close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Cold Feelings 2.

23. listopadu 2008 v 14:46 | Anett |  Frikey -> Cold feelings
A já si stejně myslím, že počet komentářů by se u některých příběhů měl zvýšit jinak se pokráček nedočkáte.

Zavřel jsem za sebou dveře a doufal jsem, že všechno jsem nechal za nimi, ale to není pravda. Je to tu, semnou, ten všudy přítomný pocit, že se mi někdo líbí a já s tím nedokážu nic udělat. Už ho asi nikdy neuvidím a to poznání mě tak rozesmutnilo, že jsem šel a musel si dát něco na kuráž.


Franku prober se, viděls ho jen jednou. Už fakt bláznim. Ta samota mi leze na mozek. Sednul jsem si k počítači a vyrušil spořič displeje. Kurzor mi tam blikal uprostřed stránky. Nesnáším ten kurzor. Furt tam jen tak bliká a bliká a čeká, až se pohne dál. Nemůže se snad začít posouvat dál? Proč nikdo nevymyslel nějakej stroj, co by jen kopíroval to, co chcete vy a přitom byste nemuseli ani šáhnout na klávesku.

Přečetl jsem si poslední dva odstavce, abych věděl, kde jsem skončil. No bezva. Nesnáším navazování vztahů, jak v knižní tak reálný podobě. A pak mě to napadlo. Proč jednoduše nekopírovat skutečnost? Bude to lehčí. Teda doufám. Smazal jsem asi celý ty dvě stránky, co jsem měl za poslední tejden a pustil se znovu do psaní.

Myslel si, že viděl přízrak. Myslel si, že o něj už nikdy tak říkajíc nikdo nezakopne a najednou je to tady, to na co čekal. Zadíval se mu do očí a v nich viděl tu pravdu, že už nechce být nikdy v životě s nikým jiným. Ten jeho úsměv ho přesvědčoval o tom, že je všechno tak správné jak jen má být.

Cítil, jak mu prudce bije srdce, jako by snad chtělo vyskočit z hrudi. Jeho kolena začínala vypovídat službu, byl tak malátný. Jeho dech se snad zastavil. Zapomněl na to jaké to je, cítit se zamilovaný.

Psal jsem a psal. Nějakým záhadným způsobem mi to šlo samo. Byl jsem rád. Už dlouho jsem neměl takovou inspiraci. Po první knížce, kterou jsem napsal za měsíc jen díky tomu, že se semnou rozešel Mark se jen na pultech zaprášilo. Uvědomil jsem si, že vlastně také byla napsána nějak podle skutečnosti.

Můj nakladatel byl z toho velice nadšený, říkal, že mám talent a ať píšu dál. Hrubé obrysy další knížky čekal do tří měsíců. Je to půl roku a stále jsem mu nic neposílal, byl už vcelku nervozní. Potěšilo mě to, že vlastně mu už můžu něco poslat.

Spát jsem šel až kolem třetí ranní a to jen kvůli tomu, že mi hlava padala na hruď. Skutečně jsem netoužil po tom, abych měl otlačená písmenka na tváři. Dovalil jsem se stěží do postele a sotva se má hlava dotkla polštáře, už jsem spal.

Zdál se mi sen, jen si ho vybavit. Byl jsem v něm já, a Mikey a a on mě hladil po tváři a šeptal nějaká zakázaná slůvka, co jsem si řekl, že je nechci už nikdy slyšet. Cítil jsem jeho teplo, byl jsem v jeho náručí. Bylo to zvláštní, skoro jsem cítil, jako kdybych tam skutečně byl.

Mikey. Vybavil se mi opět jeho pohled, jeho tvář. Chtěl jsem ho znovu vidět. Potřebuji ho znovu vidět. Jinak jinak nevím, začínal jsem se chovat jako nějakej zamilovanej blázem, jenže viděl jsem ho přece jen jednou!

"Ksakru." Vykřikl jsem a praštil do stolu. Hrníček trošku nadskočil, ale jinak zůstal na svém místě. Jak se mi může celý svět, na který jsem zvyklí během okamžiku změnit. Co si jako myslí? Že když mi jen tak vtrhne do života tak se všechno hned změní? A proč nad tím vlastně přemýšlím? Stejně ho už nikdy neuvidím!

Dostal jsem chuť se projít. Vzal jsem opět bundu, ale shledal jsem, že je mokrá, no, chytře jsem jí nedal na radiátor. Tak jsem vzal kabát, co jsem měl na sobě jen jednou, protože když se mi hrozně líbil tak jsem ho odmítal nosit. Připadal jsem si potom jako nějakej smrťák. Byl černej a k mým černým vlasům ladil dokonale.

Vzal jsem nějaký kecky a vyšel ven. Do háje musí bejt taková zima? Počkat, ona vlastně zima je. Proč vůbec bydlim v tomhle studenym koutě země? Jinde je určitě tepleji. Opět jsem si začal pohrávat s myšlenkou, že se odstěhuju někam pryč, kde bude svítit furt sluníčko, bude teplo a nebudu muset nosit tyhle šílený hadry.

Šel jsem městem už asi hodinu. Začalo znovu chumelit. Zastavil jsem a přinutil se podívat po okolí. Byl jsem u hřbitova. Sníh začal opět pokrývat stromy bílím nánosem a zdi měly na sobě už dobrých deset čísel sněhu. Auta kolem projížděla a já sem dál fascinovaně hleděl ke hřbitovu. Donutil jsem se jít podívat dovnitř. Prošel jsem bránou a zadíval se na bílé uličky a hroby pokryté sněhem.

Vždycky jsem to měl na hřbitovech rád, je tu klid a tak zvláštně to na mě působí. Procházel jsem jednotlivými řadami a díval se po náhrobcích. Jediná věc, která mi vadila, byla, že na těch náhrobcích jsou občas fotky, vždycky mi to přišlo děsně morbidní a hnusné.

Na těch fotkách měli ti lidé vypadat dobře, tak jak si je příbuzní chtěli pamatovat, ale mě spíš přišlo, že se tam tváří zle.

Vyšel jsem ze hřbitova a nevěděl, kam jít dál. Chtěl jsem jít domů, ale furt jsem měl nutkání ještě někam jít, jako snad kdyby mě osud vedl. Nevěřím na něj, jenže tohle bylo tak silné, že jsem musel jít zpět do té cukrárny, kde jsem včera seděl s Mikeym. Podíval jsem se dovnitř sklem jako bych snad doufal, že se čas zastavil a on tam stále sedí, na stejném místě, s dvěma pohárky horké čokolády.

Hodně mě překvapilo, když jsem ho tam skutečně viděl. S knížkou v ruce, s brýlemi na očích. Vlasy měl rozcuchané. Najednou jsem se jich chtěl dotknout. Hladit ho, zjistit, každý záhyb jeho těla. Přinutil jsem se k otevření dveří. Stál jsem tam a doufal, že mi někdo řekne, co dělat dál.

To se také stalo, Mikey zvedl hlavu. Věděl jsem, že za ním musím jít. Teď se nemůžu otočit a jít pryč, viděl mě. Přistižen jsem došel k jeho stolu a sedl si.

"Rád tě opět vidím Frankie." Jeho hlas zněl skutečně radostně. "Opět čokoládu?" položil knížku a já si s hrůzou uvědomil, že to je ta moje.

"Rád bych. Ehm, jak se ti líbí?" nikdy jsem se ještě pořádně nesetkal s tím, kdo četl mojí knihu. Teda pokud se nepočítaj, ty hloupý autogramiády v knihkupectvích, kde vám každej řekne, že ta kniha je dokonalá a pokud se nepočítá vlastní matka, co vám pochválí všechno. Chtěl jsem slyšet objektivní názor.

Upravil si brýle na nose. Tak moc mu to v nich slušelo. Zjemňovaly jeho rysy. Obroučky měl černé a hranaté.

"No, není to špatná kniha, přijde mi, že je ze života. Ale já to zhodnotit neumím, čtu jinou literaturu. Já jsem spíš na to scifi a podobný věci."

"Hmm, aha." Řekl jsem jen. Co jiného na to také řici? Čekal jsem toho víc, cítil jsem se snad, zklamaný? Chtěl jsem snad od něj slyšet, jak je tak kniha dokonalá, krásně napsaná a podobně? Vlastně ani ne. Tohle stačí, mělo by.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niky Niky | Web | 23. listopadu 2008 v 15:49 | Reagovat

To je super! Jen tak dál! Už by se mohli rozpovídat.

2 Niky Niky | Web | 23. listopadu 2008 v 15:49 | Reagovat

A mám první koment!!!!

3 Frankovka Frankovka | Web | 23. listopadu 2008 v 17:24 | Reagovat

Bože... kráása... Taky nemám ráda zimu jako Frank..

4 Danduliii Danduliii | Web | 23. listopadu 2008 v 18:20 | Reagovat

Och... Je to ...Zajimave...A cekam ze to bude dlouhe..:D

5 NaTTali NaTTali | Web | 23. listopadu 2008 v 18:39 | Reagovat

jo mělo by to být dlouhý,protože se mi to moc líbí xD...

6 Allegra Allegra | 23. listopadu 2008 v 18:48 | Reagovat

To je fakt krásne. Také nevinne krásne...

7 Achája Achája | E-mail | Web | 23. listopadu 2008 v 19:00 | Reagovat

Ta povídka mi navozuje stejně nostalgickou náladu, jako když se kouknu z okna. Pěkný:)

8 pájina pájina | Web | 23. listopadu 2008 v 19:07 | Reagovat

aspoň mu to mohl mikey trochu pochválit:D

9 Dark_Eye Dark_Eye | Web | 23. listopadu 2008 v 20:36 | Reagovat

ach sem ráda,že se zase potkali!!!sem zvědavá jak se to bude vyvíjet dál!!!!!!!

10 DareDareDevil DareDareDevil | 23. listopadu 2008 v 22:00 | Reagovat

páni, jsem naprosto unešená!:-D

11 Matty Matty | 23. listopadu 2008 v 23:18 | Reagovat

úúúúžaaaa - sry momentálně wymeteno w hlawě... :D

12 Baarny Baarny | Web | 24. listopadu 2008 v 9:32 | Reagovat

íííík :) je to takový... Strašně.. No zimní! :) úplně jak je tam popisovaná ta zima, tak mi běhal mráz po zádech... :)

13 koko koko | 24. listopadu 2008 v 12:33 | Reagovat

fakt pěkný:-D

14 lightbulb lightbulb | 24. listopadu 2008 v 16:54 | Reagovat

hezký :) normálně frikey moc nečtu, ale tohle se mi zamlouvá

15 Frankie Stein Frankie Stein | 24. listopadu 2008 v 20:07 | Reagovat

jé, jé, dobře se to rozjíždí, pomalounku, polehounku...

16 Geenka Geenka | Web | 24. listopadu 2008 v 21:19 | Reagovat

JÁ BUDU HSITERICKÁ,CHCI DALŠÍ DÍÍL!:D

jo a ci a dupnu si:D

a Anett-Mě moje story tka yzrovna moc enkomentujou:d na to ž eo ní pořád stojej tka těhc pět komentů je uboze málo proti tvejm patnácti

teď 16 ti nu:D

17 fallen angel fallen angel | Web | 25. listopadu 2008 v 21:42 | Reagovat

hm hm hm... už začina chodit na čokolády, dobrý xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama