Tak proč jsi pryč? Proč ses ztratil? Slíbils věčnost a ta ještě nenastala, nebo ano? Nikde nic nevidím, bojím se, cítím chlad, tak kde jsi, když tě potřebuju? Bojím se, moc se bojím, jsem tu sám. Chlad, ten všudy přítomný chlad, vtíravý, vleze všude, nelíbí se mi. Vidím světlo, konečně nějaké východisko, chlad ustupuje, začíná mi být teplo, všechno ustupuje do pozadí. Cítím se tak jinak, ale něco mi chybí.
**
Položil růže na ten chladný kámen. Díval se na ten náhrobek a stále cítil jeho vůni, to jak ho hladí po vlasech. Chtěl být s ním, stále, nemohl uvěřit tomu, že tu již není. Proč jen musel přijít o jediného člověka, kterého nade všechno miloval? Už teď mu chybí jeho obětí, v posteli je teď tak prázdno, moc místa pro jednoho člověka.
Seděl tam a brečel. Proč se všechno najednou tak musí pokazit? Vždyť bylo všechno tak dokonalé, vše se dařilo, proč vždycky musí přijít něco, co to pokazí? Chtěl ho zpátky, tak moc chtěl. Začal řvát, na celý hřbitov. Pokud ho někdo slyšel tak musel začít plakat žalem, trhalo to srdce. Byl to tak smutný křik, křik zlomené osoby co přišla o všechno.
Nevěděl, jak dlouho tam tak seděl, ale věděl jedno, teď, teď ho už nic od jeho lásky neoddělí. Šel na nejbližší most a skočil. Chladná voda ho přijala, semkla nad ním své paže.
Bože... to je tak... já ani nvm jak to popsat