeb mýho táty a ty seš už asi sto osmej borec se kterým se moje matka chystá souložit v jeho posteli," nahnul si a seskočil z kuchyňské linky.
"Takže asi chápeš, že nemám nejmenší chuť znát tvoje ZA-SRA-NÝ jméno," dodal, když se vrátil do obýváku a matce pak vrazil flašku do ruky.
,,Víte, koho šuká Frankie?" ozvalo se za ním na školní chodbě. Nacpal ruce do kapes a bez otočení se snažil co nejrychleji dostat do třídy.
,,Koho?!" zeptal se někdo.
,,No přece sousedovic Dustyho," zařval hrana jménem Callahan a svému vtipu se pirátsky zasmál.
,,Dustýý, pejskůůů," protáhla nějaká holka a zapískala.
Frankie za sebou zeslechl rychlé kroky a instinktivně se přikrčil, ale pak jen s úlevou neslyšně vydechl, když se vedle něj ukázala Carrie rukama objímajíc učebnice.
,,Jsou pitomí," konstatovala.
,,Jo, já vim," zabručel Frank a pokusil se usmát. Byla strašně hezká a upřímně, nikdy nepochopil, proč si za objekt zájmu vybrala zrovna jeho. Ty populární holky si většinou vybíraly…sobě rovné.
("Proto se říká že seš buzerant, Franku. Carrie Sheenovou chce každej," říkal jednou Bob.)
,,Je ti dobře? Je mi to líto…to s tvým tátou…," nedokončila větu a pohladila ho po rameni.
,,Jo, je mi fajn, děkuju," zamumlal Frank a přede dveřmi se zastavil, aby ji pustil do dveří. Carrie se na něj zářivě usmála a vplula do třídy…
Když Frankie přišel ze školy domů, dům byl už v relativně normálním stavu. Matka všechno uklidila sama a odešla do práce. Bohudíky. Nemilým překvapením pro něj ale byl ten její ultraskvělý nový šamstr, který se do práce nejspíš vůbec nechystal. Seděl v kuchyni u stolu a něco si kreslil.
,,Nemakáš?" zeptal se Frank bez pozdravu když hodil batoh na zem a šel vybílit ledničku.
,,Noční," odpověděl chlapík jednoduše a dál si něco čmáral.
,,To máš celkem blbý, ne?" Vytáhl burákové máslo a začal ho patlat na chleba.
Zakroutil hlavou. ,,Nestěžuju si. Takže ty si Frank…"
,,Už to tak vypadá," zahuhlal s plnou pusou a sedl si ke stolu naproti.
,,Já sem Gerard. Kolik ti je?"
Frank pokrčil rameny, polknul a pak řekl : ,,Sedmnáct, ale tobě nebude o moc víc."
,,Třiadvacet," přikývnul.
Frank se zakuckal. ,,Já to říkal, co na tý rachejtli proboha vidíš?"
Gerardovi zacukaly koutky. ,,Jako…na tvojí mámě?"
Frank zachmuřeně přikývl a Gerard se chtě nechtě dal do smíchu.
,,Ty jsi pěknej vůl, řeknu ti," odtušil mladší z nich, vzal batoh a šel nahoru do pokoje.
,,Co na ní viděl tvůj táta?" zakřičel Gerard směrem do patra.
,,To by mě taky zajímalo," ozvalo se tluměně. Frankie něco chvíli šramotil nahoře a pak se ozval dusot ze schodů jak šel zpátky.
,,Víš co, já du ven," oznámil Gerardovi. ,,Ty si tu třeba tapetuj nebo stůj na hlavě nebo….já nevim," rozhodil rukama a ze stolu sebral krabičku cigaret.
,,Užij si to," brouknul Gerard zabraný do své činnosti.
Frank ho chvilku upřeně sledoval s neodbytným pocitem náhlého návalu náklonnosti. Tím se pu povedlo vyděsit sebe samého, a tak radši co nejrychleji vyrazil ze dveří.
wwwwwwwwaaaaaaaaaaaaawwwww:) je to
S
U
P
E
R
:))