22. listopadu 2008 v 8:55 | Lulusha
|
Skrýval svou lásku příliš dlouho. Chtěl mu to říct, vždycky to měl už na jazyku, ale
pohled do jeho očí, mu říkal
Počkej ještě chvíli, ještě není ta správná chvíle
A on tedy čekal. Vždycky si s ním povídal, a když už si myslel, že nastala pravá chvíle, kdy
by mu to měl říct, on pohlédl do jeho očí, jako by mu chtěl naznačit, že to zatím
slyšet nechce, že chce ještě počkat, že si není jist. A tak čekal. Každý večer se
mu o něm zdálo. Ráno se probouzel s úsměvem na tváři a těšil se do školy. A takhle
to šlo celý rok, až do maturitního plesu, kde usoudil, že mu to řekne.
"Ahoj Gee…"
Přišel jsem k osobě, na které mi v životě nejvíc záleželo. Cítil jsem, že přišla ta
pravá chvíle, chvíle, kdy bych mu měl říct, že mé srdce patří jemu.
"Ahoj Frankie"
Usmál se na mě a věnoval mi pohled. Už jsem pootvíral ústa k tomu, že mu to všechno
vyklopím, aže by se mi po několika měsících ulevilo. Jenže když už jsem napjatě chtěl
říct první slovo, přišla nějaký holka, myslím, že to byla třeťačka, jednou sjem ji tu
už viděl. Chytla ho za ruku a šla s ním pryč. Gerard se na mě ani nepodíval a pustil
se do tance s madam rozparek až k velkému poprsí.
Zatřásl jsem hlavou a snažil se nemyslet na to, že by se mu ta poběhlice mohla líbit. Když skončila písnička, podíval jsem se na místo, kde tancovali. Nebyli tam. Porozhlédl jsem se tedy po parketě. Nikde nebyli, ani on ani ona. Docela jsem znervózněl a jak jsem po pár minutách poznal, měl jsem proč. Sedl jsem si k baru a po chvilce za mnou přišel Gerard i s tou holkou.
Vzpomínáš na mě, vždyť byl jsem to já, co ti všechno dával, nechci tě znát. Myšlenky
v hlavě už neprobírám a dávno nepostrádám, začínám si hrát.
Ruku v ruce, sedli si vedle mě a Gerard se na mě s klidem v očích podíval.
"Tak Frankie, chtěl bych ti někoho představit" uculil se a byl… šťastný?
Srdce mi bušilo tak rychle, že jsem cítil, že v nejbližších 10 minutách padnu na zem a už mě nikdo nezvedne.
"Ano?"
zatřásl jsem hlavou jako bych si myslel, že je to jen špatnej sen.
,,Toto je Alison, moje dívka " políbil ji na tvář a ona mi podala ruku… přikývl jsem.
,,Alison, toto je Frankie, můj kámoš" řekl s klidem a objal Alison kolem pasu.
,,Gee, není mi dobře."
řekl jsem a vstal.
Namaluju cestu, budu po ní chodit jenom já. Na konci chodníku a ulic bude velká krajina. Když se teď zastavím tak vím, že v půlce cesty umřu. Teď už je jasný, že už právě v tuhle chvíli můžu…
,,Frankie, chceš pomoct?" Gerard se postavil a nabídl se.
,,Ne děkuju… měj se hezky."řekl jsem a usmál se.
I když mi do úsměvu nebylo, bylo mi jasné, že s ní mu bude líp. Kdyby byl totiž semnou, nemohl by jen tak vylést semnou na ulici, ruku v ruce. Lidé by koukali a jemu by to vadilo. Vždycky byl takový, že nesnášel pohledy ostatních.
Došlo mi, že teď už se nebudu moct probouzet s úsměvem na rtech, těšit se do školy, a už vůbec ne, čekat na chvíli, kdy budu moct Gerardovi říct do očí, že ho miluju. V tuhle chvíli mi bylo nejhůř. Neměl jsem přátel, kteří by řekli
To bude dobrý, najde se někdo jiný
neměl jsem nikoho, kdo by mě mohl utěšit, protože do teďka to dělal Gerard. Ale přece jen se tu někdo najde. Vyšel jsem z tělocvičny, ve které se konal maturitní ples. A šel jsem rovnou tam, kde jsem mohl najít to, co mě může uklidnit a říct mi, že mi Gerard za to nestojí..ale nemůže mi to říct, že si najdu někoho lepšího.
Namaluju cestu, budu po ní chodit jenom já. Na konci chodníku a
ulic bude velká krajina. No a tam na zemi v trávě sedíme dokola. Všichni si povídají
jenom na mě nikdo nevolá.
Byla už tma a šedé dešťově mraky, pomalu zahalovali měsíc, který mi svítil na cestu. I přes to že byla tma, věděl jsem, kam jdu, slyšel jsem šumění moře. Tam, přesně tam jsem měl namířeno.
Posadil jsem se na kraj útesu a začal brečet. Dlouho jsem nebrečel, možná i několik měsíců. Nikdy k tomu nebyl důvod. Až teď. Důvod největší.
Postavil jsem se a přemýšlel nad tím, jestli je moje rozhodnutí správné. A myslím, že
je. Ale ještě před tím, než jsem se chtěl oddat věčnému tichu, které mi vždycky poradí, vzal
jsme do ruky mobil a napsal Gerardovi sms.
AHOJ GEE,CHTĚL BYCH TI ŘÍCT, ŽE TĚ MILUJU, CHTĚL JSEM TI TO ŘÍCT UŽ DŘÍV, ALE TVÉ OČI MI TO NEDOVOLILY. LOUČÍM SE S TEBOU. S LÁSKOU FRANK.
Odeslal
jsem chabou a ubohou sms na Gerardovo číslo a podíval se dolů. Vlny prudce naráželi
do skal.Za chvíli má mé tělo narazit do skal,stejně jako slaná voda?Zapípal mi mobil.
Sms od Gerarda.
FRANKU,VÍM ŽE MĚ MÁŠ RÁD, ALE NEBLBNI.ZÍTRA SI O TOM POPOVÍDÁME,TEĎ NEMÁM ČAS.
Čekal jsem takovou reakci. S bohem.
Když jsem už skoro blízko, stane se nehoda. Moje cesta na papíře se lehce rozpila. Duhovou ulicí zkouším se broditdál. Promoklím papírem se jednou protrhám.
to je..krásný..smutný, ale krásný...