4. října 2008 v 18:03 | Anett
|
Tak, další díl, nejspíš také předposlední….
Něco jako vypravěč
Frank byl skutečně Gerardem posedlí. Chtěl ho mít jen pro sebe, a proto neviděl a ani neslyšel, pokud se jednalo o něj. Na to, že byl zabil další člověk přišli až o dva dny později. Stařena bydlela sama a nikoho neměla. Zkrátka jí neměl nikdo rád.
Nikoho ani nenapadlo, že vraždy těchto dvou lidí má na svědomí jeden a ten tíž člověk. Ovšem jakmile byl zabit další ministrant a ještě dva lidé, co byly nějak spojeni s kostelem, tak se už začalo šuškat, že v tom kostele se děje něco špatného.
I Gerard měl pochybnosti. Popravdě ho už po té druhé vraždě napadlo, že to mohl být Frank, ale copak ho mohl jít na policii obvinit? Jakmile by to udělal tak by se policie začala šťourat v záležitostech kostela a mohly by mu i přijít na to zneužívání.
A tak dál mlčel, ovšem chtěl si o tom promluvit s Frankem. Měl Franka hrozně rád, dá se říct, že byl jeho první tady v kostele. Líbilo se mu, že mu je tak oddaný, Frank se mu přiznal, že nikdy s nikým nic neměl, až na něj.
Ale teď to Gerardovi tak roztomilé nepřišlo. Skoro se bál, že Frank je do něho víc než zamilovaný. Viděl se už, jak ho Frank někde drží a nutí ho dělat spoustu věcí, které by sám nikdy neudělal.
Nato Frank ale nemyslel, ikdyž né že by ho to nenapadlo. Jenže teď se začala stahovat nad ním "mračna". Policie začala prošetřovat každého a popravdě, on měl se všemi nějaký vztah. Bál se. Chtěl to říci Gerardovi co pro něj a pro sebe dělá. Jenže zatím nenašel odvahu. Ovšem když k němu jednoho dne přišli policisti a vyptávali se ho na spousty věcí tak se lekl a řekl si, že půjde na zpověď, kde se vyzná ze všech svých hříchů.
Frank
Hrozně jsem se bál, skutečně poprvé ve svém životě jsem se bál. Musel jsem se jít vyzpovídat, určitě mi Bůh odpustí. Popadl jsem kabát a vyšel ven, dnešní den byl nějaký chladný. Došel jsem do kostela a sedl si na lavici. Gerard se ke mně otočil. Stál u oltáře a zřejmě se modlil, to je zvláštní, sem ho ještě neviděl se modlit, nikdy.
Modlitby na bohoslužbách se nepočítají. Tam to nemyslí vážně. Jednou mi řikal, že knězem je jen kvůli tomu, že doufal v to, že bude někde na, nějaký faře, se spoustou jeptišek. Ale prej takhle to je lepší.
"Co potřebuješ Franku?" zeptal se.
"Chci se vyzpovídat." Skoro jsem viděl, jak ještě víc zblednul. Probůh co se to s nim dneska jen děje? Je nějak divnej, asi mu budu muset pomoci.
"Vyzpovídat? Ty? No dobře, běž do zpovědnice." Kývl jsem a šel. Sednul jsem si na tu lavici, zvláštní, tady jsem skutečně nikdy ještě nebyl. Gerard řikal, že zpovědnice není zapotřebí, když se mu chci vyzpovídat. Proto bylo zvláštní, že mě tam posílá.
Během chvíle jsem uslyšel dveře, jak práskly, a Gerarda jak si sedá. Odstranil z toho okýnka takovou tu plentu.
"Tak mluv synu." Taková formalita najednou.
"Chtěl bych se vyzpovídat ze svých hříchů. Dostanu potom odpuštění?" né že by mi na tom nějak záleželo, já jsem chtěl jiný druh odpuštění.
"Ano synu, Bůh ti odpustí, když se budeš kát. Tak mluv, jaké jsou tvé hříchy." Polkl jsem,
skutečně jsem mu chtěl říci všechno? O tom, co jsem pro nás dva udělal?
"Udělal jsem některé věci, co se ostatním mohou zdát špatné. Ale já si myslím, že nejsou, udělal jsem je pro jednu osobu, mě blízkou." Mlel jsem páté přes deváté. "Nechtěl jsem, aby někdo té osobě něco udělal nebo jí někam odvedl."
Na druhé straně bylo ticho a jen jsem slyšel oddechování. Tak jsem pokračoval.
"Víš, ti mrtví lidé, co se v posledních měsících nacházeli, to jsem byl já." Slyšel jsem bouchnutí hlavou o tu dřevěnou konstrukci.
"Chtěli to na tebe všechno práskout, co se tady děje, že prý zneužíváš ostatní, ale tak to není! Jen jsem tě bránil!" teď jsem už plakal.
Gerard mlčel stále, ale slyšel jsem, jak vyšel ze zpovědnice, bál jsem se, že odešel úplně, ale ne, objevil se u mě. Vzal mě kolem ramen a vedl do svého pokoje. Posadil mě na postel.
"Franku, to cos udělal, bylo špatné, neměl si to dělat." Spadla mi čelist.
"Neměl? Ale pak by tě poslali pryč a já bych to nepřežil!" začal jsem křičet.
"Jen se uklidni. Tohle si dělal jen pro sebe. Budeš se muset jít přiznat Franku. Jinak to nepůjde. Tohle ti Bůh neodpustí." Zíral jsem na něj, jako bych ho nikdy neviděl.
"Ale ty si říkal, že to co je mezi námi, chce jen Bůh, že to je podle jeho vůle!" prudce jsem vstal a začal přecházet po pokoji. Cítil jsem se divně. On mluví z cesty, musím mu povědět, ukázat že to, co jsem dělal, bylo správné!
"Franku! Copak ty to nechápeš? Říkal jsem ti to jenom, abys byl povolnější!"
Zastavil jsem se. Cože?
"To není pravda! Jsi lhář!" vzal jsem první věc, co jsem měl po ruce a hodil jí po něm. Trefilo ho to do hlavy a on spadl na postel. Lekl jsem se, že jsem ho taky zabil. Rozběhl jsem se k němu a změřil mu puls, žije.
Tady ho ale nemůžu nechat, musí přijít k rozumu! Napadla mě naše chata, tam nikdo nechodí, je to v lesích, ale jak ho tam dotáhnu? Gerard má vlastně auto, tak to můžu zkusit tim, sice jsem řídil jen párkrát, ale snad to zvládnu.
Vzal jsem Gerarda podpaží a vedl ho ven, doufaje, že nás nikdo nezahlídne. Posadil jsem ho na místo spolujezdce a musel se vydýchat, docela se pronese.
Cesta tam trvá normálně hodinu, ale já jsem jen skoro dvě. Gerardse vůbec neprobíral. Vážně jsem se bál, že jsem ho zabil. Pak sebou ale začal mlít a přicházet k sobě, tak jsem ho udeřil ještě jednou, sice jsem se bál, že jsem mu ublížil tím ještě víc, ale nechtěl jsem, aby se probudil.
skwělý...to sem teda zvědavá jak to dopadne,no jo Frank je prostě posedlej.......