26. listopadu 2008 v 22:13 | Anett
|
Ztrácim pojem o čase...
Vypustil jsem vanu, a když už byl stav vody velice malý, tak jsem si stoupnul a popadl ručník. Nejdřív jsem si začal sušit vlasy a pak jsem šel na zbytek těla. Ten kus hadru jsem omotal kolem beder a vyšel z koupelny ven. Došel jsem do pokoje a začal vyhrabovat nějaký oblečení. Něco jsem na sebe naházel a řikal si, co budu dělat asi tak po zbytek dne?
Půjdu do půjčovny a půjčim si nějakou šílenost, jak je ostatně mým zvykem. Jenže nechce se mi ven do té zimy. Fajn, nakonec to vyhrála pizza a nějaký filmy přes internet. Pizza mi dorazila asi do hodiny. Ale neměl jsem moc chutě. Snědl jsem jen jeden kousek a zbytek putoval do ledničky. Ani filmy nebyly. Psal jsem místo toho.
Připadal jsem si, jako by mě políbila múza. K počítači jsem usedl kolem osmý a vypnul ho až něco kolem půlnoci. Trošku jsem se nechal unést, ale byl jsem rád, že se to konečně rozjelo a můj redaktor taky bude skákat nadšením…
Ve snech se mi určitě zase zjevoval Mikey. Věděl jsem to, chtěl jsem ho vidět. Ráno jsem si usmyslel, že si zajdu na menší "ozdravnou" procházku do parku a pak možná se půjdu podívat do tý cukrárny.
Jo, naivně jsem doufal, že ho někde potkám. Ale stejně jsem se to snažil dát až někam dozadu do mysli a nepřipouštět si to, že bych chtěl Mikeyho vidět.
Umyl jsem se, teple oblékl a šel ven. Došlo mi, že jsem nesnídal tak jsem nejdřív vyrazil do cukrárny. Srdce mi bušilo jak splašené a cítil jsem se dost nervozně když jsem se blížil. Furt jsem si říkal Franku klid, víš přeci, že tam nebude. Jenže jsem stále nějak skrytě doufal.
Ovšem realita byla taková, že tam prostě nebyl. Co jsem taky čekal? Že tam bude kdykoli, kdy já si usmyslím? Sednul jsem si opět ke stolu u toho velkého okna a čekal, až přijde číšnice. Objednal jsem si čaj a nějakej toast.
Donesla to během chvíle a já jsem se taky během chvíle najedl. Furt jsem se cítil trošku zklamaný. Dobře byl jsem víc zklamaný. Teď jsem musel nadávat sám sobě jakej jsem hlupák. Proč by tady taky měl bej? Jsou to jen dva dny a to, že se mě nezeptal ani na příjmení určitě znamená, že mu jsem volnej.
Nakvašeně jsem se zvednul, nasranej sám na sebe, nasranej na celej svět a šel jsem do parku. Zastavil jsem se u místa, kde jsme se včera koulovali, ještě tady furt bylo vidět, jak se tu někdo válel po sněhu. Chj, jak mě to takhle mohlo chytnout? Fakt jsem to nechápal.
Šel jsem pomalu směrem do města, už jsem tam dlouho nebyl. Na náměstí už vystavili obrovskej stromeček, jenže jsem s radostí pozoroval, že letos není tak kýčovitě vyzdobenej. Procházel jsem se kolem a říkal si, jak by se to asi líbilo Mikeymu? Ježiš Franku dost!
Vrazil jsem do obchodu s hudebninami. Procházel jsem se kolem regálů a díval se na tituly skupin. Už dlouho jsem si žádný cd nepořídil. Tak jsem se začal prohrabovat mými oblíbenými skupinami a nějaký si vybral. Zastavil jsem se ještě u pultíku s komixama a taky si nějaký vzal na dlouhou chvíli. Šel jsem k pokladně a zaplatil kartou. Je to jednodušší.
Tak a co dál? Nenapadlo mě nic lepšího než jít domů. Po cestě jsem se díval na svět. Večer asi trošku pršelo, protože ze sněhu teď byla hnusná břečka, už aby zase zasněžilo pořádně. Mohlo by. Líbilo by se mi to. Nasával jsem vzduch kolem a říkal si, jaký by to bylo mít domek třeba někde u lesa? Tam musí bejt krásně čerstvej vzduch. Lepší než tady ve městě.
Doma jsem hodil moje nové věci do křesla. Začal jsem je vybalovat asi až po deseti minutách. Komixy putovaly na stůl a jedno cd do věže. Pustil jsem ho na co nejvíc to šlo, teda taky podle toho, jak moc se to líbilo mejm uším, přeci jen, ještě bych chtěl pár let slyšet.
Kolem šestý kdy mě už ani psaní si s přáteli na icq nebavilo někdo zazvonil na domovní dveře. No bezva, to zase bude někdo s nějakejma akčníma nabídkami. Otráveně jsem došel otevřít, ale, jaké bylo moje překvapení, když jsem ve dveřích viděl Mikeyho.
"Ahoj." Dostal jsem ze sebe.
"Pěknej večír. Jen mě tak napadlo, nechtěl bys dneska večer něco podniknout? Třeba jako koukání se na filmy a tak?" ukázal na tašku, co držel v ruce. Asi jsem musel vypadat jako totální idiot, protože si myslím, že jsem na něj koukal i s otevřenou pusou a nechápavým výrazem.
"Oh no jasně, pojď dál." Ustoupil jsem a Mikey vešel.
Porozhlédl se mi po místnosti. "Máš to tu pěkný." Řekl mi jen.
"Jo dík, tu tašku dej třeba tam." Ale nevim, jestli mě slyšel tak jsem přešel ke stereu a vypnul ho. Rázem mi na ušní bubínky dolehlo takové šílené ticho. Ještě chvíli jsem se snažil přivyknout a pak už to bylo ok.
super! A co s bude dít teď?